Podle toho, jak slábne zájem o bydlení v satelitních městečkách a vesnicích, vybudovaných poblíž velkých měst, je vidět, že tento způsob bydlení, okopírovaný ve vyspělých západních zemích, nesplnil u mnoha lidí očekávání.
Obdivované i zatracované nové vesnické domky, kříženci selkých chalup, rekreačních chat a luxusních vil i v ČR vstoupily v plné slávě do jedenadvacátého století. Všechno je perfektně zarovnané, nabarvené, jako kdyby dům vypadl z nějakého stroje. Jeden vedle druhého, ale žádná uniforma jako za socializmu. Tu balkon, terasa, tam věžička, modrý bazén, jinde kašna, fotobuňka, kamera.
Na počátku devadesátých letech se spousta lidí potřebovala nějakým způsobem zbavit vysokých peněžních částek a přitom se vyhnout neustálým závistivým pohledům šedé masy, socializmem vychované ke skromnosti. Toho využily mnohé realitní kanceláře, stavební firmy a investoři, jimž napomohl i přetrvávající socialistický nedostatek bytů a vrhly se na výstavbu těchto luxusních venkovských sídlišť. Zájemci o "paneláky naležato" se samozřejmě rychle našli. Nic však není úplně dokonalé.
"V satelitních městečkách jsou názorně rozptylovány mnohé iluze o západní svobodě. Povinnost být in se stala nepsaným zákonem, uměle udržovanou chorobou. Tuplované západoevropské maloměšťáctví a kýč už nejsou zastavovány železnou oponou, nezadržitelně se dobývají dál a dál k Východu. Tak také vypadá křečovitě stažená tvář jedné svobody, která z lidí dělá dobrovolné otroky peněz, módy a luxusu."
Lidé žijící v satelitních vesnicích se často těžko vyrovnávají s tím, že musejí za zaměstnáním, nákupy, kulturou, zábavou atd. dojíždět mnoho kilometrů. Prodejny v těchto místech nebývají - jejich zřízení se nevyplatí, veřejná doprava jezdí sporadicky - pokud vůbec jezdí, silnice jsou rozbité. Podle zahraničních průzkumů je bydlení v satelitech dražší až o 500 eur (12.500 Kč) měsíčně než bydlení v obyčejném městském bytě.
Jistým problémem je také sousedské soužití. Přicházející lidé unikli stísněnosti v městských bytech, ale vystavili se stísněnosti venkovské. Nejsou totiž ochotni se přizpůsobovat. To na venkově není vhodné chování, protože tam vystupuje z anonymity davu každý, ať si to za vysokým plotem přeje, nebo ne. Nezájem o věci obecní a o atmosféru obce se neodpouští. Sami "nováci" se tak stále víc odsuzují k izolaci, ke konfliktům s vesnickou komunitou, což k pohodě bydlení nepřispívá. Východisko ze začarovaného kruhu mnozí hledají v návratu do tradičního městského bytu. (f.Novotný,5.10.2008)
Obdivované i zatracované nové vesnické domky, kříženci selkých chalup, rekreačních chat a luxusních vil i v ČR vstoupily v plné slávě do jedenadvacátého století. Všechno je perfektně zarovnané, nabarvené, jako kdyby dům vypadl z nějakého stroje. Jeden vedle druhého, ale žádná uniforma jako za socializmu. Tu balkon, terasa, tam věžička, modrý bazén, jinde kašna, fotobuňka, kamera.Na počátku devadesátých letech se spousta lidí potřebovala nějakým způsobem zbavit vysokých peněžních částek a přitom se vyhnout neustálým závistivým pohledům šedé masy, socializmem vychované ke skromnosti. Toho využily mnohé realitní kanceláře, stavební firmy a investoři, jimž napomohl i přetrvávající socialistický nedostatek bytů a vrhly se na výstavbu těchto luxusních venkovských sídlišť. Zájemci o "paneláky naležato" se samozřejmě rychle našli. Nic však není úplně dokonalé.
"V satelitních městečkách jsou názorně rozptylovány mnohé iluze o západní svobodě. Povinnost být in se stala nepsaným zákonem, uměle udržovanou chorobou. Tuplované západoevropské maloměšťáctví a kýč už nejsou zastavovány železnou oponou, nezadržitelně se dobývají dál a dál k Východu. Tak také vypadá křečovitě stažená tvář jedné svobody, která z lidí dělá dobrovolné otroky peněz, módy a luxusu."
Lidé žijící v satelitních vesnicích se často těžko vyrovnávají s tím, že musejí za zaměstnáním, nákupy, kulturou, zábavou atd. dojíždět mnoho kilometrů. Prodejny v těchto místech nebývají - jejich zřízení se nevyplatí, veřejná doprava jezdí sporadicky - pokud vůbec jezdí, silnice jsou rozbité. Podle zahraničních průzkumů je bydlení v satelitech dražší až o 500 eur (12.500 Kč) měsíčně než bydlení v obyčejném městském bytě.
Jistým problémem je také sousedské soužití. Přicházející lidé unikli stísněnosti v městských bytech, ale vystavili se stísněnosti venkovské. Nejsou totiž ochotni se přizpůsobovat. To na venkově není vhodné chování, protože tam vystupuje z anonymity davu každý, ať si to za vysokým plotem přeje, nebo ne. Nezájem o věci obecní a o atmosféru obce se neodpouští. Sami "nováci" se tak stále víc odsuzují k izolaci, ke konfliktům s vesnickou komunitou, což k pohodě bydlení nepřispívá. Východisko ze začarovaného kruhu mnozí hledají v návratu do tradičního městského bytu. (f.Novotný,5.10.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat