"…sovětská vláda nezakázala Ukrajincům vyjádřit jejich vůli, v žádném případě nevyplývá, že by sovětská vláda hodlala porušit smlouvu mezi našimi státy a jednostranně řešit otázku Zakarpatské Ukrajiny," do Londýna napsal Stalin 23.ledna 1945 Benešovi.
Byla to klasická sovětská reakce na situaci, která byla na území Podkarpatské Rusi. Londýnská československá vláda totiž toto území, které v letech 1939 až 1944 okupovalo Maďarsko, stále považovala československé. Československou správu měl na Podkarpatské Rusi obnovit František Němec (sociální demokracie), jenž tam přijel 4. listopadu 1944.
Plány sovětské vlády samozřejmě byly jiné. Tak jako do všech zemí, které chtěla po válce okupovat, na Podkarpatskou Rus ještě před vstupem Rudé armády poslala "partyzánské" velitele, kteří tam zřizovali tzv. "národní rady", které se tam měly ujmout moci. I přes ideologické působení mezi tamním hodně zuboženým obyvatelstvem se jim to příliš nedařilo. Čáru přes rozpočet jim udělala exilová československá vláda. Musela tedy nastoupit moskevská demagogie o zakarpatskoukrajinském národně osvobozeneckém hnutí, které bohatou budoucnost země vidělo jedině v připojení k Sovětskému svazu.
Němec se pustil do práce s velkou energií: zřídil jednotky finanční stráže, bezpečnostní službu, jmenoval okresní a vojenské soudy a především zřídil "Velitelství osvobozeného území", do jehož čela postavil dalšího londýnského zmocněnce generála Antonína Hasala-Nižborského.
Němec s Hasalem se pokusili Podkarpatskou Rus bránit. Nechali zatknou některé členy prosovětských národních rad a zakázali Rusínům vstupovat do sovětské armády. Sovětům se podařilo uspořádat v Mukačevu jakési shromáždění "národních rad", které Podkarpatskou Rus přejmenovalo na sovětskou Zakarpatskou Ukrajinu, ujalo se moci a vyzvalo Němce a Hasila, aby do tří dnů zemi opustili.
Němec se obrátil se žádostí na prezidenta Beneše, aby proti jednání sovětských komisařů na Podkarpatské Rusi protestoval u Stalina. "To vypusťte z hlavy!" lakonicky odpověděl exilový prezident Beneš, o němž bylo známo, co jiní dělali pod nátlakem na poslední chvíli, on dělal dobrovolně s časovým předstihem.
Členové londýnské československé vlády většinou nesouhlasili se sovětskou okupací Podkarpatské Rusi. Ripka, Faierabend a další českoslovenští představitelé se pokusili záležitost Stalinem porušované smlouvy mezi Sovětským svazem a československou vládou rozvířit v britském a americkém tisku. Problém vyřešil Beneš odpovědí Stalinovi :"…otázka Zakarpatské Ukrajiny nikdy nebude předmětem sporu mezi námi." Oficiálně byla hranice mezi Československem a Sovětským svazem stanovena smlouvou 26.června 1945.
Byla to klasická sovětská reakce na situaci, která byla na území Podkarpatské Rusi. Londýnská československá vláda totiž toto území, které v letech 1939 až 1944 okupovalo Maďarsko, stále považovala československé. Československou správu měl na Podkarpatské Rusi obnovit František Němec (sociální demokracie), jenž tam přijel 4. listopadu 1944.
Plány sovětské vlády samozřejmě byly jiné. Tak jako do všech zemí, které chtěla po válce okupovat, na Podkarpatskou Rus ještě před vstupem Rudé armády poslala "partyzánské" velitele, kteří tam zřizovali tzv. "národní rady", které se tam měly ujmout moci. I přes ideologické působení mezi tamním hodně zuboženým obyvatelstvem se jim to příliš nedařilo. Čáru přes rozpočet jim udělala exilová československá vláda. Musela tedy nastoupit moskevská demagogie o zakarpatskoukrajinském národně osvobozeneckém hnutí, které bohatou budoucnost země vidělo jedině v připojení k Sovětskému svazu.
Němec se pustil do práce s velkou energií: zřídil jednotky finanční stráže, bezpečnostní službu, jmenoval okresní a vojenské soudy a především zřídil "Velitelství osvobozeného území", do jehož čela postavil dalšího londýnského zmocněnce generála Antonína Hasala-Nižborského.
Němec s Hasalem se pokusili Podkarpatskou Rus bránit. Nechali zatknou některé členy prosovětských národních rad a zakázali Rusínům vstupovat do sovětské armády. Sovětům se podařilo uspořádat v Mukačevu jakési shromáždění "národních rad", které Podkarpatskou Rus přejmenovalo na sovětskou Zakarpatskou Ukrajinu, ujalo se moci a vyzvalo Němce a Hasila, aby do tří dnů zemi opustili.
Němec se obrátil se žádostí na prezidenta Beneše, aby proti jednání sovětských komisařů na Podkarpatské Rusi protestoval u Stalina. "To vypusťte z hlavy!" lakonicky odpověděl exilový prezident Beneš, o němž bylo známo, co jiní dělali pod nátlakem na poslední chvíli, on dělal dobrovolně s časovým předstihem.Členové londýnské československé vlády většinou nesouhlasili se sovětskou okupací Podkarpatské Rusi. Ripka, Faierabend a další českoslovenští představitelé se pokusili záležitost Stalinem porušované smlouvy mezi Sovětským svazem a československou vládou rozvířit v britském a americkém tisku. Problém vyřešil Beneš odpovědí Stalinovi :"…otázka Zakarpatské Ukrajiny nikdy nebude předmětem sporu mezi námi." Oficiálně byla hranice mezi Československem a Sovětským svazem stanovena smlouvou 26.června 1945.
Žádné komentáře:
Okomentovat