Před několika dny vyšel v jednom periodiku článek, ve kterém se autor téměř raduje z toho, že na polistopadový vývoj nejvíce doplatili zemědělci, jmenovitě "krmiči býků", kteří před listopadem 1989 byli placeni lépe než šéfové socialistické velkovýroby.
Už výraz "krmiči býků" naznačuje, jaký je autor M.K. "pamětník" doby předlistopadové a "znalec" zemědělských problémů. Před rokem se pracovník ve stájích vždy oficiálně nazýval "ošetřovatel skotu". S ohledem na své neexistující zkušenosti se autor, v zájmu jakési objektivity, raději ptá bývalých předsedů JZD a odvolává se na údaje statistického úřadu. A to je kámen úrazu, protože tam se statistické metodiky mění jako dubnové počasí. Ve statistických ročenkách se nezveřejňuje průběžný vývoj, aby mohla být porovnávána různá období od roku 1989.
Už v prvním odstavci M.K. "perlí", když tvrdí, že kdysi se mladí lidé rozhodovali mezi tím, jestli mají jít krmit býky nebo studovat vysokou školu zemědělskou, dnes, že je rozhodnutí jasné. Každý pamětník ví, že na vysoké školy býval velice přísný výběr, podle politického profilu rodičů i podle prospěchu. Práce ve stáji ovšem byla až tím posledním, co mohlo mladého člověka potkat. Zvířata ošetřovali většinou lidé starší, protože je to práce náročná na čas, zvířata musejí dostat krmiva ráno a večer, bez ohledu na to, jestli je pracovní den nebo svátek. Navíc v různě adaprovaných starých "vazných" stájích to bývala fyzicky náročná a nebezpečná práce, která vyžadovala značnou zkušenost a opatrnost.
Mzda 6 tisíc, uvedená v článku, je samozřejmě maximum. Odměna byla podle výsledků - váhových přírůstků, které ovlivňuje celá řada faktorů, mimo kvalitního krmiva a péče ošetřovatele také plemeno zvířete a druh stáje. O tržbě však nerozhodovala cena, za kterou se maso prodalo, ale to jak byla produkce dotovaná státem. Zde je rozdíl proti současnosti, kdy jsou dotace vypláceny podle zcela jiných kritérií. Před rokem 1989 bylo pravidlem, že zemědělci dostávali za produkty více, než byla jejich cena v maloobchodě (mléko v obchodě stálo 3,10, výrobce suroviny obdržel téměř dvakrát tolik).
Spokojenost vychází z plného žaludku, a to nejen u lidí, čehož si jsou si už hodně dlouho vědomy vlády snad všech zemí světa. Českoslovenští komunisté se snažili udržet klid v zemi nejen levnými potravinami, ale i jejich nadbytkem. To sice vedlo k plýtvání i nezdravému stravování, ale o pestrosti trhu potravinami se příliš hovořit nedalo.
V období vlády komunistů byl vždy jedním z největších problémů nedostatek pracovních sil v zemědělství. Pokud to šlo, řešili to v padesátých a šedesátých letech násilím (pro venkovské děti zákaz studia a výběru jiného povolání, umístěnky absolventů škol, propouštění a nahánění zaměstnanců z jiných odvětví atd.), po roce 1970 změnili taktiku a snažili se do zemědělství lidi nalákat penězi (vysoké odměny, náborové příspěvky, pohraniční příplatky aj.), levnými byty a dalšími výhodami (bezplatná rekreace, zájezdy).
O tom, jestli byly před rokem 1989 odměny v zemědělství zasloužené nebo nezasloužené, je možné diskutovat. Faktem je, že v současnosti jsou mzdy v zemědělství nejnižší ze všech odvětví - uváděn je průměr 17 tisíc, ale vzhledem k tomu, že šéfové už nemusejí trpět platovými komplexy jako za socializmu, jsou nyní mzdy běžných zaměstnanců mnohem nižší (asi o jednu třetinu), přičemž průměr ještě může ovlivnit neplacené volno (v zimě, za nepříznivého počasí, při hospodářských problémec firmy atd.)
Už výraz "krmiči býků" naznačuje, jaký je autor M.K. "pamětník" doby předlistopadové a "znalec" zemědělských problémů. Před rokem se pracovník ve stájích vždy oficiálně nazýval "ošetřovatel skotu". S ohledem na své neexistující zkušenosti se autor, v zájmu jakési objektivity, raději ptá bývalých předsedů JZD a odvolává se na údaje statistického úřadu. A to je kámen úrazu, protože tam se statistické metodiky mění jako dubnové počasí. Ve statistických ročenkách se nezveřejňuje průběžný vývoj, aby mohla být porovnávána různá období od roku 1989.
Už v prvním odstavci M.K. "perlí", když tvrdí, že kdysi se mladí lidé rozhodovali mezi tím, jestli mají jít krmit býky nebo studovat vysokou školu zemědělskou, dnes, že je rozhodnutí jasné. Každý pamětník ví, že na vysoké školy býval velice přísný výběr, podle politického profilu rodičů i podle prospěchu. Práce ve stáji ovšem byla až tím posledním, co mohlo mladého člověka potkat. Zvířata ošetřovali většinou lidé starší, protože je to práce náročná na čas, zvířata musejí dostat krmiva ráno a večer, bez ohledu na to, jestli je pracovní den nebo svátek. Navíc v různě adaprovaných starých "vazných" stájích to bývala fyzicky náročná a nebezpečná práce, která vyžadovala značnou zkušenost a opatrnost.
Mzda 6 tisíc, uvedená v článku, je samozřejmě maximum. Odměna byla podle výsledků - váhových přírůstků, které ovlivňuje celá řada faktorů, mimo kvalitního krmiva a péče ošetřovatele také plemeno zvířete a druh stáje. O tržbě však nerozhodovala cena, za kterou se maso prodalo, ale to jak byla produkce dotovaná státem. Zde je rozdíl proti současnosti, kdy jsou dotace vypláceny podle zcela jiných kritérií. Před rokem 1989 bylo pravidlem, že zemědělci dostávali za produkty více, než byla jejich cena v maloobchodě (mléko v obchodě stálo 3,10, výrobce suroviny obdržel téměř dvakrát tolik).
Spokojenost vychází z plného žaludku, a to nejen u lidí, čehož si jsou si už hodně dlouho vědomy vlády snad všech zemí světa. Českoslovenští komunisté se snažili udržet klid v zemi nejen levnými potravinami, ale i jejich nadbytkem. To sice vedlo k plýtvání i nezdravému stravování, ale o pestrosti trhu potravinami se příliš hovořit nedalo.
V období vlády komunistů byl vždy jedním z největších problémů nedostatek pracovních sil v zemědělství. Pokud to šlo, řešili to v padesátých a šedesátých letech násilím (pro venkovské děti zákaz studia a výběru jiného povolání, umístěnky absolventů škol, propouštění a nahánění zaměstnanců z jiných odvětví atd.), po roce 1970 změnili taktiku a snažili se do zemědělství lidi nalákat penězi (vysoké odměny, náborové příspěvky, pohraniční příplatky aj.), levnými byty a dalšími výhodami (bezplatná rekreace, zájezdy).
O tom, jestli byly před rokem 1989 odměny v zemědělství zasloužené nebo nezasloužené, je možné diskutovat. Faktem je, že v současnosti jsou mzdy v zemědělství nejnižší ze všech odvětví - uváděn je průměr 17 tisíc, ale vzhledem k tomu, že šéfové už nemusejí trpět platovými komplexy jako za socializmu, jsou nyní mzdy běžných zaměstnanců mnohem nižší (asi o jednu třetinu), přičemž průměr ještě může ovlivnit neplacené volno (v zimě, za nepříznivého počasí, při hospodářských problémec firmy atd.)
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat