Bude dojení krav cirkusovou atrakcí?

Údajně velká část českých dětí, i vesnických, na otázku kdo nám dává mléko, zasvěceně odpoví, že supermarket. Je docela možné, že za čas tak budou odpovídat i dospělí, neboť situace spěje k zrušení chovu dojných krav v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a mléko bude dováženo z Asie nebo Afriky. Je možné, že dojení krávy se stane turistickou nebo cirkusovou atrakcí.

V osmdesátých létech už některé mlékárny odmítaly od drobných chovatelů mléko brát (nebyli sběrači), a tak se lidé krav hodně zbavovali. Ještě však jich ale dost zůstávalo. Jako vedlejší zaměstnání se na chovu domácích zvířat nedalo zbohatnout, ale bylo to vhodné využití hospodářského zařízení. Kvalita mléka od drobného chovatele byla na zcela jiné úrovni než z obchodu, kde se mléko prodávalo v igelitových sáčcích. Pamětníci určitě vzpomenou na tu směs vůní siláží a chemikálií, která se někdy ze sáčku s mlékem linula.

Kvalita mléka byla také příčinou toho, že po listopadu 1989, když se naskytla první možnost volného podnikání, se spousta lidí na venkově rozhodla pořídit jednu, dvě i více kráv jako zdroje vedlejšího příjmu. Na přímý prodej surového mléka se vrhly i některé velké zemědělské podniky. Prodej mléka ze dvora se úspěšně rozvíjel, spokojeni byli producenti i zákazníci.

Idylka však netrvala dlouho. Patrně v zájmu mlékáren zasáhla Státní veterinární správa, která pro prodej mléka ze dvora stanovila takové hygienické a administrativní podmínky, že ho prakticky zlikvidovala a spotřebitele městského i venkovského zahnala do supermarketů. Drobní chovatelé dali krávy na jatky, velkochovatelé buď přešly na chovy bez produkce mléka nebo se dodnes potýkají s nízkými výkupními cenami a nepřízní osudu.

Mléka nyní je údajně nadbytek. Mlékárny nejen snižují nákupní cenu, ale odmítají mléko odebírat (Madeta). Opačný extrém než byl ještě před takovými padesáti léty. Je to výmluvný doklad o tom, že ortodoxní tržní ekonomika je likvidátorkou zemědělství stejně jako zcela plánované hospodářství. Řešení bude asi někde uprostřed. Zemědělství není průmysl, kde se dá vyrábět na sklad, změnit sortiment nebo na čas zastavit výrobu. Krávě není možné zamknout tlamu, zašpuntovat vemeno a seřídit ji tak, aby rodila LCD TV, které právě jdou na odbyt.

Především v létech válečných byla kráva pokladem k nezaplacení, protože mléko bylo i přes drastické kontingenty základní potravinou chovatele i zdrojem příjmu. Kolektivizace zemědělství byla v podstatě bojem o mléko. Pokud měli zemědělci krávy, měli mléko jako potravu pro sebe, krmivo pro zvířat i pravidelný příjem, za prodané mléko, tak vstupu do JZD odolávali. Proto národní výbory předepisovaly nesplnitelné kontingenty, jimiž měly za úkol zemědělce hladem a bídou přinutit k ukončení soukromého hospodaření. Při neplnění dodávek mléka následovaly vysoké pokuty. Stovky zemědělců, kteří nemohli splnit dodávky ani zaplatit pokuty, skončily ve vězení.

Pro venkovské obyvatelstvo ani po založení družstev krávy neztratily na významu. Bez záhumenkového hospodářství, k němuž většinou patřila pouze jedna kráva, nebylo v mnoha případech možné vůbec přežít, protože denní mzda v některých JZD nepřevyšovala ani 5 korun, v zimě nebyla žádná. Protože spotřebitel od záhumenkáře mléko koupit oficiálně nesměl, byly mlékárny povinny odebrat všechno mléko, a tak ještě koncem sedmdesátých let 20. století bylo možné na vesnicích vidět každé ráno, jak lidé s konvičkami míří ke sběrně.

Mléko se stává problémem. Viníka nepříznivé situace není možné přesně určit, jak se dostat z problémů také nikdo neví. Vláda odmítá nejjednodušší řešení, jímž je omezení povinných výdajů nízkopříjmových skupin obyvatelstva (daně, pojištění, energie atd.),aby nemusely šetřit na kvalitních domácích potravinách, a tak nezbyde zřejmě nic jiného než čekat na to, že mléčný problém sám nějak vyhnije. (F.Veselý,22.12.2008)