Pětačtyřicet poválečných let byla zkratka NF označením instituce, o které veřejnost sice věděla, ale její strukturu nechápala. Prostřednictvím Národní fronty nějakými více či méně známými kanály proudily peníze ke všem dobrovolným, polostátním i státním společenským organizacím, od chovatelů drobných zvířat až po politické strany. "Činnost každého spolku je podporou strany," tajemně řikali někteří komunisté.
Národní frontu dne 29. března 1945 v Moskvě založili, za souhlasu exilového prezidenta Beneše, českoslovenští komunisté. Jejím prvním předsedou se stal Klement Gottwald.
Už podle jejího vzniku je zřejmé, že NF byla ušita na míru komunistů a stala se převodovou pákou KSČ, která všechny organizace Národní fronty řídila. Výsledkem byla "pacifikace" politické scény, neboť "velká strana" si "malé strany" dokonale podřídila. Až na některá krátká časová období předsedou NF byl vždy předseda či generální tajemník KSČ. Projevovalo se to při obsazování míst ve vládě a státních institucích, záleželo jen na vůli či nevůli "velké strany", kdo z nekomunistů ve vládě bude a kdo ne. Po roce 1948 měli alespoň jednočlenné formální zastoupení lidovci, socialisté a slovenské nekomunistické strany, v létech 1969 až 1989 už zemi řídili jen komunisté.
V osmdesátých letech ročně disponovala Národní fronta 2,2 miliardami korun ze státního rozpočtu. Nejvíc peněz oficiálně nečerpala KSČ, jak se mnozí domnívali, ale tělovýchova, která dostávala přes 1 miliardu Kčs. Kdo toto období pamatuje, ví, jak skromně tělovýchova žila, že peněz na sportoviště a vlastní sportovní výchovu mládeže a rekreační sport se nedostávalo, ale na rozdíl od současnosti se alespoň na přežití sportovních oddílů peníze vždy našly. Na druhé straně se penězi plýtvalo při spartakiádách a při výjezdech reprezentantů do zahraničí, když je doprovázely štáby funkcionářů, jejichž počty často převažovaly počty sportovců.
Druhým největším příjemcem peněz od Národní fronty byl Socialistický svaz mládeže, který dostával 650 milionů Kčs. Z těchto peněz zřejmě byly financovány konference, schůze a výjezdy do zahraničí, a část šla na provoz administrativy.
Svaz požární ochrany dostával 60 milionů korun, což vzhledem k prospěšné činnosti a zachráněným hodnotám by nebyly vyhozené peníze, ani kdyby jich bylo pětkrát tolik. Dalším příjemcem byl Svaz československo-sovětského přátelství, který dostával 40 milionů ročně. K čemu tyto peníze sloužily, mělo tušení jen málo lidí. Bez zajímavosti není, že tato organizace jen se skřípěním zubů přijímala Gorbačovovu perestrojku .
Po 40 milionech rovněž dostávaly Svaz družstevních rolníků, jemuž navíc každý člen JZD odváděl 1 procento ze mzdy, dále Československá vědeckotechnická společnost, Červený kříž a Svaz invalidů. Socialistická akademie dostávala 30 milionů korun, Svaz protifašistických bojovníků 25 milionů a Čs. svaz novinářů 10 milionů. Kulturní svazy a zájmové společenské organizace dostávaly 2 až 8 milionů. Jedinou velkou organizací, která od státu nechtěla žádné peníze, byl Československý svaz žen, který veškerou svou činnost financoval z provozu nakladatelství Mona.
Z formálně fungujících politických stran Československá strana lidová (60.000 členů) dostávala 9 milionů, Československá strana socialistická (16.000 členů) dostávala 5 milionů, Slovenská strana obrody (1.000 členů) dostávala 4 miliony a Slovenská strana slobody (1.900 členů) 7 milionů korun.
Mezi příjemci peněz od Národní fronty chybějí další dva velcí budulínci, a sice KSČ a ROH. Ti nečerpali peníze z NF, ale přímo ze státního rozpočtu. KSČ dostávala 370 milionů korun a ROH 350 milionů. Odbory tyto peníze požívaly především na správu nemocenského pojištění, na činnost inspektorů práce a na "výběrovou" rekreaci svých členů.
Kdo by chtěl předlistopadové výdaje na činnost "společenských organizací" porovnávat se současností, měl by počítat s rozdíly v hodnotě peněz a uvedené údaje násobit asi deseti.
Národní frontu dne 29. března 1945 v Moskvě založili, za souhlasu exilového prezidenta Beneše, českoslovenští komunisté. Jejím prvním předsedou se stal Klement Gottwald.
Už podle jejího vzniku je zřejmé, že NF byla ušita na míru komunistů a stala se převodovou pákou KSČ, která všechny organizace Národní fronty řídila. Výsledkem byla "pacifikace" politické scény, neboť "velká strana" si "malé strany" dokonale podřídila. Až na některá krátká časová období předsedou NF byl vždy předseda či generální tajemník KSČ. Projevovalo se to při obsazování míst ve vládě a státních institucích, záleželo jen na vůli či nevůli "velké strany", kdo z nekomunistů ve vládě bude a kdo ne. Po roce 1948 měli alespoň jednočlenné formální zastoupení lidovci, socialisté a slovenské nekomunistické strany, v létech 1969 až 1989 už zemi řídili jen komunisté.
V osmdesátých letech ročně disponovala Národní fronta 2,2 miliardami korun ze státního rozpočtu. Nejvíc peněz oficiálně nečerpala KSČ, jak se mnozí domnívali, ale tělovýchova, která dostávala přes 1 miliardu Kčs. Kdo toto období pamatuje, ví, jak skromně tělovýchova žila, že peněz na sportoviště a vlastní sportovní výchovu mládeže a rekreační sport se nedostávalo, ale na rozdíl od současnosti se alespoň na přežití sportovních oddílů peníze vždy našly. Na druhé straně se penězi plýtvalo při spartakiádách a při výjezdech reprezentantů do zahraničí, když je doprovázely štáby funkcionářů, jejichž počty často převažovaly počty sportovců.
Druhým největším příjemcem peněz od Národní fronty byl Socialistický svaz mládeže, který dostával 650 milionů Kčs. Z těchto peněz zřejmě byly financovány konference, schůze a výjezdy do zahraničí, a část šla na provoz administrativy.
Svaz požární ochrany dostával 60 milionů korun, což vzhledem k prospěšné činnosti a zachráněným hodnotám by nebyly vyhozené peníze, ani kdyby jich bylo pětkrát tolik. Dalším příjemcem byl Svaz československo-sovětského přátelství, který dostával 40 milionů ročně. K čemu tyto peníze sloužily, mělo tušení jen málo lidí. Bez zajímavosti není, že tato organizace jen se skřípěním zubů přijímala Gorbačovovu perestrojku .
Po 40 milionech rovněž dostávaly Svaz družstevních rolníků, jemuž navíc každý člen JZD odváděl 1 procento ze mzdy, dále Československá vědeckotechnická společnost, Červený kříž a Svaz invalidů. Socialistická akademie dostávala 30 milionů korun, Svaz protifašistických bojovníků 25 milionů a Čs. svaz novinářů 10 milionů. Kulturní svazy a zájmové společenské organizace dostávaly 2 až 8 milionů. Jedinou velkou organizací, která od státu nechtěla žádné peníze, byl Československý svaz žen, který veškerou svou činnost financoval z provozu nakladatelství Mona.
Z formálně fungujících politických stran Československá strana lidová (60.000 členů) dostávala 9 milionů, Československá strana socialistická (16.000 členů) dostávala 5 milionů, Slovenská strana obrody (1.000 členů) dostávala 4 miliony a Slovenská strana slobody (1.900 členů) 7 milionů korun.
Mezi příjemci peněz od Národní fronty chybějí další dva velcí budulínci, a sice KSČ a ROH. Ti nečerpali peníze z NF, ale přímo ze státního rozpočtu. KSČ dostávala 370 milionů korun a ROH 350 milionů. Odbory tyto peníze požívaly především na správu nemocenského pojištění, na činnost inspektorů práce a na "výběrovou" rekreaci svých členů.
Kdo by chtěl předlistopadové výdaje na činnost "společenských organizací" porovnávat se současností, měl by počítat s rozdíly v hodnotě peněz a uvedené údaje násobit asi deseti.
Žádné komentáře:
Okomentovat