Rybář a poplach.
Souvislost s odpočinkem po službě a rybami má i další událost, která se za mé vojenské služby udála, dokonce v ní také vystupoval politruk Strnad. Jeho přítomnost kdekoli a kdykoli byla předzvěstí nějakého nesmyslného rozkazu.
Jak příjemný a účinný je odpočinek po noční službě, když každou chvíli na chodbě někdo zahuláká nebo kopne do dveří, jistě každý bývalý voják zná. Když se k tomu připočítá léto, dopolední slunce pálí do oken páchnoucí cimry, štve člověka vojna dvojnásob. V takových chvílích i hodně unavený člověk lituje každou minutu proválenou pod dekou.
Jednoho letního dopoledne roku pětašedesátého mne a asi dalších osm lidí takový odpočinek po noční službě postihl. K spánku nebyly předpoklady, poflakovat venku se také nedalo, hrozilo tam nějaké zaměstnání. Někdo tenkrát přišel na nápad, že by bylo nejlepší jít se vyspat a vykoupat k nedalekému rybníku.
Od nápadu k činu nebylo daleko, dírou v plotě jsme se dostali do lesa a za půl hodiny už jsme v klidném a tichém lůně přírody uléhali na sluncem ozářenou louku na stráni. Všichni ovšem neulehli, byl mezi námi jeden nadšenec, který využil příležitosti ke koupání červů, rybolovu načerno čili pytlačení. Jeho činnost brzy neušla pozornosti porybného, přijíždějícího s kopce na Pionýru s vypnutým motorem. Tento muž neměl s vojenskými rybáři nejlepší zkušenosti, občas mu totiž ve vodách nějaký kretén zalovil granátem nebo jinou třaskavinou. V zájmu solidarity jsme všichni vzali nohy na ramena a zmizeli v lese.
Při návratu do kasáren jsme podle nastoupené jednotky usoudili, že se děje něco mimořádného. Vážné bylo už to, že na buzerplacu byli i lidí, kteří běžně nenastupují; kuchaři, písař, krmič vepřů atd. Shodou okolností měl tenkrát velitel jednotky dovolenou, jeho místo zaujal zástupce pro věci politické kapitán Strnad, takže byly donebevolající zmatky na celodenním pořádku. Když jsme vedle něho spatřili porybného, tušili jsme, o co se jedná; muž v rybářské uniformě přišel žalovat. Každý normální velitel by ho odkázal do příslušných mezí, nejméně za bránu. Kapitán Strnad nikoli, ten se naplno snažil využít momentáln+ nabytou moc velitele jednotky, takže kvůli jednomu vojenskému pytlákovi vyhlásil poplach.
Do objektu kasáren jsme se dostali bez problémů, zbývalo doběhnout na cimru a předstírat hluboký spánek. Překážkou byla asi desetimetrová mezera mezi dvěma budovami, přes kterou jsme se potřebovali přeběhnout. Nebyl by to problém, kdyby ta díra nebyla přesně proti schodům hlavní budovy, na nichž se politruk dohadoval s několika důstojníky a rybářem, zatímco nastoupený útvar hleděl do místa, které jsme se snažili překonat.
Souvislost s odpočinkem po službě a rybami má i další událost, která se za mé vojenské služby udála, dokonce v ní také vystupoval politruk Strnad. Jeho přítomnost kdekoli a kdykoli byla předzvěstí nějakého nesmyslného rozkazu.
Jak příjemný a účinný je odpočinek po noční službě, když každou chvíli na chodbě někdo zahuláká nebo kopne do dveří, jistě každý bývalý voják zná. Když se k tomu připočítá léto, dopolední slunce pálí do oken páchnoucí cimry, štve člověka vojna dvojnásob. V takových chvílích i hodně unavený člověk lituje každou minutu proválenou pod dekou.
Jednoho letního dopoledne roku pětašedesátého mne a asi dalších osm lidí takový odpočinek po noční službě postihl. K spánku nebyly předpoklady, poflakovat venku se také nedalo, hrozilo tam nějaké zaměstnání. Někdo tenkrát přišel na nápad, že by bylo nejlepší jít se vyspat a vykoupat k nedalekému rybníku.
Od nápadu k činu nebylo daleko, dírou v plotě jsme se dostali do lesa a za půl hodiny už jsme v klidném a tichém lůně přírody uléhali na sluncem ozářenou louku na stráni. Všichni ovšem neulehli, byl mezi námi jeden nadšenec, který využil příležitosti ke koupání červů, rybolovu načerno čili pytlačení. Jeho činnost brzy neušla pozornosti porybného, přijíždějícího s kopce na Pionýru s vypnutým motorem. Tento muž neměl s vojenskými rybáři nejlepší zkušenosti, občas mu totiž ve vodách nějaký kretén zalovil granátem nebo jinou třaskavinou. V zájmu solidarity jsme všichni vzali nohy na ramena a zmizeli v lese.
Při návratu do kasáren jsme podle nastoupené jednotky usoudili, že se děje něco mimořádného. Vážné bylo už to, že na buzerplacu byli i lidí, kteří běžně nenastupují; kuchaři, písař, krmič vepřů atd. Shodou okolností měl tenkrát velitel jednotky dovolenou, jeho místo zaujal zástupce pro věci politické kapitán Strnad, takže byly donebevolající zmatky na celodenním pořádku. Když jsme vedle něho spatřili porybného, tušili jsme, o co se jedná; muž v rybářské uniformě přišel žalovat. Každý normální velitel by ho odkázal do příslušných mezí, nejméně za bránu. Kapitán Strnad nikoli, ten se naplno snažil využít momentáln+ nabytou moc velitele jednotky, takže kvůli jednomu vojenskému pytlákovi vyhlásil poplach.
Do objektu kasáren jsme se dostali bez problémů, zbývalo doběhnout na cimru a předstírat hluboký spánek. Překážkou byla asi desetimetrová mezera mezi dvěma budovami, přes kterou jsme se potřebovali přeběhnout. Nebyl by to problém, kdyby ta díra nebyla přesně proti schodům hlavní budovy, na nichž se politruk dohadoval s několika důstojníky a rybářem, zatímco nastoupený útvar hleděl do místa, které jsme se snažili překonat.
Jak hoši postupně přebíhali, tak se zvyšovala intenzita smíchu v nastoupené jednotce. Všichni přeběhli bez problému. Zůstal jsem poslední. Počkal jsem, až se důstojníci zabaví, a vyrazil jsem. Sotva jsem udělal pár kroků, všichni včetně kapitána Strnada jako na povel na mne obrátili oči. "Stůjte!" zařval politruk. Nezbývalo mi než se vzdát a vymlouvat se na náhlou hluchotu, která mě postihla právě ve chvíli, kdy byl vyhlašován poplach.
Zděšený rybář pochopil, že se něco zvrhlo, že zakázaný rybolov, kvůli kterému vykonal návštěvu kasáren, nikoho už nezajímá. Mně samozřejmě nepoznal stejně jako mé spoluviníky, kteří se postupně na buzerplac přišourali, tváříce se rozespale a stejně jako já tvrdíce, že v důsledku únavné noční služby je postihl nesmírně tvrdý spánek a nevzbudila je ani houkačka.
Pro pořádek jsem z toho vyšel jako jediný potrestaný já, s podmíněným trestem, i když mi opuštění ubytovacího prostoru nikdo nedokázal. Takový ale už byl život vojenský. (M.Veselý)
Pokračování
Zděšený rybář pochopil, že se něco zvrhlo, že zakázaný rybolov, kvůli kterému vykonal návštěvu kasáren, nikoho už nezajímá. Mně samozřejmě nepoznal stejně jako mé spoluviníky, kteří se postupně na buzerplac přišourali, tváříce se rozespale a stejně jako já tvrdíce, že v důsledku únavné noční služby je postihl nesmírně tvrdý spánek a nevzbudila je ani houkačka.
Pro pořádek jsem z toho vyšel jako jediný potrestaný já, s podmíněným trestem, i když mi opuštění ubytovacího prostoru nikdo nedokázal. Takový ale už byl život vojenský. (M.Veselý)
Žádné komentáře:
Okomentovat