Google

středa 31. prosince 2008

Má přítelkyně Julča (1).

Spisovatel Jaroslav Hašek po celý život zesměšňoval kdeco, nic mu nebylo svaté. Stranou nezůstala ani zvířata a jejich chovatelé. Některé poznatky z chovu zvířat zpracoval v povídkách i v románu Osudy dobrého vojáka Švejka.

"Dovoluji si vašnostem doporučit psohlavého paviána," zájemcům o nákup zvířat říkával sluha Čížek. Ten psohlavý pavián jmenoval se Julča. Dostala se k nám podivnou shodou okolností.

Drezér opic Hardey koupil ji ve Stellingách, u Hamburku. Během dvou let naučila se oblékat si sama jakousi zamazanou plesovou toaletu s dlouhou vlečkou nebo kroj Tyroláčka s pérem za kloboučkem. Pak ji naučili jezdit na malém velocipédu, jíst vidličkou a nožem a pít z láhve. Byla naděje, že se ještě odnaučí škrábat se ve společnosti vzadu a hledat lidem na hlavách vši.

Po jednom velice povedeném představení v pražském Varieté, kde se Julča dostala do hlediště, jakési dámě roztrhala blůzku a potom z galerie házela dolů klobouky, uznal pan Hardey za vhodné mně zatelefonovat: "Haló, dozvěděl jsem se, že kupujete rád senzační zvířata, to velice chválím. Jedná se o velice krotkou opici. Neradi ji dáváme pryč, ale není zvyklá obecenstvu. Ostatně jsme tam u vás za chvíli."
(Pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat