Úvodní projevy ministra zemědělství a předsedy Svazu družstevních rolníků vyzněly, jako by v zemi po 17.listopadu k žádným změnám nedocházelo. Vše probíhalo podle plánu až do chvíle, kdy předsednictvo umožnilo zástupci Občanského fóra ing. Miroslavu Tylovi přednést devadesátivteřinový příspěvek.
V okamžiku, kdy Tyl vyslovil požadavek zhodnotit uplynulých 40 let, ve sjezdovém sále se strhl uragán, jaký sál nepamatoval. Vypadalo to, že řvou a pískají všichni účastníci sjezdu, ale přítomní novináři rychle poznali, že bouři rozpoutala galerie, obsazená zástupci stranických a státních orgánů. Jednalo se o tajemníky centrálních, krajských a okresních výborů KSČ a o ředitele okresních a krajských zemědělských správ (oddělení Mze). Přidala se většina předsedů JZD.
Když se situace částečně uklidnila, předstoupil k řečnickému pultu zástupce armády, velitel bojové divize, který družstevníky ujistil, že socialistické vymoženosti dělníků a rolníků je jeho útvar připraven hájit se zbraní v ruce, i na poli (?).
Rozbouřený sál se na chvíli podařilo ztlumit ing. Antonínu Sůvovi, předsedovi JZD Košetice, když hosty na galerii vyzval, aby se chovali jako hosté. Mezitím došlo v zákulisí k incidentu se studenty Vysoké školy zemědělské v Praze, neboť pořadatelé je nejen nevpustili do sálu, ale ani je nenechali koupit občerstvení, dokonce je vyhnali ze záchodu.
Po zmírnění vášní, když se zdálo, že do přísně střeženého sálu nemůže vklouznou ani myška, se tam objevila usměvavá subtilní žena, která projevila zájem pozdravit delegáty. Předsedající ing. František Čuba nekompromisně rozhodl, že žádné takové vystoupení není v plánu, proto diskusi končí. Tou ženou byla bývalá slavná gymnastka Věra Čáslavská. Mnohonásobná olympijská vítězka však neztratila bojového ducha a než se slušovický černokněžník (kvůli plánované návštěvě Michaila Gorbačova vyčaroval do Slušovic čtyřproudou dálnici) stačil nadechnout, stála u mikrofonu. Sál opět zabouřil, tentokrát potleskem. Její vystoupení, které bylo krátké a srdečné, přineslo do sálu paprsek pohody.
Bouře, kterou vyvolali tajemníci okresních výborů KSČ, ovlivnila celý zbytek sjezdu. Další diskuse byla jen formální, nebyla delegáty sledována, jakékoli návrhy končily ve ztracenu, předem připravené komise a rezoluce sice byly schváleny, ale většina delegátů usnesení nevnímala. Sjezd JZD ukončilo vystoupení zástupce Pohotovostního pluku, který 17.listopadu zasahoval proti studentům. Sdělil družstevníkům, že příslušníci SNB nadále budou zachovávat zákony a ústavu.
Poslední sjezd JZD neskončil slavně. Dnes by bylo možné prohlásit, že JZD a jejich sjezdy patří do minulosti, že žijeme v jiné době. Jako nezničitelná připomínka "vyspělé socialistické společnosti" zůstaly však družstevní lány, opěvované v nejedné budovatelské písni.
Když vezmeme v úvahu fakt, že předsedové JZD odjížděli na sjezd s hlavním záměrem uhájit držení půdy, dnes, po téměř dvou desetiletích, nezbývá než konstatovat, že pro ně byl sjezd úspěšný. Půdu mají (obyčejně prostřednictvím svých normalizací málo zkompromitovaných odchovanců) stále k dispozici, i když symbolické nájmy neodevzdávají jen státu, ale také dalším vlastníkům. Sto tisíc drobných vlastníků ještě na vydání vlastní půdy čeká, další tisíce-možná statisíce-se o půdu vůbec nehlásí, šlechtické velkostatky se z velké části soudí o majetek marně a vrácení půdy klášterům je vytrvale oddalováno. Tuto a další cizí zemědělskou půdu (obecní, státní, sudetských Němců atd.) může postsocialistická velkovýroba bez problémů nejen užívat, ale navíc brát na ni vysoké subvence. (jiří Krž,1.12.2008)
V okamžiku, kdy Tyl vyslovil požadavek zhodnotit uplynulých 40 let, ve sjezdovém sále se strhl uragán, jaký sál nepamatoval. Vypadalo to, že řvou a pískají všichni účastníci sjezdu, ale přítomní novináři rychle poznali, že bouři rozpoutala galerie, obsazená zástupci stranických a státních orgánů. Jednalo se o tajemníky centrálních, krajských a okresních výborů KSČ a o ředitele okresních a krajských zemědělských správ (oddělení Mze). Přidala se většina předsedů JZD.
Když se situace částečně uklidnila, předstoupil k řečnickému pultu zástupce armády, velitel bojové divize, který družstevníky ujistil, že socialistické vymoženosti dělníků a rolníků je jeho útvar připraven hájit se zbraní v ruce, i na poli (?).
Rozbouřený sál se na chvíli podařilo ztlumit ing. Antonínu Sůvovi, předsedovi JZD Košetice, když hosty na galerii vyzval, aby se chovali jako hosté. Mezitím došlo v zákulisí k incidentu se studenty Vysoké školy zemědělské v Praze, neboť pořadatelé je nejen nevpustili do sálu, ale ani je nenechali koupit občerstvení, dokonce je vyhnali ze záchodu.
Po zmírnění vášní, když se zdálo, že do přísně střeženého sálu nemůže vklouznou ani myška, se tam objevila usměvavá subtilní žena, která projevila zájem pozdravit delegáty. Předsedající ing. František Čuba nekompromisně rozhodl, že žádné takové vystoupení není v plánu, proto diskusi končí. Tou ženou byla bývalá slavná gymnastka Věra Čáslavská. Mnohonásobná olympijská vítězka však neztratila bojového ducha a než se slušovický černokněžník (kvůli plánované návštěvě Michaila Gorbačova vyčaroval do Slušovic čtyřproudou dálnici) stačil nadechnout, stála u mikrofonu. Sál opět zabouřil, tentokrát potleskem. Její vystoupení, které bylo krátké a srdečné, přineslo do sálu paprsek pohody.
Bouře, kterou vyvolali tajemníci okresních výborů KSČ, ovlivnila celý zbytek sjezdu. Další diskuse byla jen formální, nebyla delegáty sledována, jakékoli návrhy končily ve ztracenu, předem připravené komise a rezoluce sice byly schváleny, ale většina delegátů usnesení nevnímala. Sjezd JZD ukončilo vystoupení zástupce Pohotovostního pluku, který 17.listopadu zasahoval proti studentům. Sdělil družstevníkům, že příslušníci SNB nadále budou zachovávat zákony a ústavu.
Poslední sjezd JZD neskončil slavně. Dnes by bylo možné prohlásit, že JZD a jejich sjezdy patří do minulosti, že žijeme v jiné době. Jako nezničitelná připomínka "vyspělé socialistické společnosti" zůstaly však družstevní lány, opěvované v nejedné budovatelské písni.
Když vezmeme v úvahu fakt, že předsedové JZD odjížděli na sjezd s hlavním záměrem uhájit držení půdy, dnes, po téměř dvou desetiletích, nezbývá než konstatovat, že pro ně byl sjezd úspěšný. Půdu mají (obyčejně prostřednictvím svých normalizací málo zkompromitovaných odchovanců) stále k dispozici, i když symbolické nájmy neodevzdávají jen státu, ale také dalším vlastníkům. Sto tisíc drobných vlastníků ještě na vydání vlastní půdy čeká, další tisíce-možná statisíce-se o půdu vůbec nehlásí, šlechtické velkostatky se z velké části soudí o majetek marně a vrácení půdy klášterům je vytrvale oddalováno. Tuto a další cizí zemědělskou půdu (obecní, státní, sudetských Němců atd.) může postsocialistická velkovýroba bez problémů nejen užívat, ale navíc brát na ni vysoké subvence. (jiří Krž,1.12.2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat