Ministerstvo životního prostředí, pod silným tlakem automobilek včele se Škoda Auto, se prakticky stává státní reklamní agenturou, která zajišťuje distribuci nových vozů. Podařilo se mu mezi politiky vytvořit atmosféru, ve které se daří prosadit jakýkoli zákon, jímž bude podpořen prodej nových vozů:
"Provázanost údajů o převzetí autovraku s následnými informacemi o vznikajících odpadech z demontáže každého konkrétního vozu zajistí informační systém, který funguje od počátku tohoto roku. Informoval o tom ve čtvrtek mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) Jakub Kašpar. Výhody systému jsou podle něj nesporné jak pro občany a obce, tak i pro evidenci automobilů a pro samotná sběrná zařízení.
Informační systém může v konečném důsledku přispět k omezení ztrát vozidel, krádeží a volně odstavených nepojízdných automobilů. Umožňuje totiž například zpětnou kontrolu porovnáním počtu trvale vyřazených vozidel z registru silničních vozidel a převzatých autovraků, může porovnat předávané autovraky s registry hledaných vozidel, udržovat neustále aktualizovanou databázi provozovatelů zařízení ke sběru autovraků apod.
Důležitým výstupem pro občany je vytištěné potvrzení o předání autovraku do zařízení k ekologické likvidaci vozidla, které je jednou z podmínek k trvalému odhlášení z registru silničních vozidel.
Provozovatelé zařízení ke sběru vybraných autovraků se do systému musí zapojit podle zákona o odpadech 1 a jeho prováděcí vyhlášky 2. Nezbytné je provést některé konkrétní kroky 3."
Ještě v 19. století žilo 75 procent českého obyvatelstva na venkově, v malých městech a vesnicích. Většina venkovského obyvatelstva se zabývala zemědělstvím, ve kterém bylo jen minimum prací jednotvárných. Zemědělec musel nářadí a stroje neustále měnit, přitom provádět jeho údržbu a opravy, což se učil od útlého mládí. Po nástupu průmyslu odcházeli vesničtí lidé do měst, kde svou manuální zručnost a technické myšlení mohli nejen uplatnit, ale předat svým potomkům, z nichž se stávali zdatní řemeslníci.
Nadání českých řemeslníků a techniků se projevilo v době rozvoje dopravy. Z kovářů a zámečníků se stali automechanici, kteří nejen opravovali motocykly, automobily, traktory a další stroje, ale také je konstruovali a vyráběli. Nebylo snad město, kde by nebyla dílna, ve které byly vozidla opravována, upravována nebo od základu vyráběna.
Znárodněním po roce 1948 sice byly malé továrničky a dílny zlikvidovány, nikoli umění mechaniků, jejichž zásluhou byl automobilová doprava, i přes nedostatek nových vozů, na velmi slušné úrovni. Co se nedalo použít k provozu na silnicích, použilo se na náhradní díly nebo na výrobu zahradních traktorů a náklaďáčků. Tento stav na venkově, kde se dal využít každý kousek železa, každý plech, trval až do nedávna. Jen málokdo na venkově byl tak bohatý, aby mohl likvidovat fungující věci.
Tlak výrobců nových vozů v ministerstvu životního prostředí dopadl na úrodnou půdu, městská závist slaví úspěch, na silnicích se uvolní místo pro zabijáky v nových "ekologických" vozech. Některé starší pojízdné vozy končí v kovošrotu a spalovnách, ale ostatní budou jejich majitelé udržovat v pojízdném stavu tak dlouho, dokud MŽP nepřijde s novým zákonem na jejich likvidaci. Technické myšlení a zručné ruce venkovských mechaniků však velkoměstská Bursíkova zelená mafie tak lehce nezlikviduje, protože staré vraky, motory a materiál na stavbu vlastních zahradních vozidel je stále možné dovézt ze zahraničí.
(františek Novotný,10.1.2009)
"Provázanost údajů o převzetí autovraku s následnými informacemi o vznikajících odpadech z demontáže každého konkrétního vozu zajistí informační systém, který funguje od počátku tohoto roku. Informoval o tom ve čtvrtek mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) Jakub Kašpar. Výhody systému jsou podle něj nesporné jak pro občany a obce, tak i pro evidenci automobilů a pro samotná sběrná zařízení.
Informační systém může v konečném důsledku přispět k omezení ztrát vozidel, krádeží a volně odstavených nepojízdných automobilů. Umožňuje totiž například zpětnou kontrolu porovnáním počtu trvale vyřazených vozidel z registru silničních vozidel a převzatých autovraků, může porovnat předávané autovraky s registry hledaných vozidel, udržovat neustále aktualizovanou databázi provozovatelů zařízení ke sběru autovraků apod.
Důležitým výstupem pro občany je vytištěné potvrzení o předání autovraku do zařízení k ekologické likvidaci vozidla, které je jednou z podmínek k trvalému odhlášení z registru silničních vozidel.
Provozovatelé zařízení ke sběru vybraných autovraků se do systému musí zapojit podle zákona o odpadech 1 a jeho prováděcí vyhlášky 2. Nezbytné je provést některé konkrétní kroky 3."
Ještě v 19. století žilo 75 procent českého obyvatelstva na venkově, v malých městech a vesnicích. Většina venkovského obyvatelstva se zabývala zemědělstvím, ve kterém bylo jen minimum prací jednotvárných. Zemědělec musel nářadí a stroje neustále měnit, přitom provádět jeho údržbu a opravy, což se učil od útlého mládí. Po nástupu průmyslu odcházeli vesničtí lidé do měst, kde svou manuální zručnost a technické myšlení mohli nejen uplatnit, ale předat svým potomkům, z nichž se stávali zdatní řemeslníci.
Nadání českých řemeslníků a techniků se projevilo v době rozvoje dopravy. Z kovářů a zámečníků se stali automechanici, kteří nejen opravovali motocykly, automobily, traktory a další stroje, ale také je konstruovali a vyráběli. Nebylo snad město, kde by nebyla dílna, ve které byly vozidla opravována, upravována nebo od základu vyráběna.
Znárodněním po roce 1948 sice byly malé továrničky a dílny zlikvidovány, nikoli umění mechaniků, jejichž zásluhou byl automobilová doprava, i přes nedostatek nových vozů, na velmi slušné úrovni. Co se nedalo použít k provozu na silnicích, použilo se na náhradní díly nebo na výrobu zahradních traktorů a náklaďáčků. Tento stav na venkově, kde se dal využít každý kousek železa, každý plech, trval až do nedávna. Jen málokdo na venkově byl tak bohatý, aby mohl likvidovat fungující věci.
Tlak výrobců nových vozů v ministerstvu životního prostředí dopadl na úrodnou půdu, městská závist slaví úspěch, na silnicích se uvolní místo pro zabijáky v nových "ekologických" vozech. Některé starší pojízdné vozy končí v kovošrotu a spalovnách, ale ostatní budou jejich majitelé udržovat v pojízdném stavu tak dlouho, dokud MŽP nepřijde s novým zákonem na jejich likvidaci. Technické myšlení a zručné ruce venkovských mechaniků však velkoměstská Bursíkova zelená mafie tak lehce nezlikviduje, protože staré vraky, motory a materiál na stavbu vlastních zahradních vozidel je stále možné dovézt ze zahraničí. 
Žádné komentáře:
Okomentovat