Suchdol nad Lužnicí
(Zpět na předcházející část)Suchdol nad Lužnicí je jedno z nejmladších českých měst. Prochází jím frekventovaná silnice Č.Budějovice-Vídeň a pražská větev (Vídeň – Praha) Dráhy Františka Josefa .
Město je rozložené pěkně zeširoka na suchém a písčitém západním břehu řeky Lužnice (jak napovídá jméno Such-dol). Nikdy zde nebyly obzvlášť dobré podmínky pro zemědělství, i když zásluhou výhodného odbytu zemědělské produkce zde mohlo prosperovat dost hospodářů. O rozvoj Suchdola se zasloužila železniční trať, která umožňovala lepší odbyt surovin a výrobků (dřevo, písek, sklo, rašelina, cementářské zboží atd.), a tím vznik několika průmyslových závodů. Město nemá výrazné starodávné náměstí s kašnou a s podloubím, je však možné v centru spatřit park v podobě vysokého borového lesa. Bytových městských domů je v Suchdole méně, převažují rodinné domy.
Osada vznikla u brodu přes řeku Lužnici a patřila k panství pánů z Landštejna, kteří ji v roce 1362 prodali Rožmberkům. Už příští rok zde Rožmberkové nechali postavit kostel svatého Mikuláše a v roce 1364 faru. Poloha Suchdola na křižovatce cest a u brodů přes Lužnici přímo ho předurčovala, aby byl rabován procházejícími armádami. Nejvíce byl postižen za třicetileté války. Před válkou bylo v Suchdole čtyřiačtyřicet usedlíků, po válce zůstali jen tři.
V roce 1625 v Suchdole zřídil císař Ferdinand II., do jehož držení se třeboňské panství nakrátko dostalo, tavírnu stříbrné rudy, která sem byla dovážena z Rudolfova a z Ratiboře. Tato šmelcovna byla v provozu až do roku 1795, kdy se z ní stala sklárna. V roce 1660 se Suchdol dostal k pánům Schwarzenberkům, kteří třeboňské panství koupili. V Suchdole byly dva mlýny: jeden byl u mostu k Tušti (zanikl v 17.století), druhý mlýn, u mostu ke Klikovu, koupil koncem 19.století nagelberský podnikatel Karl Stölzle a přestavěl na pilu, která se v druhé polovině 20. století rozrostla na velký dřevařský závod Delta. V ruce 1934 byla v blízkosti Suchdola zregulována řeka Lužnice, a dřevěný most do Tuště byl nahrazen mostem betonovým.
Po roce 1948 život v Suchdole nad Lužnicí výrazně ovlivnily dvě okolnosti, které přišly s politickými změnami ve státě: Bylo to jednak budování socializmu, s bezohlednou těžbou písku poblíž Suchdola, jednak vznik železné opony a Pohraniční stráže, která si právě v Suchdole zřídila silný vojenský útvar. Památkou po těžbě písku jsou jezera „Suchdolské pískovny“, po Pohraniční stráži zůstaly kasárenské budovy, z nichž některé jsou už využívané (např. byty, administrativní budovy,), jiné jsou uzamčené a chátrají.
Koncem devadesátých let v Suchdole nad Lužnicí vyrostla malá provozovna amerického koncernu Moeller, která přispěla k řešení zaměstnanosti ve městě a okolí (1200 zaměstnanců). Jinak je Suchdol znám jako letovisko vyhledávané méně náročnými turisty, rekreanty a rybáři. Luxusní ubytovací a stravovací služby neočekávají ani vodáci, kteří u Klikovského mostu začínají svou dobrodružnou plavbu po Lužnici. (R.Fischer)Pokračování
(Zpět na předcházející část)Suchdol nad Lužnicí je jedno z nejmladších českých měst. Prochází jím frekventovaná silnice Č.Budějovice-Vídeň a pražská větev (Vídeň – Praha) Dráhy Františka Josefa .
Město je rozložené pěkně zeširoka na suchém a písčitém západním břehu řeky Lužnice (jak napovídá jméno Such-dol). Nikdy zde nebyly obzvlášť dobré podmínky pro zemědělství, i když zásluhou výhodného odbytu zemědělské produkce zde mohlo prosperovat dost hospodářů. O rozvoj Suchdola se zasloužila železniční trať, která umožňovala lepší odbyt surovin a výrobků (dřevo, písek, sklo, rašelina, cementářské zboží atd.), a tím vznik několika průmyslových závodů. Město nemá výrazné starodávné náměstí s kašnou a s podloubím, je však možné v centru spatřit park v podobě vysokého borového lesa. Bytových městských domů je v Suchdole méně, převažují rodinné domy.
Osada vznikla u brodu přes řeku Lužnici a patřila k panství pánů z Landštejna, kteří ji v roce 1362 prodali Rožmberkům. Už příští rok zde Rožmberkové nechali postavit kostel svatého Mikuláše a v roce 1364 faru. Poloha Suchdola na křižovatce cest a u brodů přes Lužnici přímo ho předurčovala, aby byl rabován procházejícími armádami. Nejvíce byl postižen za třicetileté války. Před válkou bylo v Suchdole čtyřiačtyřicet usedlíků, po válce zůstali jen tři.
V roce 1625 v Suchdole zřídil císař Ferdinand II., do jehož držení se třeboňské panství nakrátko dostalo, tavírnu stříbrné rudy, která sem byla dovážena z Rudolfova a z Ratiboře. Tato šmelcovna byla v provozu až do roku 1795, kdy se z ní stala sklárna. V roce 1660 se Suchdol dostal k pánům Schwarzenberkům, kteří třeboňské panství koupili. V Suchdole byly dva mlýny: jeden byl u mostu k Tušti (zanikl v 17.století), druhý mlýn, u mostu ke Klikovu, koupil koncem 19.století nagelberský podnikatel Karl Stölzle a přestavěl na pilu, která se v druhé polovině 20. století rozrostla na velký dřevařský závod Delta. V ruce 1934 byla v blízkosti Suchdola zregulována řeka Lužnice, a dřevěný most do Tuště byl nahrazen mostem betonovým.
Po roce 1948 život v Suchdole nad Lužnicí výrazně ovlivnily dvě okolnosti, které přišly s politickými změnami ve státě: Bylo to jednak budování socializmu, s bezohlednou těžbou písku poblíž Suchdola, jednak vznik železné opony a Pohraniční stráže, která si právě v Suchdole zřídila silný vojenský útvar. Památkou po těžbě písku jsou jezera „Suchdolské pískovny“, po Pohraniční stráži zůstaly kasárenské budovy, z nichž některé jsou už využívané (např. byty, administrativní budovy,), jiné jsou uzamčené a chátrají.
Koncem devadesátých let v Suchdole nad Lužnicí vyrostla malá provozovna amerického koncernu Moeller, která přispěla k řešení zaměstnanosti ve městě a okolí (1200 zaměstnanců). Jinak je Suchdol znám jako letovisko vyhledávané méně náročnými turisty, rekreanty a rybáři. Luxusní ubytovací a stravovací služby neočekávají ani vodáci, kteří u Klikovského mostu začínají svou dobrodružnou plavbu po Lužnici. (R.Fischer)Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat