Třeboňsko: 9. letní putování českým Vitorazskem.

Spáleniště.

(Zpět na předcházející část) Pohraniční stráž si podél státní hranice vybudovala systém kvalitních silnic (tzv.signálek), které je nyní možné využívat jako cyklostezky. Po opuštění Nové Vsi u Klikova je možné vrátit se na křižovatku a pokračovat po silnici směrem k jihu.

Náves ve Spáleništi.

Po několika stech metrech jízdy po rovné silnici se objeví nečekaně mohutný most přes Dračici a zvlněná krajina. Po další jízdě je možné odbočit vpravo na Velký London, po přibližně třech kilometrech se vpravo objeví bývalá kasára Pohraniční stráže (tzv.Tokaniště), o něco dále odbočka vlevo k hraničnímu přechodu do Rakouska (městys Brand-Nagelberg). Následuje jízda lesem, na jejímž konci je křižovatka na jižním okraji osady Spáleniště.

Zatravněná pole u Spáleniště.

Bývalá škola ve Spáleništi.

Osada Spáleniště byla v létech 1823 až 1834 založena na místě shořelého lesa, nedaleko Rapšachu. Vznikla v podstatě z nouze, protože v Rapšachu už pozemky nebyly k dispozici, a tak lidé byli odkazováni na lesní spáleniště. Do současné velikosti se však začala rozrůstat až koncem 19.století. Jedná se o další dlouhou vesnici, jejíž domy jsou řídce postavené po obou stranách silnice. Není zde tradiční jihočeská náves, s kaplí a rybníkem, pouze autobusová točna u bývalé školy by se za náves dala označit.

V roce 1920 byla ve Spáleništi založena česká škola, která měla dvě třídy. V roce 1953 byla zrušena. V roce 1925 žilo ve Spáleništi čtyři sta dvacet Čechů a pětašedesát Němců. Tito lidé se zabývali buď nevýnosným zemědělstvím nebo prací v lesech a v lomech. Okolní lesy patřily převážně maďarskému hraběti Pálfymu, od konce 2. světové války patří státu. Osadou Spáleniště procházely cesty k hraničnímu přechodu do Rakouska.

Po příchodu Pohraniční stráže, byl přechod zrušen - poblíž byla postavena kasárna. Život, hlavně svobodný pohyb, ve vesnici Spáleniště byl stále více omezován, takže lidé se houfně stěhovali do vnitrozemí. Dnes chalupy z velké části vlastní městští rekreanti. Kasárna slouží jako penzion. V polích stojí osaměle několik větších usedlostí. Pozemky jsou využívány jako louky a pastviny.

O bydlení v pohraničí není zájem.

Jižně od Spáleniště stávala vesnice Kunšach, která byla založena v devatenáctém století lesními dělníky. Do roku se 1920 jmenovala GUNTSCHACHEN a od svého vzniku patřila k nejchudším obcím Vitorazska. Patřila do okresu Waidhofen. Při sčítání v roce 1929 měla obec dvě stě padesát čtyři obyvatel (z toho dvacet devět Němců), jejichž hlavním způsobem obživy byla práce v lese nebo v košíkářském družstvu, které zde založila Národní jednota pošumavská. Škola v Kunšachu byla česká. Po druhé světové válce bylo obyvatelstvo Kunšachu přinuceno k odchodu, území ovládla Pohraniční stráž, domy byly zbořeny. V současnosti zde, na okraji Spáleniště, je trvale obydlena pouze jedna usedlost-penzión s chovem koní. (R.Fischer) Pokračování.