Třeboňsko: 10. letní putování českým Vitorazskem.

Rapšach.
(Zpět na předcházející část)Dominantou obce Rapšach, založené ve 12.století, je jednoduchá věž gotického kostela sv.Zikmunda. Kostel byl do současné podoby upraven v roce 1890. Obec leží v málo úrodné rovině, v nadmořské výšce 470 m, kdysi mohl být označován jako centrum Vitorazska. Do roku 1920 Rapšach patřil do Rakouska a oficiálně se jmenoval ROTHENSCHACHEN.



Rapšach je stará obec, založená uprostřed lesů. Do roku 1395 patřil k panství Litschau, v 15.století se dostal k panství Heidenreichstein. Na počátku 15. století drželo vesnici pouze 13 usedlíků. Ti stále dělili pozemky mezi své potomky, až zde na počátku 20.století byli jen drobní vlastníci půdy. Do roku 1920 byl Rapšach součástí okresu Schrems. Součástí Rapšachu byly osady Velký a Malý London, Bosna a Spáleniště. Na základě rozhodnutí mezinárodní rozhraničovací komise byl pak připojen k okresu třeboňskému.

Před rokem 1938 měl Rapšach dva tisíce dvě stě obyvatel, převažovali Češi (jen do českých škol zde chodilo více než tři sta šedesát dětí). Městský ráz obci dodávala radnice s jednopatrovými měšťanskými domy u kostela. Jakou architektonickou hodnotu radnice získala zásluhou socialistických stavbařů je vidět na snímku. Naštěstí škola a kampelička socialistickým úpravám odolaly, při pohledu na takové skvosty je nutno před prvorepublikovými staviteli smeknout. Zdejší ideálně rovné fotbalové hřiště využívají při soustředění i zahraniční fotbalisté.





Přestože v Rapšachu bývaly minimální pracovní příležitosti, byly byty doslova přecpány lidmi. Na počátku dvacátého století byl Rapšach doslova nevyčerpatelnou zásobárnou vídeňských služek, které se domů velmi často vracely s nemanželskými dětmi. Nebylo na Rapšachu zvláštností, že v jedné domácnosti žilo dvacet lidí. Dříve se obyvatelstvo Rapšachu hodně zabývalo košíkářstvím, hrnčířstvím, výrobou opálek a pletením ošatek a dalších výrobků ze slámy. Ve dvacátých létech byly z podnětu českobudějovického zemědělského konzultanta Tejčka zřízeny vzorné pastviny a pastvinářské družstvo.


Rapšach jako česká obec měl po Mnichovské dohodě nadále zůstat součástí Čech, ale události dalších let se bohužel na úkor českého obyvatelstva vyvíjely jinak. V roce 1945 postihl krutý osud německé obyvatelstvo-více než osm set obyvatel Rapšachu muselo odejít za hranice. Noví osídlenci přicházeli nejdříve z Pacovska a Pelhřimovska, později z Moravy a Slovenska. Na blízkost státní hranice Rapšach také osudně doplatil po roce 1951, kdy oblast začala ovládat Pohraniční stráž, která v blízkosti obce postavila drátěné ploty. Vstoupit mimo hlavní silnice, které byly stále kontrolovány ozbrojenými vojenskými hlídkami, neznámý návštěvník čtyřicet let prakticky nemohl.


Koncem padesátých let začalo v okolí Rapšachu nákladné zúrodňování pozemků, přičemž Velkovýkrmny Třeboň zde zřídily středisko zemědělské velkovýroby. Rapšach měl být vybudován jako vzorová socialistická pohraniční obec. Začalo se s velkým elánem, ale ten s poznáváním zdejších nepříznivých půdních a klimatických podmínek postupně upadal. Navíc ministerstvo vnitra nechtělo k důkladně střežené státní hranici pouštět zvědavé turisty. Byl však zájem o zaměstnance státního statku, kteří sem byli lákáni umělou zaměstnaností v zemědělství, byty, pohraničními příplatky ke mzdám a jinými výhodami. To přineslo častou obměnu části obyvatelstva, jejíž následky Rapšach pociťuje do dnů dnešních.



Po roce 1989 byla okolní pole zatravněna a zalesněna. Zprivatizovaná zemědělská výroba se vrátila k osvědčenému předválečnému pastevnímu chovu skotu, přičemž se také naskytla možnost využít bývalých plotů Pohraniční stráže. Trvale zde bydlí 492 obyvatel. (R.Fischer)Pokračování.