Halámky.
(Zpět na předcházející část) Obec Halámky leží tři kilometry jihozápadně od Rapšachu. Ani zde není výrazná náves, připomíná ji pouze křižovatka, u které stojí pomník padlým vojákům v první světové válce. Obecní úřad je na jižním okraji obce. Do roku 1920 to byla chudá dolnorakouská obec, ležící na silnici Třeboň – Schrems, jmenovala se WITSCHKOBERG. Byla založena dřevaři a uhlíři kolem roku 1730, kdy se zde nacházelo patnáct domků.
Po roce 1918 měla většina obyvatel Halámek českou národnost, z pěti set obyvatel bylo zde pouze deset Němců. Nebyly zde dobré výdělečné možnosti. Mimo tvrdé práce v lesích hraběte Palfiho, ve kterých byli němečtí lesníci, se lidé živili výrobou košíků a opálek, ale dalo se také dojíždět za prací, a tak na počátku 20.století se počet obyvatel značně rozrostl. Velkým problémem pro obyvatelstvo byla řeka Lužnice, když zde ještě nebyl pevný most. Úsek 400 mm bažin a ramen řeky, k 1,5 km vzdálené zastávce v Německém (Dvorech), museli lidé překonávat po různých provizorních lávkách, které často odnesla voda.
Blízkost státní hranice a silniční hraniční přechod do Rakouska nebyly po roce 1945 výhodou pro obchod a služby, nýbrž naopak, kontakty s cizinci nebyly z politických důvodů žádoucí. Na počátku padesátých let dvacátého století se samozřejmě u Halámek objevila Pohraniční stráž, která si zde zřídila stanoviště se stálými hlídkami. Bez kontroly dokladů a primitivních otázek neprojelo obcí žádné neznámé vozidlo. Pro udržení obyvatel v pohraniční obci rozhodly politické orgány podpořit zaměstnanost chovem prasat ve velkém, a tak zde třeboňský státní statek postavil areál stájí.
Hraniční přechod do Rakouska je 4 km jižně od Halámek. Po pádu železné opony v roce 1989 nastal zde zvýšený pohyb osob i zboží, a tak oba státy se vrhly na budování velkých moderních celnic (zvláště Rakušané nešetřili na materiálu). Potom oba státy vstoupily do EU a schengenského prostoru - a celnice jsou zbytečné. S jejich využitím jsou velké starosti, Češi už část zbourali, Rakušané váhají. Zato s českým háčkem a vyslovování "ř" se rakouští cestáři vyrovnali zajímavým způsobem.
Mohutné vrstvy písku v blízkosti obce kdysi nedaly spát socialistickým ekonomům, pískovny se brzy změnily ve velkodoly. Po roce 1989 byla zásluhou protestujících ochránců životního prostředí těžba písku nakrátko utlumena. Nyní však se písek těží ve velkém znovu, rozdíl asi je v tom, že méně směřuje do vnitrozemí, takže náklaďáky s pískem neprovokují české ekology. Poloha obce na silně frekventované silnici umožňuje obyvatelům budovat turistická zařízení, hostince a bary. Halámky jsou samostatnou obcí, ve které žije 184 obyvatel. (R.Fischer) Pokračování
(Zpět na předcházející část) Obec Halámky leží tři kilometry jihozápadně od Rapšachu. Ani zde není výrazná náves, připomíná ji pouze křižovatka, u které stojí pomník padlým vojákům v první světové válce. Obecní úřad je na jižním okraji obce. Do roku 1920 to byla chudá dolnorakouská obec, ležící na silnici Třeboň – Schrems, jmenovala se WITSCHKOBERG. Byla založena dřevaři a uhlíři kolem roku 1730, kdy se zde nacházelo patnáct domků.
Po roce 1918 měla většina obyvatel Halámek českou národnost, z pěti set obyvatel bylo zde pouze deset Němců. Nebyly zde dobré výdělečné možnosti. Mimo tvrdé práce v lesích hraběte Palfiho, ve kterých byli němečtí lesníci, se lidé živili výrobou košíků a opálek, ale dalo se také dojíždět za prací, a tak na počátku 20.století se počet obyvatel značně rozrostl. Velkým problémem pro obyvatelstvo byla řeka Lužnice, když zde ještě nebyl pevný most. Úsek 400 mm bažin a ramen řeky, k 1,5 km vzdálené zastávce v Německém (Dvorech), museli lidé překonávat po různých provizorních lávkách, které často odnesla voda.
Blízkost státní hranice a silniční hraniční přechod do Rakouska nebyly po roce 1945 výhodou pro obchod a služby, nýbrž naopak, kontakty s cizinci nebyly z politických důvodů žádoucí. Na počátku padesátých let dvacátého století se samozřejmě u Halámek objevila Pohraniční stráž, která si zde zřídila stanoviště se stálými hlídkami. Bez kontroly dokladů a primitivních otázek neprojelo obcí žádné neznámé vozidlo. Pro udržení obyvatel v pohraniční obci rozhodly politické orgány podpořit zaměstnanost chovem prasat ve velkém, a tak zde třeboňský státní statek postavil areál stájí.
Hraniční přechod do Rakouska je 4 km jižně od Halámek. Po pádu železné opony v roce 1989 nastal zde zvýšený pohyb osob i zboží, a tak oba státy se vrhly na budování velkých moderních celnic (zvláště Rakušané nešetřili na materiálu). Potom oba státy vstoupily do EU a schengenského prostoru - a celnice jsou zbytečné. S jejich využitím jsou velké starosti, Češi už část zbourali, Rakušané váhají. Zato s českým háčkem a vyslovování "ř" se rakouští cestáři vyrovnali zajímavým způsobem.
Mohutné vrstvy písku v blízkosti obce kdysi nedaly spát socialistickým ekonomům, pískovny se brzy změnily ve velkodoly. Po roce 1989 byla zásluhou protestujících ochránců životního prostředí těžba písku nakrátko utlumena. Nyní však se písek těží ve velkém znovu, rozdíl asi je v tom, že méně směřuje do vnitrozemí, takže náklaďáky s pískem neprovokují české ekology. Poloha obce na silně frekventované silnici umožňuje obyvatelům budovat turistická zařízení, hostince a bary. Halámky jsou samostatnou obcí, ve které žije 184 obyvatel. (R.Fischer) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat