Hranice.
(Zpět na předcházející část)Současná obec Hranice u Nových Hradů je dlouhá 4 km. Devadesát domů je rozmístěno na ploše asi 400 ha. Usedlíci stavěli tam, kde měli pole. Silnice, v minulosti za deště nesjízdná, procházející mezi řídce postavenými chalupami, do roku 1920 tvořila hranici mezi českými okresy Třeboň a Nové Hrady a dolnorakouským okresem Gmünd. Na české straně byla obec Hranice, na rakouské obec Trpnouz, k níž patřila osada Obora.
 |
| Dolejší chalupy (dříve České chalupy). |
 |
| Kaple sv. Jiří. |
První osadníci se v místě styku třech panství (Třeboň, Nové Hrady, Weitra) začali usazovat v druhé polovině osmnáctého století. Byli to převážně uhlíři, kteří dodávali dřevěné uhlí do železáren a hamrů na Suchdolsku a Chlumsku. Za uhlíři a dřevaři přicházeli zemědělci, jimž byla lesní půda prodávána za symbolickou cenu. Na osídlení oblasti měli náhle zájem všichni sousedi, : vitorazští Fürstenberkové, novohradštští Buquové i třeboňští Schwarzenberkové.
 |
| Přidat popisek |
Buquoy si pospíšil a osadu, která na jeho českých pozemcích vznikla, nazval
Julienheim, podle hraběnky Julie. Na dolnorakouském území se osady jmenovaly
Trpnouz (Tannenbruck) a
Obora (Tiergarten). Na Schwarzenberském panství, které osídlili Češi, dostala osada název Hranice. Němci místo názvu Julienheim raději používali český název, takže se česko-německá obec Hranice oficiálně také psala
Granitz.
 |
| Bývalá škola (německá). |
 |
| Bývalá škola (česká). |
Zatímco obce Tannenbruck se až do roku 1918 národnostní problémy příliš netýkaly, i když to byla také obec smíšená, v Hranicích zásluhou vnějších podnětů byly národnostní spory soustavně vyvolávány. Přispěly k tomu tři školy, které za finanční podpory vnitrozemských nacionalistických spolků, rakouských i českých, v obci byly postavené; dvě německé, jedna česká. Po roce 1921 byly už všechny školy české. Nebylo to ovšem pro nedostatek německých dětí, ale kvůli tomu, že Němci nechtěli na provoz svých škol přispívat.
 |
| Bývalá škola (německá) |
 |
| Obora |
Obec však ignorovala národnosti; v chudých Hranicích se rozhodovalo mezi dvěma stranami: chalupníky a dělníky. Tamním obyvatelům bylo při úsilí o zachování holé existence srdečně jedno, jestli jsou Češi, nebo Němci. Protože však z české i z německé oblasti přicházely politické podněty a finanční podpory, přikláněli se obyvatelé osad na tu stranu silnice, kde to právě bylo výhodnější. Po roce 1920 se většina obyvatel hlásila k české národnosti - ale co skutečně byli, nedokázal říci nikdo.
„My jsme na hranicích a musíme umět dvojí řeč,“ odpovídali vyhýbavě.
 |
| Trpnouz |
 |
| Trpnouz |
Nejdříve v nedalekém hranickém blatě začal podnikat schwarzenberský velkostatek, který zde vyráběl borky pro třeboňský pivovar. Když Schwarzenberg mnoho prodělal (asi 1,5 milionu zlatých), tak závod prodal nagelbergskému sklářskému podnikateli Stölzlovi. Ten propustil všechny úředníky a začal prosperovat, ale nakonec vše prodal hraběti Buquoyovi.
 |
| Trpnouz |
V současnosti se zde rašelina těží průmyslovým způsoben a je zpracovávána pro zahradnické účely. Vesnice
Hranice, s osadami Trpnouz, Blata, Hořejší (Německé) Chalupy, Dolejší (České) Chalupy a Obora, je samostatnou obcí, která celkem má 160 obyvatel. Velké množství usedlostí slouží rekreaci. Je zde několik penzionů a hostinců, kde se také hraje
dechovka. Přestože za minulého režimu byly zdejší pozemky za velkých nákladů zúrodňovány, v současnosti převládají louky a pastviny, na nichž se, ve středu vesnice, pasou stáda skotu, koní a ovcí.
(R.Fischer) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat