Třeboňsko: 25. letní putování Vitorazskem a okolím.

České Velenice - nádraží.

(Předcházející část) Nové město České Velenice se po roce 1920, kdy bylo odděleno od Gmündu, snažilo rychle vybudovat vlastní centrum. Snaha zřídit poblíž radnice náměstí, doposud vyšla naprázdno. Kostel Anežky České (svatá se stala až roku 1989) byl zde postaven v roce 1935.

Českovelenická radnice

Kostel sv, Anežky České

Chloubou Českých Velenic až do roku 1945 bylo nádraží. Zdejší nádražní budova patřila k největším v rakousko-uherské monarchii. Staré nádraží Gmünd bylo postaveno 2 kilometry severně od města Gmündu z důvodů strategických, nikoli kvůli technickým problémům - mostu přes Lužnici, jak se někdy vykládá.


Těsně před výstavbou Dráhy Františka Josefa Vídeň – Plzeň/Praha totiž utrpělo Rakousko nepříjemnou porážku u Hradce Králové (1866), což bylo přičítáno také celkové technické zaostalosti země. Rychlé přesuny vojsk měla zajistit železnice. Gmünd měl být tím místem, kde se v případě válečného konfliktu bude shromažďovat rakouská armáda, aby v případě nutnosti posílila, po železnici, bojující armády jak v Čechách, tak opačně - v alpských zemích. A skutečné přes nádraží téměř půl století (do roku 1918) projížděly transporty armády, především za 1. světové války (i Josef Švejk jel tudy do války).


Vzdálenost nádraží od centra Gmündu byla nepříjemná. Dopravu lidí i zavazadel zajišťovaly koňské kočáry a povozy. Koně ovšem potřebují krmivo, i když netahají, a protože město chtělo ušetřit, hledalo řešení v elektřině. Ozvala se jistá francouzská společnost, která nabídla stavbu trolejbusové trati a provozování trolejbusů. Provoz byl zahájen v roce 1907. Gmünd byl prvním městem na území Rakouska (Předlitavska), kde jezdil trolejbus. Trať vedla z náměstí v Gmündu k současnému českovelenickému nádraží. Tehdejší trolejbus měl k podobě dnešních kloubových vozů hodně daleko. Provoz byl ukončen v roce 1916, když zbrojní průmysl zabavil měděné trolejové vedení. Potom byly snahy zajistit dopravu autobusem.

Strategickou úlohu mělo českovelenické nádraží i za 2. světové války. Od října 1938 byly České Velenice opět součástí města Gmünd, označovaly se jako Gmünd III. Opět tudy proudily vojenské transporty, tentokrát německé, a náklady zbraní. Na počátku roku 1945 už to byl jeden z posledních nepoškozených železničních uzlů, jímž mohly na východní frontu proudit zbraně. To zabrzdilo postup Rudé armády, a tak sovětské velení naléhavě žádalo spojence o přerušení přísunu zbraní bránícím německým jednotkám. Američané nevěděli o ničem lepším než rozbít České Budějovice a České Velenice. Zatímco České Budějovice utrpěly hlavně škody materiální – lidé se skryli – v Českých Velenicích zahynula spousta lidí (odhaduje se 1000 až 1300 lidí). V té době totiž se v prostoru nádraží zdržovalo velké množství lidí – uprchlíků z Horního Slezska. Bombardováním byla zničena historická budova nádraží a železniční dílny.














Nová nádražní budova byla dostavěna v roce 1950. Její vzhled odpovídá době, ve které byla stavěna. Snad některá příští generace takovou architekturu ocení. Při bouřlivém rozvoji automobilizmu a přesunu nákladní dopravy na silnice, v devadesátých letech 20. století., význam českovelenického nádraží začal upadat. Přičinilo se o to i zrušení rychlíkové dopravy mezi Prahou a Vídní. Nyní však přišla snaha nádraží opět oživit, zásluhou projektů EU, proto je prováděna jeho rekonstrukce. (R.Fischer) Pokračování