Třeboňsko: 24. letní putování českým Vitorazskem.

České Velenice.

(Zpět na předcházející část)Z Gmündu-Nového města je možné do Českých Velenic přejít nebo přejet na kole po bývalém mostě úzkokolejky, jejíž vlaky tudy, přes České Velenice, do roku 1950 projížděly do Litschau a Heidenreichsteinu. To se poúnorovému československému režimu nelíbilo, měl obavy z toho, že Češi budou naskakovat do jedoucího vláčku a emigrovat, proto zaplatil Rakouským spolkovým drahám přeložku tratě, která od té doby vede mimo české území, gmündským zámeckým parkem.




Jiný hraniční přechod je mimo Gmünd, v bývalých Dolních Velenicích, které na okraji státní hranice rozdělila (Stará rakouská celnice). Odtud až do centra (křižovatky před hotelem Konzul) Českých Velenic vede Vitorazská ulice. Z významných institucí je v ní Střední technická škola a společenský dům Beseda.













České Velenice se nepyšní starobylým náměstím, středověkými památkami a monstrózními budovami úřadů, přesto je to město nesmírně živé, zajímavé i příjemné. Snad právě ta nevtíravá skromnost vyvolává pocit, že žádný slušný návštěvník není zdejší radnici na obtíž.


České Velenice jako nová obec vznikly uměle na české straně česko-rakouské hranice, na základě smlouvy ze Saint Germain 10.9.1919, po rozdělení města GMÜND. Větší část Gmündu byla připojena k Rakousku, Československo dostalo nádraží, železniční opravny a osady v jejich okolí. Tento urbanistický úvar vytvořený z vesnic Dolní Velenice, Česká Cejle a Josefsko byl nazýván Cmunt v Čechách nebo Český Cmunt, ale oficiálně nebyl ještě městem. Tím se stal v roce 1922, kdy rovněž dostal nové jméno České Velenice.


Zatímco vlastenci v Praze jásali nad jedním vybojovaným nádražím, v odděleném Českém Cmuntu žádná velká radost nebyla, spíš starosti. Lidé, co zůstali na české straně, byli náhle bez elektřiny a vody, neměli nemocnici, kostel, hřbitov atd. Vše zůstalo za hranicemi.

České Velenice, tehdy nejmladší české město, však zažily ve 20. a 30. letech dvacátého století fantastický hospodářský rozvoj. Bylo tomu zejména zásluhou vrcholící éry železnice a výborně prosperujících železničních opraven, které zaměstnávaly přes tisíc lidí. (R.Fischer). Pokračování.