Měnu ve státě je možné přirovnat k operačnímu systému v počítači. Je to prostředí, základ, na kterém jsou závislé všechny funkce a programy.
Pokud počítač přestane fungovat nebo nefunguje podle představ nebo už nestačí požadavkům doby, nezbývá než počítač vyčistit, to je udělat základní nezbytný zásah, jímž je nové nainstalování operačního systému. Při tomto úkonu je počítač zbaven všeho nežádoucího, co se do něj vědomě i nevědomě dostalo a dohromady dělalo problémy, přinejmenším zpomalovalo jeho chod.
Stejné jako v počítači je to ve státě, při změně státního systému by základem dalšího chodu měla být měnová reforma, aby se stát zbavil nežádoucích peněz, které se v něm vědomě i nevědomě objevily. Na to, proč se to hned po změně politického systému v roce 1989 nestalo, si musí každý sám najít vysvětlení.
Ve dvacátém století jsou na českém území uváděny tři měnové reformy a výměna peněz po rozdělení Československa v roce 1992. Záměrem první měnové reformy, k níž došlo v únoru a březnu 1919, bylo oddělit měnu od měny ostatních států vzniklých na území rakousko-uherské monarchie, eliminovat aktiva a majetek inflačního původu a zdanit válečné zbohatlíky. Provedení této reformy, pod níž je nesmazatelně podepsán tehdejší ministr financí Alois Rašín, je dodnes předmětem obdivu, protože v následujících letech, kdy se měny okolních zemí hroutily, československá koruna byla jednou z nejstabilnějších měn v Evropě.
Měnová reforma proběhla i po druhé světové válce. Tímto krokem byla na území Československa zavedena jednotná měna. Po květnu 1945 se na území státu platilo protektorátní korunou, německou markou, slovenskou korunou a maďarským pengö. Byly povoleny platby prvorepublikovými bankovkami i mincemi, navíc sovětští vojáci platili svými korunovými poukázkami, američtí vojáci markovými poukázkami, tak jako v Německu.
Peníze byly vyměněny v poměru 1:1, výměna byla omezena na 500 korun na osobu. Převyšující částky mohly být složeny v bance jako tzv. vázané vklady, které však majitelům byly zadržovány až do roku 1953, kdy jim při neblaze proslulé komunistické reformě byly zabaveny definitivně.
Ještě sedm let po druhé světové válce musel být v Československu přídělový systém, při jakémkoli pokusu o jeho zrušení se začalo hroutit zásobování. Proto v listopadu 1952 Klement Gottwald dal pokyn připravit měnovou reformu. Za dohledu sovětských poradců ji přísně tajně připravoval Václav Hůla. Účelem měny nebylo jen řešení hospodářských problémů, šlo také o politické zájmy komunistů, o odstranění "kapitalistických živlů", které mohly na svou stranu přetáhnout "pracující lid" a ohrozit moc komunistů.
Reforma byla provedena náhle ze dne na den. Jedinec si mohl směnit staré koruny za nové v poměru 1:5, maximálně 300 korun v hotovosti nebo 10.000 v bance. Hotovost nad 300 korun byla měněna v poměru 1:50, vklad nad 10.000 v bance v poměru přibližně 1:10. Nové peníze byly vytištěny v Sovětském svazu. Zvýhodněný kurs měli členové komunistické strany.
Komunistická měnová reforma v roce 1953 sice zbavila části majetku některé válečné zbohatlíky i poválečné zloděje, ale zasáhla hlavně běžné městské obyvatelstvo, živnostníky a úředníky, včetně penzistů. Méně se dotkla většiny dělníků a většiny venkovského obyvatelstva, které mělo peníze uložené v pozemcích a zemědělském majetku. Toto venkovu komunisté odebrali jinak - kolektivizací.
Při pohledu dozadu se ukazuje, že po roce 1989 byla pro měnovou reformu ideální doba, velká možnost, jak dostat z oběhu nelegální peníze, a přitom nezasáhnout nornálně se živící obyvatelstvo, pobírající zaměstnanecký plat. Nestalo se. Tehdejší ministr financí se uvedl výrokem, že nezná špinavé peníze. Místo jejich odstranění je vpustil do eráru, kde udělaly takový vír, že od té doby se státní dluh rok od roku zvyšuje a zvyšuje. Budí to dojem, že zvyšování státního dluhu jako příležitost k okrádání obyvatelstva je dokonce záměrem některých politiků a politických stran?(M.Veselý,14.9.2009)
Pokud počítač přestane fungovat nebo nefunguje podle představ nebo už nestačí požadavkům doby, nezbývá než počítač vyčistit, to je udělat základní nezbytný zásah, jímž je nové nainstalování operačního systému. Při tomto úkonu je počítač zbaven všeho nežádoucího, co se do něj vědomě i nevědomě dostalo a dohromady dělalo problémy, přinejmenším zpomalovalo jeho chod.
Stejné jako v počítači je to ve státě, při změně státního systému by základem dalšího chodu měla být měnová reforma, aby se stát zbavil nežádoucích peněz, které se v něm vědomě i nevědomě objevily. Na to, proč se to hned po změně politického systému v roce 1989 nestalo, si musí každý sám najít vysvětlení.
Ve dvacátém století jsou na českém území uváděny tři měnové reformy a výměna peněz po rozdělení Československa v roce 1992. Záměrem první měnové reformy, k níž došlo v únoru a březnu 1919, bylo oddělit měnu od měny ostatních států vzniklých na území rakousko-uherské monarchie, eliminovat aktiva a majetek inflačního původu a zdanit válečné zbohatlíky. Provedení této reformy, pod níž je nesmazatelně podepsán tehdejší ministr financí Alois Rašín, je dodnes předmětem obdivu, protože v následujících letech, kdy se měny okolních zemí hroutily, československá koruna byla jednou z nejstabilnějších měn v Evropě.
Měnová reforma proběhla i po druhé světové válce. Tímto krokem byla na území Československa zavedena jednotná měna. Po květnu 1945 se na území státu platilo protektorátní korunou, německou markou, slovenskou korunou a maďarským pengö. Byly povoleny platby prvorepublikovými bankovkami i mincemi, navíc sovětští vojáci platili svými korunovými poukázkami, američtí vojáci markovými poukázkami, tak jako v Německu.
Peníze byly vyměněny v poměru 1:1, výměna byla omezena na 500 korun na osobu. Převyšující částky mohly být složeny v bance jako tzv. vázané vklady, které však majitelům byly zadržovány až do roku 1953, kdy jim při neblaze proslulé komunistické reformě byly zabaveny definitivně.
Ještě sedm let po druhé světové válce musel být v Československu přídělový systém, při jakémkoli pokusu o jeho zrušení se začalo hroutit zásobování. Proto v listopadu 1952 Klement Gottwald dal pokyn připravit měnovou reformu. Za dohledu sovětských poradců ji přísně tajně připravoval Václav Hůla. Účelem měny nebylo jen řešení hospodářských problémů, šlo také o politické zájmy komunistů, o odstranění "kapitalistických živlů", které mohly na svou stranu přetáhnout "pracující lid" a ohrozit moc komunistů.
Reforma byla provedena náhle ze dne na den. Jedinec si mohl směnit staré koruny za nové v poměru 1:5, maximálně 300 korun v hotovosti nebo 10.000 v bance. Hotovost nad 300 korun byla měněna v poměru 1:50, vklad nad 10.000 v bance v poměru přibližně 1:10. Nové peníze byly vytištěny v Sovětském svazu. Zvýhodněný kurs měli členové komunistické strany.
Komunistická měnová reforma v roce 1953 sice zbavila části majetku některé válečné zbohatlíky i poválečné zloděje, ale zasáhla hlavně běžné městské obyvatelstvo, živnostníky a úředníky, včetně penzistů. Méně se dotkla většiny dělníků a většiny venkovského obyvatelstva, které mělo peníze uložené v pozemcích a zemědělském majetku. Toto venkovu komunisté odebrali jinak - kolektivizací.
Při pohledu dozadu se ukazuje, že po roce 1989 byla pro měnovou reformu ideální doba, velká možnost, jak dostat z oběhu nelegální peníze, a přitom nezasáhnout nornálně se živící obyvatelstvo, pobírající zaměstnanecký plat. Nestalo se. Tehdejší ministr financí se uvedl výrokem, že nezná špinavé peníze. Místo jejich odstranění je vpustil do eráru, kde udělaly takový vír, že od té doby se státní dluh rok od roku zvyšuje a zvyšuje. Budí to dojem, že zvyšování státního dluhu jako příležitost k okrádání obyvatelstva je dokonce záměrem některých politiků a politických stran?(M.Veselý,14.9.2009)
Zvýhodněný kurs měli členové komunistické
OdpovědětVymazatstrany.
To je blbost!!!