Zvláštní postavou v historii vlád, které sídlily v Praze, je bývalý člen KSČ Lubomír Štrougal, který se dožívá pětaosmdesáti let. Byl premiérem devatenáct let. Přestože se třicet let pohyboval v blízkosti největších komunistických koryt, nikdy nepatřil k tvrdému vyhraněnému jádru komunistické strany, byl spíše pragmatikem využívajícím, tak jako většina běžných obyvatel země, možností, které komunistický systém dával.
Jako právník za dlouhou dobu svého působení v nejvyšších státních orgánech nezapřel v sobě smysl pro právo, každé jeho rozhodnutí bylo podložené posudky politickými i odbornými, a tak každé rozhodnutí dokázal zdůvodnit. Vzorně kladl věnce a vítal zahraniční delegace. Dalo by se říci, byl to úředník, který měl stále uklizený stůl. Asi právě proto se v budově vlády mohl pohybovat tak dlouhá léta (od zaměstnanců nevyžadoval soudružské oslovování). Proto polistopadová justice za dvacet let nenašla důvod k odsouzení.
Lubomír Štrougal se narodil 19. října 1924 v Mezimostí nad Nežárkou (nyní část Veselí nad Lužnicí). Jeho otec byl komunista a za protektorátu zahynul v koncentračním táboře. Po maturitě na gymnáziu v Lomnici nad Lužnicí v roce 1943 byl mladý Štrougal totálně nasazen. V letech 1945 až 1950 studoval práva na UK, kde v roce 1948 vstoupil do KSČ. V letech 1950 až 1958 pracoval na komunistických sekretariátech v Třeboni a Českých Budějovicích. V letech 1959 až 1961 byl ministrem zemědělství, v letech 1962 až 1965 byl ministrem vnitra.
V roce 1968 byl místopředsedou Černíkovy vlády (duben až prosinec). Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl nabízené místo v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. V lednu 1970 se stal předsedou federální vlády. V porovnání s primitivními ideologickými doktrináři své doby bývá považován za pragmatického a vzdělaného politika. Rád se také ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako skalní fanda Sparty. V Třeboni, kde v mládí hrával českou házenou a později poblíž měl rekreační objekt, se občas objevila Tatra 613, za jejímž volantem vykukoval jeho obličej (bez doprovodu).
Po nástupu Michaila Gorbačova v Sovětském svazu stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale s Husákem vnitrostranický boj o perestrojku prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Potom Štrougal vydržel ve funkci předsedy vlády ještě několik měsíců, v roce 1988 předvídavě podal demisi (jeho nástupcem se stal L.Adamec). Že Štrougal nepříjemně ležel v žaludku mnohým komunistickým pohlavárům, svědčí pomlouvačná kampaň (StB), která byla na veřejnosti o něm šířena (miliardová konta v zahraničí, poměr s Vondráčkovou atd.)
Po listopadových událostech roku 1989, během nichž jako řadový poslanec byl odpůrcem zásahu policie proti opozici a doporučoval jednání s Občanským fórem, se vzdal mandátu a zmizel z veřejného života. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ, takže se dostal do stejné pozice jako Miloš Zeman či Petr Pithart. "V uplynulých čtyřiceti letech se to mělo dělat jinak. Počátek chyb je již v roce 1948, kdy začala vláda jedné strany," řekl před odchodem do ústraní.
Většinu času tráví důchodce Štrougal v osadě Jizerka na Jablonecku. V usedlosti žije se svou druhou ženou Miluší. (bj, 19.10.2009)
Jako právník za dlouhou dobu svého působení v nejvyšších státních orgánech nezapřel v sobě smysl pro právo, každé jeho rozhodnutí bylo podložené posudky politickými i odbornými, a tak každé rozhodnutí dokázal zdůvodnit. Vzorně kladl věnce a vítal zahraniční delegace. Dalo by se říci, byl to úředník, který měl stále uklizený stůl. Asi právě proto se v budově vlády mohl pohybovat tak dlouhá léta (od zaměstnanců nevyžadoval soudružské oslovování). Proto polistopadová justice za dvacet let nenašla důvod k odsouzení.
Lubomír Štrougal se narodil 19. října 1924 v Mezimostí nad Nežárkou (nyní část Veselí nad Lužnicí). Jeho otec byl komunista a za protektorátu zahynul v koncentračním táboře. Po maturitě na gymnáziu v Lomnici nad Lužnicí v roce 1943 byl mladý Štrougal totálně nasazen. V letech 1945 až 1950 studoval práva na UK, kde v roce 1948 vstoupil do KSČ. V letech 1950 až 1958 pracoval na komunistických sekretariátech v Třeboni a Českých Budějovicích. V letech 1959 až 1961 byl ministrem zemědělství, v letech 1962 až 1965 byl ministrem vnitra.
V roce 1968 byl místopředsedou Černíkovy vlády (duben až prosinec). Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl nabízené místo v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. V lednu 1970 se stal předsedou federální vlády. V porovnání s primitivními ideologickými doktrináři své doby bývá považován za pragmatického a vzdělaného politika. Rád se také ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako skalní fanda Sparty. V Třeboni, kde v mládí hrával českou házenou a později poblíž měl rekreační objekt, se občas objevila Tatra 613, za jejímž volantem vykukoval jeho obličej (bez doprovodu).
Po nástupu Michaila Gorbačova v Sovětském svazu stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale s Husákem vnitrostranický boj o perestrojku prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Potom Štrougal vydržel ve funkci předsedy vlády ještě několik měsíců, v roce 1988 předvídavě podal demisi (jeho nástupcem se stal L.Adamec). Že Štrougal nepříjemně ležel v žaludku mnohým komunistickým pohlavárům, svědčí pomlouvačná kampaň (StB), která byla na veřejnosti o něm šířena (miliardová konta v zahraničí, poměr s Vondráčkovou atd.)
Po listopadových událostech roku 1989, během nichž jako řadový poslanec byl odpůrcem zásahu policie proti opozici a doporučoval jednání s Občanským fórem, se vzdal mandátu a zmizel z veřejného života. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ, takže se dostal do stejné pozice jako Miloš Zeman či Petr Pithart. "V uplynulých čtyřiceti letech se to mělo dělat jinak. Počátek chyb je již v roce 1948, kdy začala vláda jedné strany," řekl před odchodem do ústraní.
Většinu času tráví důchodce Štrougal v osadě Jizerka na Jablonecku. V usedlosti žije se svou druhou ženou Miluší. (bj, 19.10.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat