„Můžeme mít zařízení modernizovaná, jak chceme, můžeme mít nové stroje. Dokud bude zemědělství na pokraji společnosti a dokud nebude jasné, že zemědělství je prioritou, noví zaměstnanci, natož mladí lidé, do zemědělství nepůjdou. Každý den slyší z rozhlasu a televize, jak jsou na tom zemědělci špatně. Proto se bojí jít do podniků, kde nemají jasnou budoucnost. Přitom bychom mladé lidi tolik potřebovali,“ říká jednatel jedné zemědělské společnosti v západních Čechách.
Průměrný věk lidí pracujících v zemědělství je více než 50 let a pořád se zvyšuje, a mladí lidé do zemědělství přicházejí jen sporadicky. V jiných evropských zemích je situace obdobná, ale určitý rozdíl je. Velkým problémem je pracovní doba. Osmihodinová pracovní doba, kterou kdysi socialistické zemědělství zavádělo pro práce v kancelářích, dílnách, různých přidružených provozech a také ve stájích, už se nedodržuje ani ve velkých zemědělských podnicích. Přírodě se nedá poroučet, pracovat se musí, když je k tomu počasí a když mají zvířata hlad.
Přibližně jeden milion soukromých zemědělců, evidovaných v Čechách před rokem 1938, se smrsknul na několik tisíc. O české poctivé a levné soukromé malozemědělství, jak se provozovalo před rokem 1957, jaké je doposud v sousedních zemích a jaké se po roce 1990 pokoušeli obnovit bývalí hospodáři, dnes lidé nemají vůbec zájem. Ruční práce jim nevoní, na představy o soukromé velkovýrobě amerického typu nemají podmínky, peníze, stroje ani lidi, a tak raději se snaží zemědělství opustit. Není možné se jim divit, když vidí, že rány po kopancích, které starým sedlákům uštědřuje trh, příroda a měšťanská společnost, nevyléčí ani tučné dotace. Ani svobodné podnikání v přírodě a vztah ke zvířatům už netáhnou, přednost má práce v "mladém kolektivu" ve městě.
Problémy se zaměstnanci mladšího věku mají i velké zemědělské podniky, v nichž narozdíl od soukromých zemědělců je pro zaměstnance určitá záruka pravidelného příjmu. Soukromník čeká na tržbu třeba celý rok, nikoho nezajímá z čeho žije, zaměstnanec, když nedostane měsíční plat, může dát výpověď a brát sociální podporu. Průměrná měsíční hrubá mzda v zemědělství je 16500 korun, zatímco průměrná měsíční hrubá mzda v ČR je 23 tisíc korun.
Průměrný věk lidí pracujících v zemědělství je více než 50 let a pořád se zvyšuje, a mladí lidé do zemědělství přicházejí jen sporadicky. V jiných evropských zemích je situace obdobná, ale určitý rozdíl je. Velkým problémem je pracovní doba. Osmihodinová pracovní doba, kterou kdysi socialistické zemědělství zavádělo pro práce v kancelářích, dílnách, různých přidružených provozech a také ve stájích, už se nedodržuje ani ve velkých zemědělských podnicích. Přírodě se nedá poroučet, pracovat se musí, když je k tomu počasí a když mají zvířata hlad.
Přibližně jeden milion soukromých zemědělců, evidovaných v Čechách před rokem 1938, se smrsknul na několik tisíc. O české poctivé a levné soukromé malozemědělství, jak se provozovalo před rokem 1957, jaké je doposud v sousedních zemích a jaké se po roce 1990 pokoušeli obnovit bývalí hospodáři, dnes lidé nemají vůbec zájem. Ruční práce jim nevoní, na představy o soukromé velkovýrobě amerického typu nemají podmínky, peníze, stroje ani lidi, a tak raději se snaží zemědělství opustit. Není možné se jim divit, když vidí, že rány po kopancích, které starým sedlákům uštědřuje trh, příroda a měšťanská společnost, nevyléčí ani tučné dotace. Ani svobodné podnikání v přírodě a vztah ke zvířatům už netáhnou, přednost má práce v "mladém kolektivu" ve městě.
Problémy se zaměstnanci mladšího věku mají i velké zemědělské podniky, v nichž narozdíl od soukromých zemědělců je pro zaměstnance určitá záruka pravidelného příjmu. Soukromník čeká na tržbu třeba celý rok, nikoho nezajímá z čeho žije, zaměstnanec, když nedostane měsíční plat, může dát výpověď a brát sociální podporu. Průměrná měsíční hrubá mzda v zemědělství je 16500 korun, zatímco průměrná měsíční hrubá mzda v ČR je 23 tisíc korun.
„Zemědělské podniky mají dnes už špičkově vybavené provozy. V živočišné výrobě jsou objekty rekonstruované nebo nově vystavěné s moderní technologií bez náročné fyzické práce. Také mechanizační prostředky jsou na dobré úrovni. Mají automatické ovládaní, klimatizaci a jsou bezprašné. Mladí lidé mají většinou možnost získat i bydlení,“ říkají zástupci Agrární komory ČR. Tento typ zaměstnaneckých výhod, na které kdysi socialistické zemědělství lákalo lidi, už nové generaci mnoho neříká, zájemce o práci především zajímají peníze, výhodná pracovní doba a také perspektiva zaměstnání. Co z toho mohou zemědělské podniky nabídnout? (F.Novotný, 12.10.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat