Bylo před dvaceti lety jen málo vesnic, kde nebyly provozovny zemědělské velkovýroby, družstva, státního statku či agrokombinátu, jak se tehdy těm největším podnikům módně říkalo. Nad nimi byla centra, takzvané střediskové obce. Ta byla charakterizována především velkou administrativní budovou zemědělského podniku a několikapatrovými bytovými domy pro zaměstnance.
Většině venkovských lidí před dvaceti lety den začínal mnohem dříve než v současnosti. Už kolem čtvrté hodiny ráno se na vesnici potkávali ošetřovatelé zvířat, spěchající do stájí, s lidmi spěchajícími k autobusu nebo vlaku, kteří dojížděli do zaměstnání ve městech, kde se začínalo pracovat v šest hodin - někde dříve. Ošetřovatelé dojnic často začínali ve dvě hodiny, mlékárna musela mít mléko včas. Kolem páté hodiny už první traktory navážely do stájí krmivo. Před dvaceti lety vesnice vůbec nebyla pro lenochy spící do sedmi nebo osmi hodin.
V rostlinné výrobě se začínalo pracovat po sedmé hodině, když se od dílen začaly rozjíždět řvoucí a čoudící traktory. Opravářské dílny patřily k nezbytnému vybavení většiny zemědělských podniků. Bez oprav starých a poruchových strojů by podnik těžko existoval. Nové stroje nebyly. Pokud byly, tak na pořadí, limit, bilanci atd. Příděl nových strojů (někdy i náhradních dílů) byl komplikovanou záležitostí. Nebylo zvláštností, že o něm rozhodoval krajský výbor KSČ. Určitým řešením byly dílny plné lidí, od skutečných odborníků, kteří na koleně dělali doslova technické zázraky a hravě strčili do kapsy kdejakého specializovaného automechanika nebo konstruktéra, až po lidi do počtu, kteří sami nedokázali opravit ani trakař. Byla to v podstatě skrytá nezaměstnanost - nový stroj by býval levnější - ale překážkou byly uzavřené hranice, devizová, celní a jiná politika.
Skutečnou chloubou šéfů socialistických zemědělských podniků nebyly pole, stáje, dílny a sklady, ale administrativní budovy. Čím více komunisté administrativě vyhlašovali boj, tím více rostla. On je to vlastně problém každého režimu. Skutečností bylo, že místo udřených špinavých úderníků z padesátých let se vizitkou socialistického zemědělství stali vykrmení náměstci a navoněné sekretářky.
Takové zemědělství si zasloužilo podporu státních a stranických orgánů. Není divu, že po takovém zemědělství se dnes mnoha lidem stýská - paradoxně však nejvíc asi těm, kteří před dvaceti lety ráno od dvou hodin v kravínech kydali hnůj nebo celý den na stařičkém traktoru vytřásali duši z těla. Bílé límečky se dovedly přizpůsobit době, hlavně se dovedly přesunout do jiných administrativních budov.(F.Novotný,20.10.2009)
Většině venkovských lidí před dvaceti lety den začínal mnohem dříve než v současnosti. Už kolem čtvrté hodiny ráno se na vesnici potkávali ošetřovatelé zvířat, spěchající do stájí, s lidmi spěchajícími k autobusu nebo vlaku, kteří dojížděli do zaměstnání ve městech, kde se začínalo pracovat v šest hodin - někde dříve. Ošetřovatelé dojnic často začínali ve dvě hodiny, mlékárna musela mít mléko včas. Kolem páté hodiny už první traktory navážely do stájí krmivo. Před dvaceti lety vesnice vůbec nebyla pro lenochy spící do sedmi nebo osmi hodin.
V rostlinné výrobě se začínalo pracovat po sedmé hodině, když se od dílen začaly rozjíždět řvoucí a čoudící traktory. Opravářské dílny patřily k nezbytnému vybavení většiny zemědělských podniků. Bez oprav starých a poruchových strojů by podnik těžko existoval. Nové stroje nebyly. Pokud byly, tak na pořadí, limit, bilanci atd. Příděl nových strojů (někdy i náhradních dílů) byl komplikovanou záležitostí. Nebylo zvláštností, že o něm rozhodoval krajský výbor KSČ. Určitým řešením byly dílny plné lidí, od skutečných odborníků, kteří na koleně dělali doslova technické zázraky a hravě strčili do kapsy kdejakého specializovaného automechanika nebo konstruktéra, až po lidi do počtu, kteří sami nedokázali opravit ani trakař. Byla to v podstatě skrytá nezaměstnanost - nový stroj by býval levnější - ale překážkou byly uzavřené hranice, devizová, celní a jiná politika.
Skutečnou chloubou šéfů socialistických zemědělských podniků nebyly pole, stáje, dílny a sklady, ale administrativní budovy. Čím více komunisté administrativě vyhlašovali boj, tím více rostla. On je to vlastně problém každého režimu. Skutečností bylo, že místo udřených špinavých úderníků z padesátých let se vizitkou socialistického zemědělství stali vykrmení náměstci a navoněné sekretářky.
Takové zemědělství si zasloužilo podporu státních a stranických orgánů. Není divu, že po takovém zemědělství se dnes mnoha lidem stýská - paradoxně však nejvíc asi těm, kteří před dvaceti lety ráno od dvou hodin v kravínech kydali hnůj nebo celý den na stařičkém traktoru vytřásali duši z těla. Bílé límečky se dovedly přizpůsobit době, hlavně se dovedly přesunout do jiných administrativních budov.(F.Novotný,20.10.2009)
Zemědělské restituce vymáhané od zemědělských družstev
OdpovědětVymazatOd roku 1992 jsou násilně zadržovány majetkové podíly v zemědělských družstvech, které měly být vydány v tomto časovém režimu u nečlenů družstev - Stát zajistil zákonem 229/91 a zákonem 42/92 původním majitelům restituce ze zemědělských družstev.
Politickým vězňům a vystěhovaným sedlákům měly být vydány v roce 1992,1993 samostatně hospodařím rolníkům, kteří měli ICO odebrali si svoje pozemky na hospodaření do 90 dnů. Těm kteří zajišťovali zemědělskou výrobu prostřednictvím příbuzných, odebrali půdu k hospodaření a náhrady ve věcech za živý a mrtvý inventář, měl být další podíl podle zákona 42/92 vyplacen nejpozději po 7 letech v roce 1999.
Ani jedna skupina nemá vše, má jen někdy malý podíl, majetek družstva dala do konkursu a je rozkraden, původní majitelé byli díky těmto zákonům znovu okradeni. Je zde porušena Listina základních práv a svobod, každý má právo nakládat se svým majetkem. Toto rozkradení činí cca 4.500.000.000,-Kč.
Politická vůle není, je jen na opětné prodloužení a šance že člověk něco zmůže není žádná. Vše je rozkradeno, stát neohlídal majetek lidí i když vydal tento zákon. Ombudsman, vláda, president prý za to nemohou...... Není politická vůle, byla jen politická vůle lidi okrást.
Miloslava Pešková, 19. X. 2009, předsedkyně svazu restituentů v zemědělství tel.: 737 371 050