Dvacet let už uběhlo od toho sychravého pátečního večera, který byl předem mnoho dní s napětím očekáván. Už někdy od počátku léta 1989 nebyla rušena Svobodná Evropa, lidé o připravovaném podvečerním shromáždění studentů na Albertově věděli, střet s pohotovostními jednotkami VB byl očekáván. I když s otazníky - studentské shromáždění totiž organizoval Socialistický svaz mládeže, v čele s předsedou Vasilem Mohoritou. Že by socialistická bezpečnost mlátila socialistickou mládež, o tom se na veřejnosti pochybovalo. Jak se ukázalo možné to bylo.
V té době oficiální vedení KSČ, včele s Jakešem, bylo skutečně tím proslaveným kůlem v plotě, neboť progresivním proudům ve straně bylo po pádech komunistických vlád v okolních zemích jasné, že ke změně musí dojít i v Československu. Mladí ambiciozní komunisté i nekomunističtí ekonomové se zřejmě chtěli postavit do čela nové vlády, získat podporu ze strany mladé generace a převzít v zemi moc, třeba i za dočasné spolupráce disidentů.
První předání vlád proběhla neuvěřitelně rychle, Václav Havel byl zvolen prezidentem, a na únor 1990 byly neoficiálně naplánované svobodné parlamentní volby, které měly potvrdit vůli občanů. A zde došlo k prvnímu velkému zádrhelu, náhle přišly výmluvy, že legislativně ani technicky dřív než v červnu volby není možné připravit. Snad denně se i dneska může veřejnost přesvědčovat, jak z jednoduché záležitosti právníci a politici dokážou udělat neřešitelný problém. To co by laici vyřešili okamžitě, odkládalo se i v roce 1990. (a po volbách v televizi oznámil Rychecký parlamentní prázdniny, a zvolení poslanci zamířili na Bahamy atd.)
Skutečné důvody odpůrců únorových voleb, a různých dalších odkladů, pravděpodobně byly úplně jiné. Mimo toho, že někteří chtěli založit a organizovat nové politické strany, mohla to být také potřeba za sebou uklidit. Formálně loajální, lépe řečeno lhostejní, ke komunistickému režimu byli před rokem prakticky všichni, spolupracovali však ti, kteří si drželi teplá místečka a kteří toužili ještě po teplejších. Po dvaceti letech je možné konstatovat, že se jim podařilo i listopadovou revoluci odložit a rozptýlit. (vm)
V té době oficiální vedení KSČ, včele s Jakešem, bylo skutečně tím proslaveným kůlem v plotě, neboť progresivním proudům ve straně bylo po pádech komunistických vlád v okolních zemích jasné, že ke změně musí dojít i v Československu. Mladí ambiciozní komunisté i nekomunističtí ekonomové se zřejmě chtěli postavit do čela nové vlády, získat podporu ze strany mladé generace a převzít v zemi moc, třeba i za dočasné spolupráce disidentů.
První předání vlád proběhla neuvěřitelně rychle, Václav Havel byl zvolen prezidentem, a na únor 1990 byly neoficiálně naplánované svobodné parlamentní volby, které měly potvrdit vůli občanů. A zde došlo k prvnímu velkému zádrhelu, náhle přišly výmluvy, že legislativně ani technicky dřív než v červnu volby není možné připravit. Snad denně se i dneska může veřejnost přesvědčovat, jak z jednoduché záležitosti právníci a politici dokážou udělat neřešitelný problém. To co by laici vyřešili okamžitě, odkládalo se i v roce 1990. (a po volbách v televizi oznámil Rychecký parlamentní prázdniny, a zvolení poslanci zamířili na Bahamy atd.)
Skutečné důvody odpůrců únorových voleb, a různých dalších odkladů, pravděpodobně byly úplně jiné. Mimo toho, že někteří chtěli založit a organizovat nové politické strany, mohla to být také potřeba za sebou uklidit. Formálně loajální, lépe řečeno lhostejní, ke komunistickému režimu byli před rokem prakticky všichni, spolupracovali však ti, kteří si drželi teplá místečka a kteří toužili ještě po teplejších. Po dvaceti letech je možné konstatovat, že se jim podařilo i listopadovou revoluci odložit a rozptýlit. (vm)
Žádné komentáře:
Okomentovat