Letošní listopad si celý svět připomíná dvacáté výročí zhroucení komunistických režimů ve střední a jihovýchodní Evropě. V českých zemích a na Slovensku se za začátek zvratu považuje 17. listopad 1989, den, kdy po shromáždění studentů začala sametová (něžná) revoluce. Ve stínu roku 1989 už se skrývá sedmdesát let stará událost, která byla příčinou toho, že 17. listopad se stal Mezinárodním dnem studentstva, tedy i důvodem k povolenému shromáždění studentů v roce 1989. (na snímku Jan Opletal)
Po okupaci českých zemí 15. března 1939 obyvatelstvo Protektorátu Čechy a Morava bralo přítomnost okupačních vojsk a okupačních orgánů jako nutné zlo, navenek se chovalo jako by se ho to netýkalo, jako by to byla jen záležitost Německé říše. Dělníci oceňovali především to, že během několika měsíců se protektorovi von Neurathovi podařilo odstranit nezaměstnanost a kriminalitu. Přes všechny povinnosti (hlavně kontingenty) se výrazně zlepšila i ekonomická situace rolníků, kteří se zbavili problémů s odbytem produkce. (na snímku Konstantin von Neurath)
Už od března německá okupace postihla intelektuály a spolkový život. Cenzura se ještě dala překousnout, ale oficiálně zapomenout na vznik samostatného státu v roce 1918 nebo respektovat nový výklad českých dějin to mnozí nedokázali. Demonstracemi 28. října mělo být okupantům dáno najevo, že všechny sympatie obyvatelstva nezískali.
Okupační správa v říjnu 1939 byla informována a na to, že se na výročí vzniku samostatného Československa bude v Praze něco dít, byla připravena. Rozsah akcí však ji překvapil - do ulic vyšlo na 100 tisíc lidí. Demonstrace se soustředily hlavně do okolí Václavského náměstí. Čeští policisté příliš nezasahovali, tvrdé zákroky přišly hlavně od německých vojáků a policistů.
K největšímu střetu došlo v Žitné ulici, kde výstřely smrtelně zranily dělníka Sedláčka a studenta Jana Opletala a postřeleno bylo dalších devět lidí. Třiadvacetiletý Opletal zásah přežil a byl operován, ale 11. listopadu 1939 podlehl zánětu pobřišnice. Protektorátní státní orgány zpočátku usilovaly o odvezení Opletalova těla na Moravu, odkud pocházel. Studentské organizace však požadovaly veřejné pietní shromáždění. Nakonec byla akce naplánována jako poslední rozloučení před Patologickým ústavem na Albertově s tím, že poté bude rakev s tělem převezena do Nákla u Litovle, kde byl Opletal o dva dni později pohřben.
Obřad se měl konat 15. listopadu po 10. hodině, ale již od rána proudily mohutné zástupy studentů na Albertov a prostranství před prosekturou se zcela zaplnilo zhruba čtyřmi tisícovkami lidí. U katafalku stála čestná stráž. Když přijel pohřební vůz, nejbližší Opletalovi přátelé vzali rakev a nesli ji k němu. Do pohnutého ticha začal dav spontánně zpívat hymnu. Najednou se objevilo policejní auto se zapnutou sirénou a najelo do zpívajícího davu. Vzápětí zase zmizelo, tento akt však vyprovokoval již dost nervózní dav, jehož část se vydala na pochod do centra města. Lidé tvořily hloučky, zpívali písně a provolávali protiněmecká hesla. Německé ozbrojené složky proti nim zasáhly a rozehnaly je.
Tím však ale německé represe zdaleka neskončily. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 se uskutečnil zásah, namířený hlavně proti českým vysokým školám a inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než dva tisíce studentů. Zatčené odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde bylo zastřeno devět funkcionářů studentských spolků. Studenti, kterým ještě nebylo dvacet let, byli propuštění, ostatní, asi 1260 lidí, skončili v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. V prosinci 1939 začalo jejich postupné propouštěni, poslední se dostali domů až v březnu 1943.
Z Hitlerova rozkazu byly 17. listopadu 1939 navíc všechny české vysoké školy uzavřeny, což postihlo další desetitisíce mladých lidí. Jako projev obecného uznání československým studentům je od roku 1941 slaven 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva. (M.Veselý 15.11.20009)
Po okupaci českých zemí 15. března 1939 obyvatelstvo Protektorátu Čechy a Morava bralo přítomnost okupačních vojsk a okupačních orgánů jako nutné zlo, navenek se chovalo jako by se ho to netýkalo, jako by to byla jen záležitost Německé říše. Dělníci oceňovali především to, že během několika měsíců se protektorovi von Neurathovi podařilo odstranit nezaměstnanost a kriminalitu. Přes všechny povinnosti (hlavně kontingenty) se výrazně zlepšila i ekonomická situace rolníků, kteří se zbavili problémů s odbytem produkce. (na snímku Konstantin von Neurath)Už od března německá okupace postihla intelektuály a spolkový život. Cenzura se ještě dala překousnout, ale oficiálně zapomenout na vznik samostatného státu v roce 1918 nebo respektovat nový výklad českých dějin to mnozí nedokázali. Demonstracemi 28. října mělo být okupantům dáno najevo, že všechny sympatie obyvatelstva nezískali.
Okupační správa v říjnu 1939 byla informována a na to, že se na výročí vzniku samostatného Československa bude v Praze něco dít, byla připravena. Rozsah akcí však ji překvapil - do ulic vyšlo na 100 tisíc lidí. Demonstrace se soustředily hlavně do okolí Václavského náměstí. Čeští policisté příliš nezasahovali, tvrdé zákroky přišly hlavně od německých vojáků a policistů.
K největšímu střetu došlo v Žitné ulici, kde výstřely smrtelně zranily dělníka Sedláčka a studenta Jana Opletala a postřeleno bylo dalších devět lidí. Třiadvacetiletý Opletal zásah přežil a byl operován, ale 11. listopadu 1939 podlehl zánětu pobřišnice. Protektorátní státní orgány zpočátku usilovaly o odvezení Opletalova těla na Moravu, odkud pocházel. Studentské organizace však požadovaly veřejné pietní shromáždění. Nakonec byla akce naplánována jako poslední rozloučení před Patologickým ústavem na Albertově s tím, že poté bude rakev s tělem převezena do Nákla u Litovle, kde byl Opletal o dva dni později pohřben.
Obřad se měl konat 15. listopadu po 10. hodině, ale již od rána proudily mohutné zástupy studentů na Albertov a prostranství před prosekturou se zcela zaplnilo zhruba čtyřmi tisícovkami lidí. U katafalku stála čestná stráž. Když přijel pohřební vůz, nejbližší Opletalovi přátelé vzali rakev a nesli ji k němu. Do pohnutého ticha začal dav spontánně zpívat hymnu. Najednou se objevilo policejní auto se zapnutou sirénou a najelo do zpívajícího davu. Vzápětí zase zmizelo, tento akt však vyprovokoval již dost nervózní dav, jehož část se vydala na pochod do centra města. Lidé tvořily hloučky, zpívali písně a provolávali protiněmecká hesla. Německé ozbrojené složky proti nim zasáhly a rozehnaly je.
Tím však ale německé represe zdaleka neskončily. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 se uskutečnil zásah, namířený hlavně proti českým vysokým školám a inteligenci vůbec. Gestapo s dalšími německými policejními jednotkami tehdy obsadilo vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než dva tisíce studentů. Zatčené odváželi do věznice na Pankráci a do kasáren v Ruzyni, kde bylo zastřeno devět funkcionářů studentských spolků. Studenti, kterým ještě nebylo dvacet let, byli propuštění, ostatní, asi 1260 lidí, skončili v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. V prosinci 1939 začalo jejich postupné propouštěni, poslední se dostali domů až v březnu 1943.
Z Hitlerova rozkazu byly 17. listopadu 1939 navíc všechny české vysoké školy uzavřeny, což postihlo další desetitisíce mladých lidí. Jako projev obecného uznání československým studentům je od roku 1941 slaven 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva. (M.Veselý 15.11.20009)
Děkuju, konečně někdo, kdo se na tento den podíval komplexně.
OdpovědětVymazatMůj děda byl jedním z těch odvlečených studentů.