Hejtman Pardubického kraje Radko Martínek předložil návrh ministerstvu zemědělství, jak by mohl vypadat systém garantovaných kvót mléka. Zemědělci prodají mléko za pět korun a od státu dostanou další tři. Pokud výkupní cena přesáhne osm korun, stát nebude doplácet nic. V opačném případě dotace pokryje případnou ztrátu.
Celkem rozumný nápad, ale nic převratného. Podobný systém je znám z dob reálného socializmu, konkrétně z období 1969 až 1989, kdy například mléko v obchodě stálo 3,10 Kčs , resp. 2,50 Kčs (polotučné), ale družstva, statky i soukromníci dostávaly tolik, kolik potřebovaly. Ono vlastně se nic jiného vymyslet nedá. Pokud bude chtít vláda zachovat na celém českém území zemědělství, bude na úkor jiných dotací muset tímto způsobem podpořit i další zemědělské výrobky (maso, obilí, brambory, ovčí vlnu atd.)
„Sedmdesát procent kvóty roční spotřeby mléka a mléčných výrobků by bylo jištěných a třicet procent zůstane volných pro dovoz,“ uvedl hejtman Radko Martínek. Současná výkupní cena mléka nepokryje výrobní náklady. Zemědělci nemají žádnou komoditu, která by nebyla ztrátová a Martínkův návrh vítají.
Domácí i bruselští zastánci tržních ideologií by sice řvali, že je to návrat k plánovanému státnímu hospodářství, ale peníze, které na účelné obdělávání půdy a chov zvířat, by byly rozhodně efektivněji využity než v současnosti, kdy jsou vydávány na samoúčelné spásání a sečení travních porostů. Jeví se to sice jako návrat k socializmu, ale mohla by to také být nová cesta k obnově drobného soukromého hospodaření. Je přece známo, že těsně před listopadem 1989 se soukromým zemědělcům dařilo nejlépe v historii.
Celkem rozumný nápad, ale nic převratného. Podobný systém je znám z dob reálného socializmu, konkrétně z období 1969 až 1989, kdy například mléko v obchodě stálo 3,10 Kčs , resp. 2,50 Kčs (polotučné), ale družstva, statky i soukromníci dostávaly tolik, kolik potřebovaly. Ono vlastně se nic jiného vymyslet nedá. Pokud bude chtít vláda zachovat na celém českém území zemědělství, bude na úkor jiných dotací muset tímto způsobem podpořit i další zemědělské výrobky (maso, obilí, brambory, ovčí vlnu atd.)
„Sedmdesát procent kvóty roční spotřeby mléka a mléčných výrobků by bylo jištěných a třicet procent zůstane volných pro dovoz,“ uvedl hejtman Radko Martínek. Současná výkupní cena mléka nepokryje výrobní náklady. Zemědělci nemají žádnou komoditu, která by nebyla ztrátová a Martínkův návrh vítají.
Domácí i bruselští zastánci tržních ideologií by sice řvali, že je to návrat k plánovanému státnímu hospodářství, ale peníze, které na účelné obdělávání půdy a chov zvířat, by byly rozhodně efektivněji využity než v současnosti, kdy jsou vydávány na samoúčelné spásání a sečení travních porostů. Jeví se to sice jako návrat k socializmu, ale mohla by to také být nová cesta k obnově drobného soukromého hospodaření. Je přece známo, že těsně před listopadem 1989 se soukromým zemědělcům dařilo nejlépe v historii.
Jsem zemědělec, celý život žiji na vesnici mezi obyčejnými lidmi. Poznal jsem, že změnou podmínek se až překvapivě rychle i pro mne nečekaně měnily i vztahy lidí k sobě, k práci i společnosti. Byl jsem od zrodu družstev a až do této doby, téměř po 50 let, ve vedoucích funkcích v zemědělském družstvu. Mohu tak posoudit, jak se tato forma projevovala u nás, v odvětví, které prošlo ne zrovna jednoduchými a nebolestivými změnami. Srovnání období socializmu a nynějšího kapitalizmu však dává dostatek důkazů, že změna podmínek měla své dopady na dočasné pozitivní zněny v myšlení i jednání lidí nejen v družstvu, ale i jinde i přes to, že noví vládcové měli na získání lidí k dispozici celý národní majetek a miliardy ze zadlužení. Nynější růst zločinnosti, nezaměstnanosti i obav obyčejných lidí apod. je toho důkazem. To horší nás ale teprve čeká.
OdpovědětVymazat