Konec legendy o zlatě v rožmberské hrobce.

Na včerejší zveřejnění zprávy o proniknutí do rožmberské hrobky ve Vyšším Brodě byla veřejnost připravovaná už delší dobu. Archeologové zřejmě chtěli svou práci mediálně dobře prodat. Legendám o mrtvých Rožmbercích sedících u stolu na zlatých židlích skuteční archeologové ani realisticky uvažující zájemci o historii věřit nemohli.

Za 397 let od pohřbení posledního Rožmberka a uzavření hrobky mohlo být vymyšleno nekonečné množství legend. Objevení cínového sarkofágu Petra Voka z Rožmberka však archeology úplně neuspokojilo, uvažují o prohlédnutí jejího vnitřku. Zpráva jistě také uvedla do pohotovosti hledače pokladů, kteří se neštítí ilegálně proniknout do jakékoli hrobky, do jakéhokoli hrobu.

Poslední vladař mocného českého šlechtického rodu Petr Vok z Rožmberka zemřel v Třeboni 6.listopadu 1611. Největší a nejslavnější jihočeský pohřeb se konal koncem ledna 1612. Záznamy o pohřbu zanechal rožmberský archivář Václav Břežan:

Foto: Nádvoří třeboňského zámku.

Večer 28.ledna 1612 bylo tělo pana Voka vyneseno ze zámeckého sklepa na nádvoří, kde u něho ve dne i v noci svítily svíce a stála čestná stráž. Zdi zámku byly zahaleny černým suknem.

30.ledna se konal vlastní pohřeb. Rakev byla nesena přes
náměstí do chrámu sv.Jiljí. Před rakví šlo dvě stě sedláků v černých kápích, v rukou nesli černé svíce a pochodně. Za nimi šel třeboňský student v dlouhém černém plášti s velkým křížem, pak třicet párů dětí v černých kápích, následovali rožmberští dvořané, kněží, hudba jednoty bratrské, služebnictvo ze zámku, několik vysokých šlechticů nesoucích štít s nápisem:
"Vysoce osvícený Petr Vok, pán z Rožmberka, z rodu Ursinů, generál Českého království v tažení proti Turkům roku 1594. "

Dále byly neseny štíty a korouhve s ursinovskými erby, bylo vedeno velké množství koní oděných v černém aksamitu, potom šla rožmberská kapela a jel na "zbrojném koni červenobíle pulérovaným" jediný jezdec v pohřebním průvodu Hynek Frokštejn. Za ním byla nesena rakev, podle níž šlo padesát úředníků se svícemi a rožmberská garda.

Za rakví šel nejbližší pozůstalý a dědic malého zbytku kdysi velkého a slavného rožmberského dominia pan Jan ze Švamberka, švagr zemřelého, se svým synem Petrem. Následovalo velké množství urozených pánů českých a rakouských, rytíři, dvanáct párů fraucimoru, zástupci českých a rakouských měst a převeliké množství truchlícího lidu domácího i přespolního.

Po prosté pohřební bohoslužbě celebrující kněz Matěj Cyrus přelomil rožmberský erb, na znamení dokonání rodu, a shodil jej dolů s kazatelny. Básník Šimon Lomnický z Budče zapěl píseň, která končila takto:
Již ta přemilá, slavná růže
nám v světě víc nepomůže.
Bůh žehnej tě růže, přemilá růžičko,
kdo se může zdržet od pláče neničko.
Bylas krásná, k tomu ušlechtilá
a slavně jsi se zde na světě stkvěla,
království českému platně jsi slušela.
Ach, že jsi nám kdy tak opršela.
Dejž ti Pán Bůh v nebi věčnou radost,
abys mu byla vděčný host.
Amen. Bože, rač to dáti,
nám se s tou růží v nebi shledati.

Tělo zemřelého velmože zůstalo za upřímného oplakávání poddaných v třeboňském chrámu do příštího dne, potom bylo zvláštním pohřebním vozem, pro tento účel zhotoveným, taženým šesti páry černých koní, převezeno do vyšebrodského kláštera. Tam bylo uloženo do rožmberské hrobky. (Zdroj: R.Fischer, 2004)