Když se automobil objevil v zatáčce (zatočil z Kirchmayerovy třídy do ulice K Holešovičkám), vyběhl před něj nějaký muž (Gabčík), který odhodil svůj kabát, pod nímž měl samopal a na Heydrichův vůz namířil. Samopal pravděpodobně selhal (později se objevila teorie, že Gabčík nevystřelil schválně, aby neohrozil civilisty na druhé straně vozovky). Bylo asi 10 hodin 33 minut.
Řidič zabrzdil, v rozporu s regulemi pro atentáty zastavil. Objevil se další muž (Kubiš), který na automobil hodil granát. Neodhadl ale přesně vzdálenost a tak minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Detonace byla tak silná, že se vysypala okna projíždějící tramvaje i okna některých blízkých domů.
Zraněný Heydrich vytáhl pistoli a chtěl po Kubišovi střelit, ale neměl v ní náboje. V bolestech zad se svíjel na sedačce, zatímco řidič se snažil atentátníky pronásledovat. Jakási žena (zřejmě Němka mluvící česky) poznala ve zraněném důstojníkovi říšského protektora a začala pro něho shánět odvoz do nemocnice. Po chvilce zmatků byla použita dodávka převážející nějaké domácí potřeby a Heydrich se do nemocnice Na Bulovce dostal přibližně v 11 hodin. Zprávu o atentátu gestapo obdrželo okolo poledne. Hned na to byl informován jak státní tajemník K.H.Frank, tak führer Adolf Hitler. Zpráva o atentátu se začala šířit i po Praze.
Zraněného Heydrich a přijal lékař Vladimír Šnajdr, který se ujal prvního ošetření. Německý přednosta kliniky profesor Walter Dick později provedl podrobné vyšetření, včetně vyšetření rentgenového. Heydrich měl zlomené žebro, natrženou bránici a slezinu. Požadoval příjezd specialisty z Berlína, ale nakonec souhlasil s operací prováděnou pražským specialistou Hollbaumem.
Podle vyprávění (počátkem 90. let) nejmenovaného českého lékaře, který asistoval při přijetí Heydricha v nemocnici i při jeho operaci, zranění byla bolestivá, nikoli smrtelná. Tento lékař vyvracel názor, že Heydrich byl vzorný štíhlý důstojník. „Byl tlustý jako prase,“ uváděl lékař, „na fotografiích zřejmě museli jeho tvary retušovat. Pod uniformou nosil šněrovačku.“ (Tato tvrzení byla s odstupem padesáti let zřejmě dost nadsazená).
Heydrich 3. června 1942 upadl do kómatu a 4. června v 4:30 zemřel. Dle první úmrtní zprávy na celkovou sepsi organizmu. Kvůli záhadnému průběhu popsaných příznaků tato zpráva dala brzy vzniknout mnoha pochybnostem. Sám autor této zprávy Herwig Hamperl v roce 1970 svůj původní závěr změnil a uvedl, že smrt nastala v důsledku šoku. K tomu se v 90. letech přikláněl i výše uvedený český lékař, který se domníval, že příčinou smrti byl skutečně šok, šok z toho, že se někdo odvážil vztáhnout ruku na jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše. Všechna vyšetření i operace prý byly německým lékařem provedeny perfektně, nic nebylo opomenuto ani při pooperačním ošetřování. Podle pozdějších úvah některých odborníků se také mohlo jednat o náhlou plicní embolii.
Protože skutečnou pravdu o všech okolnostech atentátu na Heydricha se po téměř sedmdesáti letech nikdo nedozví, budou se objevovat další a další úvahy a spekulace. V každém případě od atentátu v zemi zakořenil„Strach“. Nejdříve to byla represe německých orgánů, která atmosféru strachu v Čechách a na Moravě vytvořila. Jakoby tento strach byl dědičný, objevuje se a je požadován a záměrně vyvoláván dodnes, při mnohé, i bezvýznamné, politické, hospodářské nebo přírodní události doma i ve světě (revanšisté, imperialisté, komunisté, StB, KGB, WTC, Řecko, povodně, atd.). Strach vyhrává volby i revoluce. Zřejmě nikde v jiné zemi se nedaří tak dobře vyvolávat strach z čehokoli jako v českých zemích.
Žádné komentáře:
Okomentovat