(1.pokračování)Vexláctví bylo povolání výnosné, takže neuniklo pozornosti bezpečnosti veřejné i státní, jejíž mnozí "nejnadanější" příslušníci se do vexláckých organizací služebně i soukromě infiltrovali a jejich činnost nejen střežili, ale často i režírovali. Tito lidé nashromáždili v osmdesátých letech částky, o kterých se nesnilo ani nejlépe odměňovaným aparátčíkům a šéfům státních podniků.Další skupinou, která měla nahromaděné prostředky, byli pilní socialističtí střádalové; šéfové prodejen masa, automobilů, zeleniny, stavebnin, televizorů, jízdních kol, ledniček, elektroniky, a také číšníci, taxikáři, instalatéři, automechanici aj. Nadprůměrné příjmy příslušníků této skupiny měly původ v prodeji tzv. podpultového zboží, neboli v korupci. „Kdo nenamazal, nejel.“ Bez úplatku nebylo vůbec možné některé zboží koupit.
Pro všechny výše uvedené „socialistické podnikatele“ nebylo sice těžké dostat se k velkým penězům, problém však byl s jejich utracením, legalizací. Pro tyto lidi byl listopadový převrat darem s nebes, navíc vrata k legalizaci nahromaděných prostředků se zcela otevřela po nešťastném prohlášení ministra financí V.Klause, že „nezná špinavé peníze.“ To byl prakticky slib, že vláda nechce podzemní ekonomiku vyřadit z reformního procesu.
Tehdy se vpuštění ilegálních peněz do poddimenzovaného státního hospodářství jevilo laické veřejnosti jako obratný krok. Obavy některých odborníků se brzy ukázaly jako oprávněné, i když ani oni zřejmě netušili, že špinavé peníze po vyprání ve státní pračce do státní kasy nepůjdou. Z pračky se totiž stal vysavač, který z eráru vysával miliony, jež bez užitku končily na soukromých kontech doma i v zahraničí.
Nastalo období velkých příležitostí, jak to v podobných přelomových dobách bývá. V ekonomice dostali zelenou především bezskrupulózní jedinci s ostrými lokty. Na „Divokém východě“ nastal čas zlodějů koní.(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat