Protože císařovně Alžbětě pobyt u císařského dvora neposkytoval zvláštní potěšení, snažila se ho co nejvíce zkrátit a raději se neklidně potulovat světem. To neznamená, že nebyla císařovnou se všemi stanovenými právy a privilegii. Skutečnou reprezentativní dvorní dámou se však stala milostivá paní Kateřina Schrattová, herečka Dvorního divadla.
Na jeviště Dvorního divadla ve Vídni se Kateřina Schrattová dostala v roce 1885 a hned při prvním intimním představení v Kroměříži císaře zaujala. Jejich důvěrné přátelství začalo příští rok, kdy se u císaře objevila na audienci kvůli nějaké bezvýznamné prosbě.
Na rozdíl od císařovny dovedla Schrattová o císaře pečovat a dělat mu radost zdánlivými maličkostmi. Lidé, jako byl rakousko-uherský císař, na jejichž bedrech leží velká odpovědnost, potřebují nějakou takovou soucítící duši. A František Josef I. ji zřejmě v osobě Kateřiny Schrattové našel.
Františka Josefa I. milostivá paní ze Schrattů vyváděla z klidu, kvůli ní si vždy dovedl udělat čas. Čekal-li její návštěvu, dlouho předtím často vstával od stolu, přecházel a česal si vousy a vlasy. Odcestovala-li, denně jí psal.
Pokud císařovna žila, dovedla se se Schrattovou výborně bavit. Obě dámy se při setkání neustále líbaly, takže každý musel mít dojem, že mezi nimi existuje úžasná shoda. Mimo půvabu a smyslu pro umění obě dámy měly další společnou vlastnost: neměly ponětí o hodnotě peněz a plnýma rukama utrácely jako o závod. Samozřejmě z císařovy kasy.
Po smrti císařovny v roce 1898 milostivé paní Schrattové přibyly mimo role těšitelky i další úkoly: Střežila císařovo zdraví a organizovala mu soukromý život. Pravděpodobně k plné spokojenosti, a trvalo to ještě osmnáct let, do císařovy smrti v roce 1916.
Na jeviště Dvorního divadla ve Vídni se Kateřina Schrattová dostala v roce 1885 a hned při prvním intimním představení v Kroměříži císaře zaujala. Jejich důvěrné přátelství začalo příští rok, kdy se u císaře objevila na audienci kvůli nějaké bezvýznamné prosbě.
Na rozdíl od císařovny dovedla Schrattová o císaře pečovat a dělat mu radost zdánlivými maličkostmi. Lidé, jako byl rakousko-uherský císař, na jejichž bedrech leží velká odpovědnost, potřebují nějakou takovou soucítící duši. A František Josef I. ji zřejmě v osobě Kateřiny Schrattové našel.
Františka Josefa I. milostivá paní ze Schrattů vyváděla z klidu, kvůli ní si vždy dovedl udělat čas. Čekal-li její návštěvu, dlouho předtím často vstával od stolu, přecházel a česal si vousy a vlasy. Odcestovala-li, denně jí psal.Pokud císařovna žila, dovedla se se Schrattovou výborně bavit. Obě dámy se při setkání neustále líbaly, takže každý musel mít dojem, že mezi nimi existuje úžasná shoda. Mimo půvabu a smyslu pro umění obě dámy měly další společnou vlastnost: neměly ponětí o hodnotě peněz a plnýma rukama utrácely jako o závod. Samozřejmě z císařovy kasy.
Po smrti císařovny v roce 1898 milostivé paní Schrattové přibyly mimo role těšitelky i další úkoly: Střežila císařovo zdraví a organizovala mu soukromý život. Pravděpodobně k plné spokojenosti, a trvalo to ještě osmnáct let, do císařovy smrti v roce 1916.
Žádné komentáře:
Okomentovat