Velkou císařovu nevoli si arcivévoda František Ferdinand vysloužil sňatkem s Žofií Chotkovou, dcerou tajného rady Bohuslava hraběte Chotka a Vileminy, rozené hraběnky Kinské. Obě rodiny patřily ke staré české šlechtě, ale podle pravidel habsburského rodu jejich dcera, která se za Františka Ferdinanda provdala, mu rodem rovna nebyla.
Arcivévoda se příliš jako důstojný následník trůnu nechoval. Například zdravil své podřízené jako první a služebnictvo u něho mělo zlaté časy. Nebylo pro něho problémem na lovu dělit se s komorníkem o svačinu, jíst s ním špek na starých novinách nebo guláš z jedné mísy.
Jeho velkou zálibou byl lov zvěře, neboť byl vynikajícím střelcem. Vlastnil lovecké revíry u Salcburku, u Benešova, u Třeboně a jinde. Lovecká vášeň zřejmě měla na svědomí, že se z něho stal sběratel starých loveckých zbraní, starého nábytku a dalších starožitností. Velice rád navštěvoval obchody se starožitnostmi a obrazy. Osobně nakupoval olejomalby, sošky a další umělecké předměty.
Co se týká politiky, František Ferdinand si vůbec nerozuměl s maďarskými vůdci. Do konfliktu se dostával i s pruskými delegacemi, ale s pruským císařem Vilémem II. si rozuměl.
Po smrti Františka Ferdinanda se objevily názory, že doplatil na opovrhování starou loveckou pověrou, podle níž ten, kdo střelí bílého kamzíka, do roka zemře. V srpnu 1913 prý ho myslivci prosili, aby sněhobílého kamzíka nechal běžet. Leč arcivévoda jím byl jako očarovaný a střelil.
Poslední dny před odjezdem na přehlídku do Sarajeva strávil arcivévoda se svou manželkou Žofií a dvěma dětmi na zámku Chlum u Třeboně. Zde se jejich děti o smrti rodičů dozvěděli.
Ani po smrti nebyli arcivévoda Ferdinand a jeho manželka habsburským domem přijati. Mohl se konat jen prostý pohřeb třetí třídy; nesměly zvonit zvony ani nesměly rakev doprovázet pochodně, jak bylo u pohřbů u dvora zvykem. Pohřbu se nesměly zúčastnit Ferdinadovy děti, a šlechtici byli vyrozuměni, že jejich účast na pohřbu není žádoucí.
Arcivévoda se příliš jako důstojný následník trůnu nechoval. Například zdravil své podřízené jako první a služebnictvo u něho mělo zlaté časy. Nebylo pro něho problémem na lovu dělit se s komorníkem o svačinu, jíst s ním špek na starých novinách nebo guláš z jedné mísy.
Jeho velkou zálibou byl lov zvěře, neboť byl vynikajícím střelcem. Vlastnil lovecké revíry u Salcburku, u Benešova, u Třeboně a jinde. Lovecká vášeň zřejmě měla na svědomí, že se z něho stal sběratel starých loveckých zbraní, starého nábytku a dalších starožitností. Velice rád navštěvoval obchody se starožitnostmi a obrazy. Osobně nakupoval olejomalby, sošky a další umělecké předměty.
Co se týká politiky, František Ferdinand si vůbec nerozuměl s maďarskými vůdci. Do konfliktu se dostával i s pruskými delegacemi, ale s pruským císařem Vilémem II. si rozuměl.
Po smrti Františka Ferdinanda se objevily názory, že doplatil na opovrhování starou loveckou pověrou, podle níž ten, kdo střelí bílého kamzíka, do roka zemře. V srpnu 1913 prý ho myslivci prosili, aby sněhobílého kamzíka nechal běžet. Leč arcivévoda jím byl jako očarovaný a střelil.
Poslední dny před odjezdem na přehlídku do Sarajeva strávil arcivévoda se svou manželkou Žofií a dvěma dětmi na zámku Chlum u Třeboně. Zde se jejich děti o smrti rodičů dozvěděli.Ani po smrti nebyli arcivévoda Ferdinand a jeho manželka habsburským domem přijati. Mohl se konat jen prostý pohřeb třetí třídy; nesměly zvonit zvony ani nesměly rakev doprovázet pochodně, jak bylo u pohřbů u dvora zvykem. Pohřbu se nesměly zúčastnit Ferdinadovy děti, a šlechtici byli vyrozuměni, že jejich účast na pohřbu není žádoucí.
ODKAZY:
Nevhodný následník.
Sarajevký atentát.
Žádné komentáře:
Okomentovat