Hned po smrti Františka Josefa I. 21.listopadu 1916 nastoupil Karel I. na trůn (na fotu korunovace v Budapešti) a okamžitě začal prosazovat plány Františka Ferdinanda. K jeho prvním panovnickým činům patřilo udělení milosti českým politikům Karlu Kramářovi a Aloisu Rašínovi a mnoha dalším politikům a vojákům, odsouzeným k trestu smrti. Po neúspěších rakouských armád na italské frontě převzal velení 20. armádního sboru, čímž se stal jediným panovníkem, jenž se osobně zúčastnil bojů světové války.
Díky své schopnosti brát věci lidsky byla mu jasná bezvýchodnost válečné situace. Jeho mírové aktivity však ztroskotávaly nejen na neústupnosti Německé říše, která se nevzdávala nadějí na rozhodující vítěznou bitvu, ale také na vídeńských militantních kruzích politických.
Ministr zahraničí Otakar Czernin sice nejdříve Karla podporoval, ale nakonec se přiklonil k názorům německých politiků a generálů. Mírové rozhovory se konaly v létě 1917 ve Švýcarsku. Karlovy mírové snahy rovněž ztroskotaly na francouzské touze po vítězství v poli (spoléhala na Spojené státy, které vstoupily do války 6. dubna) a na přemrštěných požadavcích Itálie.
Soubor nepříznivých válečných a politických okolností znemožnil Karlovi uskutečnit plány na federalizaci rakousko-uherské říše. Na podzim roku 1918 se monarchie rozpadla, Karel byl sesazen z trůnu, bylo vytvořeno několik nových států, o zbytek se podělily okolní státy. Po vytvoření státu Německé Rakousko, k němuž se neúspěšně připojily i čtyři sudetoněmecké provincie, Karel uprchl do Švýcarska. Hned nato byl v Rakousku zkonfiskován veškerý habsburský majetek.
Po neúspěšném pokusu v říjnu 1921 o návrat na uherský trůn byl s manželkou Zitou internován a britskými loděmi odvezen na ostrov Madeiru, kde kríátce bydleli v hotelu Viktoria. Když byli okradeni o veškerý majetek, poskytla jim přístřeší jakási bohatší rodina v Monde.
Počátkem března 1922 se Karel nachladil a dostal zápal plic. Protože neměl peníze na lékaře, snažil se nemoc přemoci sám. Ta však za pomoci různých duševních útrap byla silnější, 1.dubna 1922 Karel v pětatřiceti letech zemřel. Pohřbu 5.dubna 1922 se zúčastnilo asi 30.000 upřímně lkajících lidí (na fotu desetiletý Otto Habsburg). Ovdovělá císařovna Zita pak pobývala šedesát let v cizině, až v roce 1882 se po rozhodnutí soudu mohla vrátit do Vídně, kde zemřela v roce 1989.
Díky své schopnosti brát věci lidsky byla mu jasná bezvýchodnost válečné situace. Jeho mírové aktivity však ztroskotávaly nejen na neústupnosti Německé říše, která se nevzdávala nadějí na rozhodující vítěznou bitvu, ale také na vídeńských militantních kruzích politických.
Ministr zahraničí Otakar Czernin sice nejdříve Karla podporoval, ale nakonec se přiklonil k názorům německých politiků a generálů. Mírové rozhovory se konaly v létě 1917 ve Švýcarsku. Karlovy mírové snahy rovněž ztroskotaly na francouzské touze po vítězství v poli (spoléhala na Spojené státy, které vstoupily do války 6. dubna) a na přemrštěných požadavcích Itálie.
Soubor nepříznivých válečných a politických okolností znemožnil Karlovi uskutečnit plány na federalizaci rakousko-uherské říše. Na podzim roku 1918 se monarchie rozpadla, Karel byl sesazen z trůnu, bylo vytvořeno několik nových států, o zbytek se podělily okolní státy. Po vytvoření státu Německé Rakousko, k němuž se neúspěšně připojily i čtyři sudetoněmecké provincie, Karel uprchl do Švýcarska. Hned nato byl v Rakousku zkonfiskován veškerý habsburský majetek.
Po neúspěšném pokusu v říjnu 1921 o návrat na uherský trůn byl s manželkou Zitou internován a britskými loděmi odvezen na ostrov Madeiru, kde kríátce bydleli v hotelu Viktoria. Když byli okradeni o veškerý majetek, poskytla jim přístřeší jakási bohatší rodina v Monde.
Počátkem března 1922 se Karel nachladil a dostal zápal plic. Protože neměl peníze na lékaře, snažil se nemoc přemoci sám. Ta však za pomoci různých duševních útrap byla silnější, 1.dubna 1922 Karel v pětatřiceti letech zemřel. Pohřbu 5.dubna 1922 se zúčastnilo asi 30.000 upřímně lkajících lidí (na fotu desetiletý Otto Habsburg). Ovdovělá císařovna Zita pak pobývala šedesát let v cizině, až v roce 1882 se po rozhodnutí soudu mohla vrátit do Vídně, kde zemřela v roce 1989.
Žádné komentáře:
Okomentovat