Kopřivy barvy khaki (14).

Na zpocenou rotu nováčků nespadla bomba, ale položil ji obyčejný déšť, horečka a angína. Druhý den po divokém pochodu v dešti asi polovina lidí měla horečku a krk oteklý, nemohla polykat. První nápor nemocných ošetřovna pozřela, ale potom sekla nemoc i s druhou polovinou roty - mimo mne a dalších asi pěti lidí. To už musely být na ošetřovnu přeměněny všechny ložnice (30 lidí v každé).

V té době ale už ošetřovně nešéfoval dříve zmíněný odborník na léčení dobytka, ale jakýsi nešťastný nováček, nedostudovaný filozof, jenž se stal vojenským doktorem na základě důležitého faktu, že jeho otec byl lékařem.

Do armády určitě v té době ještě nedošla zpráva, že teorie sovětského badatele Mičurina o dědění vlastností a dovedností rodičů, získaných během jejich života, je kolosální blbost. Pro armádu však zřejmě ještě platilo, že syn doktora už se narodil s doktorskými znalostmi.

Na rozdíl od študovaných zdravotníků tomuto doktorovi z lidu stačila k naočkování celé roty jedna injekční stříkačka. Podezření, že měl jen jednu jehlu, nebylo na místě, na vlastní oči jsem několikrát viděl, když starou tupou a ohnutou vyměňoval. Že mu stále chyběl jakýkoliv desinfekční prostředek, je jistě pro každého bývalého vojáka fakt naprosto pochopitelný, neboť uchránit na ošetřovně před personálem i pacienty cokoliv, co jen trochu zavánělo lihem, bylo nad síly po zuby ozbrojené čety, natož bezbranného vojáčka.

Jsem po zdravotní stránce excentrista, téměř nikdy nemarodím v době, kdy vrcholí nějaká epidemie, buď dříve nebo později. Rovněž druh a průběh nemoci u mne nebývá tuctový, postihují mě někdy nemoci, které se vyskytují mezi lidmi jen výjimečně. Přitom nemoc zásadně přichází ve chvíli, kdy zdravotnické zařízení není v provozu, o víkendech, svátcích atd.

Tak se stalo, že celý týden, kdy celá rota marodila, jsem byl zdravý jako řípa, což znamenalo vykonávat funkci ošetřovatele a zásobovat nemocné potravinami a léky. Naštěstí horečky netrvaly déle než čtyři dny, takže si nemocní začali brzy pro jídlo chodit sami. Když se po týdnu všichni vyléčili, přišla angína na mne, a putoval jsem na ošetřovnu.

Zde jsem hlavního zdravotníka i jeho pomocníky na chvíli vyrušil horečkou 41°C. Po prvním měření jsem byl podezříván z namočení teploměru do čaje, teprve při dalším měření, za hromadného dohledu personálu ošetřovny i pacientů, byla tato má tělesná teplota řádně zaevidována. Tím vše skončilo, neboť na sousední posteli na mě čekali s rozdanými kartami.

Lékař léčí, příroda uzdravuje. Kdo jiný mě měl vyléčit? Že by to byly penicilinové injekce, vážně pochybuji. Když zdravotník vyprázdnil injekční stříkačku na třetí pokus, tak mohl jásat, mluvit o úspěchu. Buď ohnul jehla, kterou pak nějakým nástrojem pracně narovnával, nebo se jehla ucpala, i když ji do zadní tváře pacienta tlačil veškerou svou silou. O nějaké desinfekci se mluvit nedalo, rozhodující však bylo, že před těmito „lapiduchy“ nemoci prchaly hodně daleko.

Studená válka neutichala, po částečném útlumu vždy se nějaký problém mezi Východem a Západem našel, a tak Československá lidová armáda nutila své vojáky žít jakoby ve válečných podmínkách.(M.Vesely) Pokračování