9. Učebnicový popis zločince.
(předchozí část) Následující dvě hodiny Veselý s Králem strávili objížděním obce a výslechem lidí, jejichž jména jim tajemník nadiktoval.
Všichni mladíci, které vyslechli, měli na nedělní odpoledne téměř stoprocentní alibi. Dva zedníci byli v Nové Vsi na melouchu, neboli občanské výpomoci, ostatní ve Skuhrově na fotbale, dva jako hráči, zbytek jako diváci. Večer trávili všichni společně v hospodě. Chybělo jim pouze zjištění pohybu dvaadvacetiletého lesního dělníka Aloise Hanzala, jenž nebyl doma. Jeho matka, kterou doma zastihli, o něm nevěděla.
„ Je to jasné,“ pochvaloval si Král po usednutí v autě. „Hanzal nemá čisté svědomí a zmizel. Ludva bude po něm muset vyhlásit celostátní pátrání.“
„Zatím není doma pár hodin,“ pohlédl na hodinky a začal je natahovat, „to ještě nic neznamená.“
Na národním výboru na ně čekali dva asi desetiletí kluci a skuhrovský okrskář podporučík Pozníček.
Kluky se tajemníkovi podařilo chytit na návsi. Oznamovali, že viděli v neděli odpoledne jít přes Kolenovice směrem ke Skuhrovu nějakého velkého světlovlasého muže ve tříčtvrtečním světlém kabátě. V ruce nesl velkou modrou tašku.
„Kdo to je ten Hanzal ?“ zeptal se Veselý.
„Celkem normální kluk,“ tajemník pokrčil rameny, „vím o něm, že ve škole mu učení moc nešlo. Vyšel z páté nebo šesté třídy, po škole dělal v JZD, nyní pracuje v lese, kde vydělá dost peněz, které stačí utratit v hospodě. S holkami prý se příliš nebaví. Při jeho způsobu oblékání, hygieně a celkovému primitivizmu to není nic divného. Mýt, holit a oblékat ho nenaučili ani na vojně, protože tam krmil prasata. Není mi známo, že by měl někdy nějaké problémy se zákonem, na to je asi moc pohodlný. Ruku do ohně bych za něj ale nedal.“
„To je učebnicový popis zločince,“ Král zkřížil ruce na prsou a postavil se vedle Pozníčka, „teď zajedeme na lesní správu a zjistíme si, kde se Hanzal odpoledne pohyboval. Podle mne je to pachatel, jinak by nezmizel.“
Vyšli před budovu. Podporučík Pozníček slíbil zjistit informace o Hanzalovi a jeho spolupracovnících a vykročil ke stařičkému motocyklu zaparkovanému před obecní budovou. Král se pohrdavě zašklebil na odcházející silnou okrskářovu postavu, zabalenou do dlouhého těsného modrého kabátu, připomínající Josefa Švejka při cestě z Tábora do Putimi.
„Bude sedm hodin.“ Král si v autě posvítil malou svítilnou na hodinky. „Těšíš se, jak tě bytná pochválí? První den jsi ve službě a už přetahuješ pracovní dobu. Nevím, nevím, když to takhle půjde dál, tak budeš jednoho krásného večera mít asi kufr za dveřmi.“
„ Bytnou jsem na přesčasovou práci připravil. U ženské stejně nevíš dne ani hodiny, kdy řekne dost. To ostatně tobě nemusím příliš vysvětlovat.“
V Bílé Hůrce dům řidiče autobusu Zelenky našli poměrně snadno, ale jeho majitel nebyl právě doma, byl v hospodě.
„Ta holka Holubů cestovala s nějakým mladíkem,“ vzpomínal si vysoký, hubený řidič Zelenka, oblečený do pomačkané modré uniformy,. „toho kluka jsem už několikrát vezl, myslím, že je z Hradce a jezdí do Kolenovic k někomu na návštěvu. Proč oba vystoupili o zastávku dříve, nevím, lidé mají různé vrtochy, třeba se chtěli projít na čerstvém vzduchu.“
„Nebyl ten mladík z Kolenovic ?“ Krále neopouštělo přesvědčení, že pachatele už odhalili, „nejmenoval se Hanzal ?“
„Kdepak,“ zachechtal se. „toho znám moc dobře. Ten jel se mnou ráno opačným směrem, do Hradce. Byl střízlivý, což kupodivu v poslední době je pravidlem. Zřejmě jel na nějakou svazáckou schůzi, v Kolenovicích ho totiž udělali svazáckým předsedou. Ten kluk, co jel v poledne s Holubovou do Nové Vsi, je o hodně mladší, může mu být tak osmnáct let, je menší drobné postavy, má bledý obličej a tmavé delší vlasy.“
„Jak byl oblečen ?“ zajímal se. Právě si uvědomil, že mají dalšího vážně podezřelého, intuice mu napovídala, že se případ začíná komplikovat.
„Měl na sobě nějaký hnědý kabát.“ Opět pro něco sáhl do prázdné kapsy. „Určitě měl na sobě bílou košili a kravatu. Myslím, že měl nějaké šedivé kalhoty a černé polobotky. Když jsem se rozjel ze zastávky, sledoval jsem v zrcátku kam půjdou. Zmizeli v čekárně, venku zůstal jen takový velký blonďák s modrou taškou, prohlížel si jízdní řád.“
"Toho blonďáka neznáte ?“ oslovil Veselý řidiče po návratu.
„Ne, toho jsem ještě asi nikde neviděl. Koupil si jízdenku až do Skuhrova, ale vystoupil také v Kolenovicích.
„Povídal jste, že Hanzal byl oblečený do gala a jel do Hradce ?“ Král se nechtěl vzdát svého tipu.
„Ve fraku právě nebyl,“ odpovídal řidič. „V zasmolených a potrhaných montérkách také ne. Měl na sobě zřejmě starý oblek po tátovi. V Hradci se mi ztratil hned po vystoupení z autobusu.“(M.V.)Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat