7. Na horské "signálce".
Dlouhá Stropnice není klasickou horskou osadou, ale zemědělskou vesnicí ležící v plochém údolí pod Kraví horou. Jedná se jednu z nejstarších a největších vesnic na Novohradsku, její statky jsou v délce několika kilometrů řídce postaveny z obou stran říčky Stropnice, která zde teče ještě jako malý potok.
Před rokem 1938 v Dlouhé Stropnici žilo 640 lidí (z nich pouze 1 Čech). Po odsunu Němců přišli dosídlenci (150 lidí) převážně z Třeboňska, kteří si s hospodařením na zdejších velkých statcích nevěděli vždy rady. Nevědělo si rady ani JZD, založené v roce 1949, takže bylo zdejší zemědělství zestátněno. Nyní budovy z velké části slouží jen rekreačním účelům. ( V Dlouhé Stropnici se narodil politik Wenzel Jaksch)
Jižně od Dlouhé Stropnice je osada Paseky(před rokem 1938 se česky jmenovala Šlágles), kde je nyní umístěn chov koní.
Další vesnicí na horním toku Stropnice jsou Šejby. Osada v těsné blízkosti státní hranice vznikla ve 12.století u dvora zemana Šejby. Procházela jí cesta do Dolních Rakous, takže po roce 1918 zde byla zřízena stanice finanční stráže.
Po válce bylo všech 170 obyvatel odsunuto za hranice. Po roce 1948 byl zdejší hraniční přechod uzavřen, Šejby, v nichž v roce 1968 ještě bylo okolo 40 lidí, byly uvnitř hraničního pásma, do vesnice nezajížděl ani autobus, otáčel se na severním okraji. V blízkosti postavila Pohraniční stráž několik vojenských objektů.
V současnosti není pro chodce nebo cyklistu problémem podívat se na druhou stranu státní hranice a porovnat obě země. Po úzké silnici stačí zdolat kopec a otevře se pohled na úzkostlivě kultivovanou krajinu s malými políčky a loučkami. Na dohled je vesnice Harbach-Moorbad a vpravo od ní osamocený komplex moderních vysokých lázeňských budov.
Ze Šejb vlevo vede přes hraniční vrchy krkolomná silnička, bývalá "signálka" Pohraniční stráže, do míst, kde stávala osada Jedlice. Kdysi se v ní těžila železná ruda. Dnes osadu připomíná železný křížek a dvě dřevěné boudy lesníků.
Zachovala se pověst, že jistý vysloužilý voják Mikuláš Sailer si u Jedlice založil svéráznou živnost. Umístil na dno studánky obraz Panny Marie, rozhlásil, že se stal zázrak, a začal vybírat peníze na kapličku, kterou nad studánkou postavil. Lidé nosili peníze do té doby, než se stropnický farář rozhodl záležitost prozkoumat. Když zjistil, že se jedná o podvod, lidé vojáka vyhnaly a kapličku zbořili.
Další zmizelou obcí jsou Mýtiny, které do roku 1945 měly oficiální český název Kropšlák. V její blízkost byla v 18.století těžena železná ruda. Před rokem 1938 zde žilo 250 obyvatel, kteří po válce byli vyhnáni a vesnice celá včetně kostela byla zbořena. Nyní je na jejím místě pastvina dobytka.
Západně od Kropšláku Jan Opolzer založil v roce 1833 malou osadu Vyhlídky.
Severně od Kropšláku na potoku Jedlice stávala obec Veveří. Jednalo se o starou osadu založenou u poplužního dvora, o kterém jsou záznamy z roku 1281. Před rokem 1938 ve Veveří žilo 350 německých obyvatel, kteří byli v roce 1945 vyhnáni. Místo nich přišli Češi (71 lidí), kteří byli Pohraniční stráží vyhnáni v polovině padesátých let 20.století.
Po jejich vystěhování byly domy zbořeny. Zbytky rozvalin jsou v lese k spatření doposud. Jediným domem, který odolal demolici byla jednopatrová budova bývalé školy, zřejmě jen zásluhou, že o něj jako o letní zotavovnu měla zájem pionýrská organizace. Po roce 1989 se z budovy i chatek kolem ní stal autokemp.
Mimo křišťálově čisté vody v potoku Jedlice je možné obdivovat zdejší přírodu z hráze Veverského rybníka (několik set metrů na východ od Veveří) a pokochat se pohledy na nádhernou vodní hladinu, na les a na Novohradské hory.
Pokračování
Dlouhá Stropnice není klasickou horskou osadou, ale zemědělskou vesnicí ležící v plochém údolí pod Kraví horou. Jedná se jednu z nejstarších a největších vesnic na Novohradsku, její statky jsou v délce několika kilometrů řídce postaveny z obou stran říčky Stropnice, která zde teče ještě jako malý potok.
Před rokem 1938 v Dlouhé Stropnici žilo 640 lidí (z nich pouze 1 Čech). Po odsunu Němců přišli dosídlenci (150 lidí) převážně z Třeboňska, kteří si s hospodařením na zdejších velkých statcích nevěděli vždy rady. Nevědělo si rady ani JZD, založené v roce 1949, takže bylo zdejší zemědělství zestátněno. Nyní budovy z velké části slouží jen rekreačním účelům. ( V Dlouhé Stropnici se narodil politik Wenzel Jaksch)
Jižně od Dlouhé Stropnice je osada Paseky(před rokem 1938 se česky jmenovala Šlágles), kde je nyní umístěn chov koní.
Další vesnicí na horním toku Stropnice jsou Šejby. Osada v těsné blízkosti státní hranice vznikla ve 12.století u dvora zemana Šejby. Procházela jí cesta do Dolních Rakous, takže po roce 1918 zde byla zřízena stanice finanční stráže.
Po válce bylo všech 170 obyvatel odsunuto za hranice. Po roce 1948 byl zdejší hraniční přechod uzavřen, Šejby, v nichž v roce 1968 ještě bylo okolo 40 lidí, byly uvnitř hraničního pásma, do vesnice nezajížděl ani autobus, otáčel se na severním okraji. V blízkosti postavila Pohraniční stráž několik vojenských objektů.
V současnosti není pro chodce nebo cyklistu problémem podívat se na druhou stranu státní hranice a porovnat obě země. Po úzké silnici stačí zdolat kopec a otevře se pohled na úzkostlivě kultivovanou krajinu s malými políčky a loučkami. Na dohled je vesnice Harbach-Moorbad a vpravo od ní osamocený komplex moderních vysokých lázeňských budov.
Ze Šejb vlevo vede přes hraniční vrchy krkolomná silnička, bývalá "signálka" Pohraniční stráže, do míst, kde stávala osada Jedlice. Kdysi se v ní těžila železná ruda. Dnes osadu připomíná železný křížek a dvě dřevěné boudy lesníků.
Zachovala se pověst, že jistý vysloužilý voják Mikuláš Sailer si u Jedlice založil svéráznou živnost. Umístil na dno studánky obraz Panny Marie, rozhlásil, že se stal zázrak, a začal vybírat peníze na kapličku, kterou nad studánkou postavil. Lidé nosili peníze do té doby, než se stropnický farář rozhodl záležitost prozkoumat. Když zjistil, že se jedná o podvod, lidé vojáka vyhnaly a kapličku zbořili.
Další zmizelou obcí jsou Mýtiny, které do roku 1945 měly oficiální český název Kropšlák. V její blízkost byla v 18.století těžena železná ruda. Před rokem 1938 zde žilo 250 obyvatel, kteří po válce byli vyhnáni a vesnice celá včetně kostela byla zbořena. Nyní je na jejím místě pastvina dobytka.
Západně od Kropšláku Jan Opolzer založil v roce 1833 malou osadu Vyhlídky.
Severně od Kropšláku na potoku Jedlice stávala obec Veveří. Jednalo se o starou osadu založenou u poplužního dvora, o kterém jsou záznamy z roku 1281. Před rokem 1938 ve Veveří žilo 350 německých obyvatel, kteří byli v roce 1945 vyhnáni. Místo nich přišli Češi (71 lidí), kteří byli Pohraniční stráží vyhnáni v polovině padesátých let 20.století.
Po jejich vystěhování byly domy zbořeny. Zbytky rozvalin jsou v lese k spatření doposud. Jediným domem, který odolal demolici byla jednopatrová budova bývalé školy, zřejmě jen zásluhou, že o něj jako o letní zotavovnu měla zájem pionýrská organizace. Po roce 1989 se z budovy i chatek kolem ní stal autokemp.
Mimo křišťálově čisté vody v potoku Jedlice je možné obdivovat zdejší přírodu z hráze Veverského rybníka (několik set metrů na východ od Veveří) a pokochat se pohledy na nádhernou vodní hladinu, na les a na Novohradské hory. 
Dobrý den, jsem z jedním obyvatelů Dlouhé Stropnice a jsem vnukem původních osidlovatelů. Naší rodině patřil a opět patří jeden z větších statků ve vsi. Bohužel a autor onono článku o Dlouhé Stropnici se asi nemohl nebo nechtěl ptát původních obyvatel jak to bylo se zemědělstvím po roce 1949 v této vsi. Místí rozhodně uměli hospodařit a dokonce i věděli že pokud se spojí, tak povinné dodávky v té době splní lépe. Ovšem zestátní pod tehdejší Statní statky již nebylo dobrovolné, ale nucené a mnohé lidi z vedení znarodňovaného družstva byli doslova vyhozeni z míst a měli následné problémy.
OdpovědětVymazatJan Vejčík, Dlouhá Stropnice
Pane Vejčíku, omlouvám se za některé nepřesné formulace, které vznikly snahou popsat Dlouhou Stropnici co nejstručněji. Nepředpokládal jsem, že by čtenáře zajímal komisař Pibr, který statky přiděloval, první předseda MNV Kašner či kulturní dům J.A. Komenského nebo hasičská stříkačka Kateřina. O Jzd místní písmák napsal: "Toto družstvo u nás v obci jest, ovšem dlužno říci, stále se houpe nad vodou a někdy se zdá, že spadne do hlubin, zase jindy přichází k životu, ale jest datum 31.ledna 1951 a toto družstvo stále ještě žije bez duše."
OdpovědětVymazat