Vyhlášení mobilizace všech vojáků do 40 let věku se v případě útoku německých armád Syrového vládě jevilo jako nejvýhodnější způsob dočasného zajištění obrany země. Byla to v podstatě zoufalá improvizace, protože po dlouhá léta budovaný československý bezpečnostní systém se v polovině září 1938 zhroutil jak domeček z karet.
Na důvodech, proč v roce 1938 se Československo ocitlo v mezinárodní izolaci, se komentátoři těžko někdy shodnou. V západních demokraciích byl jeho obraz zamlžen nepochopitelným dlouhodobým vztahem českých politiků k českým Němcům. Pro okolní země bylo Československo nepřirozeným slepencem zcela odlišných národů, který se musí rozpadnout (v roce 1992 se to potvrdilo). Německo mělo tento vývoj urychlit a zmocnit se největší části, a také Maďarsko, Polsko, SSSR i Rumunsko předpokládaly, že z území Československa něco pro sebe také urvou.
Mobilizace byla rozhlasem vyhlášena v noci 23.září 1938. Zároveň bylo ve škole v Klánovicích u Prahy zřízeno Hlavní velitelství, hlavním velitelem byl prezidentem Benešem jmenován armádní generál Ludvík Krejčí. O dva dny později bylo Hlavní velitelství přemístěno do Vyškova, sídlo generála Krejčího a operačního štábu bylo v Račicích u Vyškova.
Nástup záložníků překvapil svět, byl rychlejší, než kdokoli očekával. První muži se hlásili už hodinu po vyhlášení mobilizace. Odhaduje se, že narukovalo 1,128.000 mužů. Váhavost se projevila u záložníků německé národnosti, jichž se ale nakonec hlásilo více než 50 procent. Narukovala také spousta dobrovolníků včetně cizinců.
Současně s mobilizací záložníků byla vyhlášena pracovní povinnost pro muže-nevojáky, kteří měli v týlu zajišťovat zásobování a budovat opevnění. Stav připravenosti na válku samotné československé armády a celého státu nakonec při posuzování možnosti obrany nehrál hlavní roli.
Na důvodech, proč v roce 1938 se Československo ocitlo v mezinárodní izolaci, se komentátoři těžko někdy shodnou. V západních demokraciích byl jeho obraz zamlžen nepochopitelným dlouhodobým vztahem českých politiků k českým Němcům. Pro okolní země bylo Československo nepřirozeným slepencem zcela odlišných národů, který se musí rozpadnout (v roce 1992 se to potvrdilo). Německo mělo tento vývoj urychlit a zmocnit se největší části, a také Maďarsko, Polsko, SSSR i Rumunsko předpokládaly, že z území Československa něco pro sebe také urvou.
Mobilizace byla rozhlasem vyhlášena v noci 23.září 1938. Zároveň bylo ve škole v Klánovicích u Prahy zřízeno Hlavní velitelství, hlavním velitelem byl prezidentem Benešem jmenován armádní generál Ludvík Krejčí. O dva dny později bylo Hlavní velitelství přemístěno do Vyškova, sídlo generála Krejčího a operačního štábu bylo v Račicích u Vyškova.
Nástup záložníků překvapil svět, byl rychlejší, než kdokoli očekával. První muži se hlásili už hodinu po vyhlášení mobilizace. Odhaduje se, že narukovalo 1,128.000 mužů. Váhavost se projevila u záložníků německé národnosti, jichž se ale nakonec hlásilo více než 50 procent. Narukovala také spousta dobrovolníků včetně cizinců.
Současně s mobilizací záložníků byla vyhlášena pracovní povinnost pro muže-nevojáky, kteří měli v týlu zajišťovat zásobování a budovat opevnění. Stav připravenosti na válku samotné československé armády a celého státu nakonec při posuzování možnosti obrany nehrál hlavní roli.
Žádné komentáře:
Okomentovat