Google

sobota 11. října 2008

160 let od revoluce ve Vídni.

Bouřlivý rok 1848 byl v celé Evropě poznamenán řadou povstání a bojů. Povstání ve Vídni vypukla během roku několikrát. Bylo tím znemožňováno jednání Říšského sněmu i ohrožován život váhavého císaře Ferdinanda I. a jeho rodiny.

Při povstání, které vypuklo 6.října 1848 vyrostly ve Vídni barikády, dav oběsil na lucerně ministra války hraběte Lautora, císař uprchl do dobře opevněné Olomouce a Říšský sněm se přesunul do Kroměříže (Z Vídně do nedalekého Hulína už bylo železniční spojení.).

Na podporu vídeňského povstání v mnoha městech probíhaly demonstrace, největší byly v Brně, Olomouci a Liberci. Formovaly se oddíly dobrovolníků, národních gard a studentských legií, které se vydávaly na pomoc Vídni. Praha směřující k pasivní rezistenci ovšem s revolucí nesouhlasila, poslanci odmítli účast na jednání sněmu.

Zatímco významné politické události se odehrávaly na Hané, bouřící Vídeň byla nekompromisně dobývána vojsky knížete Windischgrätze.

1.listopadu 1848 povstalci kapitulovali. Předtím, během deseti měsíců roku 1848, padly tři rakouské vlády, teprve v listopadu vytvořená nová vláda, do jejíhož čela byl postaven Felix kníže Schwarzenberg, postupně v zemi obnovila pořádek - ovšem za cenu významných změn.

Swarzenberkovým velkým politickým tahem bylo, že donutil k rezignaci císaře Ferdinanda I. a na trůn prosadil osmnáctiletého Františka Josefa I.

Žádné komentáře:

Okomentovat