V meziválečném období patřilo Československo k největším výrobcům obuvi na světě. Obuvnickou velmocí se Československo stalo zásluhou muže, který výrobu obuvi změnil a posunul na jedno z nejvýznamnějších průmyslových odvětví.
Tomáš Baťa se narodil v roce 1876 ve Zlíně. Jeho otec Antonín Baťa byl obuvníkem, takže jablko nepadlo daleko od stromu, Tomáš znal ševcovskou práci už od nejútlejšího mládí. V šesti letech už uměl vyrábět malé botičky, jako školák už pomáhal otci jak v dílně, tak s prodejem na jarmarcích.
V osmnácti letech jako čerstvě vyučený švec se svým starším bratrem zřídil první výrobnu obuvi. V roce 1896 se vydal na zkušenost do Německa, do Frankfurtu nad Mohanem, kde poprvé uviděl obuvnické stroje. To byl rozhodující okamžik v jeho životě. Od té doby byl doslova posedlý zaváděním strojů do výroby, ve strojích viděl budoucnost obuvnictví.
Jeho zlínská firma prosperovala a rozrůstala se. To však mu nestačilo, ze zámoří přicházely zprávy o ohromném rozmachu strojové výroby, o obřích továrnách. V roce 1904 Baťa vzal několik svých nejnadanějších dělníků a odjel s nimi do USA, kde celý rok sbírali zkušenosti. Po návratu do Zlína ještě s větším úsilím zaváděl do výrobního procesu další a další stroje. V roce 1906 se jeho firma přestěhovala do dvoupatrové budovy, nově postavené proti zlínskému nádraží. To byl základ k rozsáhlým Baťovým závodům. Už před první světovou válkou se strojově vyráběné plátěné boty „Baťovky“ staly populární v celém Rakousku-Uhersku.
V roce 1916 Baťa rozšířil firmu o koželužnu, dřevařský závod, kartonážní závod a gumárnu. K zásadní změně došlo v roce 1926, když byla zavedena pásová výroba. Od toho data nastal raketový rozvoj Baťových závodů, vyrůstaly další několikaposchoďové budovy o rozměru 80 x 20 m. V roce 1932 bylo v Baťových zlínských závodech zaměstnáno téměř 20 tisíc lidí, kteří denně vyráběli 150 tisíc párů obuvi. Dalších několik tisíc lidí bylo zaměstnáno v 2.600 Baťových prodejnách, hustě roztroušených po celém Československu a v mnoha dalších státech, i mimoevropských. O pracovních, ekonomických a sociálních podmínkách, které Baťovi zaměstnanci měli, se dodnes vedou dlouhé diskuse. Jedním ze základních Baťových hesel bylo: „Každý dělník kapitalistou!“
Baťovou zásluhou se Zlín, který v roce 1921 měl 5.000 obyvatel, během deseti let šestinásobně zvětšil a stal se nejmodernějším moravským městem. Baťa dovedl geniálně vyhodnocovat nejen situaci na trhu, ale také oblast politickou, pro své další závody vybíral města a regiony, jimiž procházely hlavní silniční a železniční trasy, a oblasti, kde byla vysoká nezaměstnanost a nízká cena pozemků. Obratně koupil Třebíčskou firmu Busi a další konkurenční firmy.
Osudný se Tomáši Baťovi stal 12. červenec 1932, kdy se chystal na jednání do Švýcarska. Letadlo se po startu na Baťově otrokovickém letišti zřítilo a zakladatel firmy zahynul. Jeho nástupcem v čele obuvnického imperia se podle překvapivé závěti Tomáše Bati nestal syn Tomáš, ale mladší bratr Jan Baťa (1898-1965), který v letech 1932 až 1938 Baťovy závody i město Zlín dovedl k až neskutečnému rozmachu. (M.Veselý,10.2.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat