Smrt Jana Masaryka vyvolává už šedesát let spoustu otázek: Zvolil ministr zahraničních věcí Jan Masaryk odchod ze světa dobrovolně, byl k tomu pod hrozbou násilí přinucen, či dokonce byl zavražděn?
Jan Masaryk, syn všeobecně uctívaného prezidenta "Osvoboditele", se poslední desetiletí svého života snažil zbavit nálepky dospělého protekčního dítěte. Snažil se odlišit od otce, nedávat příliš najevo inteligenci, ale dobýt si autoritu žoviálním vystupováním a vyjadřováním. Podbízení "prostému lidu" a silný vliv prezidenta Beneše a jeho prosocialistických a prosovětských sympatií "Honzu" Masaryka po válce přivedly do těsné blízkosti komunistů, zuřivých odpůrců vyspělé demokracie první republiky. Tím vlastně proti vlastní vůli zrazoval dílo svého otce i zájmy svých přátel v Anglii, kde více než dvě desetiletí pobýval.
V době druhé světové války Masaryk navštěvoval československou redakci britského rozhlasu, odkud vysílal komentáře "Volá Londýn." S touto náročnou činností, jíž byly posilovány naděje českého a slovenského obyvatelstva, se vyrovnal výtečně.
Jak plynou léta, vzdaluje se možnost s jistotou pravdivě odpovědět na okolnosti smrti. Všechna vyšetřování, která byla v uplynulých šedesáti letech provedena (hlavně v roce 1968 a po roce 1989) nelišila se nakonec od prvního výsledku vyšetřování, o kterém v poslanecké sněmovně hned několik hodin po Masarykovy smrti mluvil ministr vnitra Václav Nosek:
"Na základě prvních výsledků zahájeného šetření mohu již říci, že jde o dobrovolnou smrt za těchto okolností:
Ještě včera odpoledne se zúčastnil slavnostního přijetí pana polského velvyslance Olszevského u pana prezidenta republiky v Sezimově Ústí. Jak známo bylo toto přijetí velmi srdečné. Jak mě sdělil kancléř prezidenta republiky dr.Smutný, zdržel se ministr Masaryk ještě po ukončení přijetí v přátelské a srdečné společnosti u pana prezidenta, odkud pak odjel zjevně ve spokojené náladě.
Během odpoledne i večera projevoval ministr Masaryk svůj obvyklý optimizmus, a osoby, které s ním přišly do styku, nepostřehly žádných známek sklíčenosti. V důsledku zhoršující se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krize.
Bylo zjištěno, že v posledních dnech trpěl nespavostí, a podle zanechaných nedopalků cigaret lze usuzovat, že tomu bylo tak i dnešní noci. Kolem šesté hodiny ranní nastalo u ministra Masaryka vyvrcholení dostavením se prudké ranní deprese, která se stupňovala až do úplného pominutí smyslů.
Mezi zanechanými věcmi, kterými se obíral této poslední noci jsou i telegramy bývalých přátel z Anglie a Ameriky, obsahující výtky a zklamání nad jeho mužným postojem ve dnech vládní krize. To vše společně vedlo k tomu, že v nekontrovatelném duševním stavu dnes kolem 6. hodiny ranní se odebral z ložnice do sousední koupelny, z jejíhož okna vyskončil na nádvoří Černínského paláce, kde asi za půl hodiny byl nalezen mrtev. Další šetření jakož i soudní pitva se provádí..."
Pro komunistického ministra byla Masarykova smrt jasnou sebevraždou, ovšem psychiatry zaskočila ta dobrá nálada minulého dne. To u lidí trpící depresí nebývá obvyklé. Rovněž zkratové jednání jako reakce na nějaké telegrafické výtky se u tak zkušeného politika se jeví jako zvláštní.
V každém případě smrt Jana Masaryka 10.března 1948 světu napověděla, že v Československu něco stalo, že došlo k zásadním politickým změnám, že s demokracií je to tam "nahnuté."
Jan Masaryk, syn všeobecně uctívaného prezidenta "Osvoboditele", se poslední desetiletí svého života snažil zbavit nálepky dospělého protekčního dítěte. Snažil se odlišit od otce, nedávat příliš najevo inteligenci, ale dobýt si autoritu žoviálním vystupováním a vyjadřováním. Podbízení "prostému lidu" a silný vliv prezidenta Beneše a jeho prosocialistických a prosovětských sympatií "Honzu" Masaryka po válce přivedly do těsné blízkosti komunistů, zuřivých odpůrců vyspělé demokracie první republiky. Tím vlastně proti vlastní vůli zrazoval dílo svého otce i zájmy svých přátel v Anglii, kde více než dvě desetiletí pobýval.
V době druhé světové války Masaryk navštěvoval československou redakci britského rozhlasu, odkud vysílal komentáře "Volá Londýn." S touto náročnou činností, jíž byly posilovány naděje českého a slovenského obyvatelstva, se vyrovnal výtečně.
Jak plynou léta, vzdaluje se možnost s jistotou pravdivě odpovědět na okolnosti smrti. Všechna vyšetřování, která byla v uplynulých šedesáti letech provedena (hlavně v roce 1968 a po roce 1989) nelišila se nakonec od prvního výsledku vyšetřování, o kterém v poslanecké sněmovně hned několik hodin po Masarykovy smrti mluvil ministr vnitra Václav Nosek:
"Na základě prvních výsledků zahájeného šetření mohu již říci, že jde o dobrovolnou smrt za těchto okolností:
Ještě včera odpoledne se zúčastnil slavnostního přijetí pana polského velvyslance Olszevského u pana prezidenta republiky v Sezimově Ústí. Jak známo bylo toto přijetí velmi srdečné. Jak mě sdělil kancléř prezidenta republiky dr.Smutný, zdržel se ministr Masaryk ještě po ukončení přijetí v přátelské a srdečné společnosti u pana prezidenta, odkud pak odjel zjevně ve spokojené náladě.
Během odpoledne i večera projevoval ministr Masaryk svůj obvyklý optimizmus, a osoby, které s ním přišly do styku, nepostřehly žádných známek sklíčenosti. V důsledku zhoršující se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krize.
Bylo zjištěno, že v posledních dnech trpěl nespavostí, a podle zanechaných nedopalků cigaret lze usuzovat, že tomu bylo tak i dnešní noci. Kolem šesté hodiny ranní nastalo u ministra Masaryka vyvrcholení dostavením se prudké ranní deprese, která se stupňovala až do úplného pominutí smyslů.
Mezi zanechanými věcmi, kterými se obíral této poslední noci jsou i telegramy bývalých přátel z Anglie a Ameriky, obsahující výtky a zklamání nad jeho mužným postojem ve dnech vládní krize. To vše společně vedlo k tomu, že v nekontrovatelném duševním stavu dnes kolem 6. hodiny ranní se odebral z ložnice do sousední koupelny, z jejíhož okna vyskončil na nádvoří Černínského paláce, kde asi za půl hodiny byl nalezen mrtev. Další šetření jakož i soudní pitva se provádí..."
Pro komunistického ministra byla Masarykova smrt jasnou sebevraždou, ovšem psychiatry zaskočila ta dobrá nálada minulého dne. To u lidí trpící depresí nebývá obvyklé. Rovněž zkratové jednání jako reakce na nějaké telegrafické výtky se u tak zkušeného politika se jeví jako zvláštní.
V každém případě smrt Jana Masaryka 10.března 1948 světu napověděla, že v Československu něco stalo, že došlo k zásadním politickým změnám, že s demokracií je to tam "nahnuté."
Žádné komentáře:
Okomentovat