Povolávací rozkaz, osudový doklad, který doručovala pošta pouze do vlastních rukou. Nažloutlý tiskopis, psacím strojem doplněná osobní data a místo nástupu, červená razítka, podpis a několik paragrafů.
Vojenská správa stroze zakazovala a přikazovala. Jaké osobní věci sebou vzít, jak zdarma cestovat ve vlaku. Mladému muži, jemuž byl povolávací rozkaz adresován, se obyčejně protáhl obličej. Sídlo útvaru dokázalo vždy překvapit. Ten podivný vojenský sloh byl neomylnou předzvěstí, dával tušit výraznou změnu života.
Téměř všichni nastupovali k dvouleté vojenské prezenční službě prvního října, avšak právě mně vojenská správa přichystala překvapení, povolávací rozkaz přišel v polovině července. Nástup 1.srpna 1963 k útvaru číslo 1738 v Českých Budějovicích. (Na snímku: vpravo bývalá dělostřelecká kasárna, vlevo starý hostinec Kanon)
Není nad vojenskou stručnost a nad vojenské tajemství. Žádný říjen, armáda byla jiného mínění, armádní mlýny jsou nedočkavé, nevyzpytatelné, melou každým okamžikem jinak a každým okamžikem někoho jiného.
Nedovedu k důležitým jednáním chodit nepřipravený, na poslední chvíli, proto mi nastaly starosti. Kde je útvar onoho tajemného čísla. Kdybych jihočeskou metropoli neznal, určitě by mi číslo útvaru tak velkou starost nedělalo, město však jako studentík prozkoumal poměrně důkladně, takže jsem věděl, že se na jeho území a v blízkém okolí nalézá nejméně deset velkých kasárenských objektů. Ve kterém je útvar 1738? To tedy byla záhada.
Nechtěl jsem nic nechat osudu, aby se snad neopozdil. Představa, že by na mne nezbyla postel nebo uniforma, mě skoro děsila. Co kdyby mě nakonec v armádě nechtěli a poslali s ostudou domů? Vzal jsem si dovolenou a jel do Budějovic.
Dotaz v prvních kasárnách: Kde je útvar 1738? Nedůvěřivě na mne hleděli, odpovídajíce záporně. Stejné to bylo i u dalších vojenských budov. Ani vojáci, v těch dobách hojně pohybující se po ulicích, tajemné číslo útvaru neznali, navíc někteří hleděli na mne jako na špiona nebo provokatéra, který chce z nich vymámit vojenské tajemství a způsobit jim problémy.
V roce 1963 stále zuřila takzvaná studená válka. Na vysoké berlínské zdi ještě pořádně neztvrdla malta a kvůli sovětskému fiasku, nepovedené dopravě raket na Kubu, nepanovala v kremelských komnatách, a tím i v celé Veršavské smlouvě, dobrá nálada.
Nejvyšší sovětští mocipáni zuřili, a tak generálové a maršálové dumali a dumali jak udržet, upevnit a zvětšit mocenský vliv ve světě. O tom, co dokáže vydumat maršál nebo generál, o tom není třeba dlouho uvažovat: Vyzbrojování, zvýšení počtu vojáků, výroba dalších zbraní. Ani československá armáda, „západní výspa táboru míru a socializmu“ nemohla zůstat pozadu.
Nikita Chruščov zburcoval Varšavskou smlouvu i československou vládu.
V Československu zesílila atmosféra podezřívání. Sdělovacími prostředky byl opět vyvoláván strach z Němců, za každým stromem byl tušen americký zvěd. Turisté se Československu vyhýbali, potkat cizince mimo Prahu a Karlovy Vary byla stejná náhoda jako výhra ve státní loterii.
Když jsem poznal, že mé počínání je marné, uvedené číslo útvaru mezi vojáky známo nebylo, rozhodl jsem se pro poslední možnost. Místo ke kovaříkovi jít rovnou ke kováři, zamířil jsem přímo na vojenskou správu.(M.Veselý) Pokračování.
Vojenská správa stroze zakazovala a přikazovala. Jaké osobní věci sebou vzít, jak zdarma cestovat ve vlaku. Mladému muži, jemuž byl povolávací rozkaz adresován, se obyčejně protáhl obličej. Sídlo útvaru dokázalo vždy překvapit. Ten podivný vojenský sloh byl neomylnou předzvěstí, dával tušit výraznou změnu života.
Téměř všichni nastupovali k dvouleté vojenské prezenční službě prvního října, avšak právě mně vojenská správa přichystala překvapení, povolávací rozkaz přišel v polovině července. Nástup 1.srpna 1963 k útvaru číslo 1738 v Českých Budějovicích. (Na snímku: vpravo bývalá dělostřelecká kasárna, vlevo starý hostinec Kanon)Není nad vojenskou stručnost a nad vojenské tajemství. Žádný říjen, armáda byla jiného mínění, armádní mlýny jsou nedočkavé, nevyzpytatelné, melou každým okamžikem jinak a každým okamžikem někoho jiného.
Nedovedu k důležitým jednáním chodit nepřipravený, na poslední chvíli, proto mi nastaly starosti. Kde je útvar onoho tajemného čísla. Kdybych jihočeskou metropoli neznal, určitě by mi číslo útvaru tak velkou starost nedělalo, město však jako studentík prozkoumal poměrně důkladně, takže jsem věděl, že se na jeho území a v blízkém okolí nalézá nejméně deset velkých kasárenských objektů. Ve kterém je útvar 1738? To tedy byla záhada.
Nechtěl jsem nic nechat osudu, aby se snad neopozdil. Představa, že by na mne nezbyla postel nebo uniforma, mě skoro děsila. Co kdyby mě nakonec v armádě nechtěli a poslali s ostudou domů? Vzal jsem si dovolenou a jel do Budějovic.
Dotaz v prvních kasárnách: Kde je útvar 1738? Nedůvěřivě na mne hleděli, odpovídajíce záporně. Stejné to bylo i u dalších vojenských budov. Ani vojáci, v těch dobách hojně pohybující se po ulicích, tajemné číslo útvaru neznali, navíc někteří hleděli na mne jako na špiona nebo provokatéra, který chce z nich vymámit vojenské tajemství a způsobit jim problémy.
V roce 1963 stále zuřila takzvaná studená válka. Na vysoké berlínské zdi ještě pořádně neztvrdla malta a kvůli sovětskému fiasku, nepovedené dopravě raket na Kubu, nepanovala v kremelských komnatách, a tím i v celé Veršavské smlouvě, dobrá nálada.
Nejvyšší sovětští mocipáni zuřili, a tak generálové a maršálové dumali a dumali jak udržet, upevnit a zvětšit mocenský vliv ve světě. O tom, co dokáže vydumat maršál nebo generál, o tom není třeba dlouho uvažovat: Vyzbrojování, zvýšení počtu vojáků, výroba dalších zbraní. Ani československá armáda, „západní výspa táboru míru a socializmu“ nemohla zůstat pozadu.
Nikita Chruščov zburcoval Varšavskou smlouvu i československou vládu.
V Československu zesílila atmosféra podezřívání. Sdělovacími prostředky byl opět vyvoláván strach z Němců, za každým stromem byl tušen americký zvěd. Turisté se Československu vyhýbali, potkat cizince mimo Prahu a Karlovy Vary byla stejná náhoda jako výhra ve státní loterii.
Když jsem poznal, že mé počínání je marné, uvedené číslo útvaru mezi vojáky známo nebylo, rozhodl jsem se pro poslední možnost. Místo ke kovaříkovi jít rovnou ke kováři, zamířil jsem přímo na vojenskou správu.(M.Veselý) Pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat