Pohorská Ves (760m).
Do roku 1956 se vesnice městského horského typu, ležící na Pohořském potoku a obklopená hlubokými lesy, jmenovala Terčí Ves. Po silnicích je možné dostat se odtud do Benešova nad Černou, Malont, Pohoří na Šumavě a do Černého Údolí. Lesní cesty vedou také do míst, kde stával zámek Žofín.
Pohorská Ves není příliš starou osadou; první dva domky pro dělníky, kteří začali plavit dřevo v Pohořském potoku, nechal v roce 1769 u Lužnického potoka postavit hrabě Jan Buquoy. Osada byla podle hraběnky Terezie nazvána Terčí Ves - Theresiendörfl beim Luschnitzer Hof (Terčina vesnička u Lužnického dvora). Na konci 18. století v ní žilo sto osmdesát německých obyvatel. Byl zde zřízen hostinec a škola.
V roce 1787 byl v Pohorské Vsi postaven barokní kostel. Protože se zde také usadili zemědělci, kteří využívali zdejší přírodní podmínky k chovu dobytka, byl kostel zasvěcen sv. Linhartovi, patronovi pastýřů.
Obec městského typu byla obydlena převážně německým obyvatelstvem. V roce 1900 je v Terčí Vsi uváděno jeden tisíc dvě stě padesát obyvatel, v roce 1930 zde bylo jeden tisíc sedmdesát obyvatel.
Když po roce 1945 byli Němci vystěhováni, přicházeli místo nich dosídlenci. Nejvíce jich přišlo z Valašska, z okolí Vsetína, rovněž velmi početné skupiny dosídlenců byly tvořeny rumunskými Slováky (oblast Magyarpotok, okres Salej) a později slovenskými Romy.
Přicházelo hodně zlatokopů, kteří se brzy s majetkem, získaným oficiálně i neoficiálně, i bez majetku vraceli do vnitrozemí. Po pohraničí se šířily zvěsti o zlatě, které původní německé obyvatelstvo zakopalo, neboť stoprocentně počítalo s brzkým návratem do svých starých domů. Dosídlenci neodolali pokušení a hromadně se vrhli na trhání podlah, bourání stěn a překopávání zahrad, polí a luk.
V roce 1950 zde žilo dvě stě dvacet šest lidí, z nichž bylo osmdesát devět Slováků. V Terčí Vsi byla čtyřtřídní škola a poštovní úřad, do kterého dovážel zásilky starý modrý poštovní vozík, tahaný jedním koníčkem.
V Terčí Vsi obecní samospráva dlouho nebyla, osada patřila do obce Lužnice, později do Benešova nad Černou. Až v roce 1956 byl v Terčí Vsi zřízen místní národní výbor, přičemž nová obec byla přejmenována na Pohorskou Ves. V roce 1970 žilo v Pohorské Vsi sto devadesát obyvatel. V roce 1981 byla obecní samospráva opět zrušena a osada zase patřila pod Benešov nad Černou. V roce 1990 se Pohorská Ves znovu osamostatnila.
Protože v Pohorské Vsi byly staré domy většinou zlikvidovány, bydlí nyní velká část obyvatel ve dvanácti uniformních bytových domech, jaké byly na vesnicích stavěny před rokem 1989. V té době byl téměř každý pokus dostat se z vnitrozemí do Pohorské Vsi doprovázen konflikty s Pohraniční stráží. Starých budov, které v Pohorské Vsi ještě zůstaly po německém obyvatelstvu, je nyní hojně využíváno pro podnikání v turistickém ruchu.
V současnosti jsou v Pohorské Vsi, kde žije 330 obyvatel, pracovní příležitosti a možnost výdělku značně omezeny, což však v některých rodinách není vždy na překážku, ve skromných horských podmínkách jsou státní sociální podpory dostačující. Do sporu s úřady se v současnosti dostal jeden místní soukromý zemědělec, který zde vyrábí a prodává výborné sýry (snímek).
Zalesněné hornaté okolí Pohorské Vsi, se zakroucenými uzoučkými cestami, je ideální pro klidnou pěší turistiku i pro cykloturistiku, pro spěchající mototuristy je oblast nevhodná.
Pokračování
Do roku 1956 se vesnice městského horského typu, ležící na Pohořském potoku a obklopená hlubokými lesy, jmenovala Terčí Ves. Po silnicích je možné dostat se odtud do Benešova nad Černou, Malont, Pohoří na Šumavě a do Černého Údolí. Lesní cesty vedou také do míst, kde stával zámek Žofín.
Pohorská Ves není příliš starou osadou; první dva domky pro dělníky, kteří začali plavit dřevo v Pohořském potoku, nechal v roce 1769 u Lužnického potoka postavit hrabě Jan Buquoy. Osada byla podle hraběnky Terezie nazvána Terčí Ves - Theresiendörfl beim Luschnitzer Hof (Terčina vesnička u Lužnického dvora). Na konci 18. století v ní žilo sto osmdesát německých obyvatel. Byl zde zřízen hostinec a škola.V roce 1787 byl v Pohorské Vsi postaven barokní kostel. Protože se zde také usadili zemědělci, kteří využívali zdejší přírodní podmínky k chovu dobytka, byl kostel zasvěcen sv. Linhartovi, patronovi pastýřů.
Obec městského typu byla obydlena převážně německým obyvatelstvem. V roce 1900 je v Terčí Vsi uváděno jeden tisíc dvě stě padesát obyvatel, v roce 1930 zde bylo jeden tisíc sedmdesát obyvatel.Když po roce 1945 byli Němci vystěhováni, přicházeli místo nich dosídlenci. Nejvíce jich přišlo z Valašska, z okolí Vsetína, rovněž velmi početné skupiny dosídlenců byly tvořeny rumunskými Slováky (oblast Magyarpotok, okres Salej) a později slovenskými Romy.
Přicházelo hodně zlatokopů, kteří se brzy s majetkem, získaným oficiálně i neoficiálně, i bez majetku vraceli do vnitrozemí. Po pohraničí se šířily zvěsti o zlatě, které původní německé obyvatelstvo zakopalo, neboť stoprocentně počítalo s brzkým návratem do svých starých domů. Dosídlenci neodolali pokušení a hromadně se vrhli na trhání podlah, bourání stěn a překopávání zahrad, polí a luk.
V roce 1950 zde žilo dvě stě dvacet šest lidí, z nichž bylo osmdesát devět Slováků. V Terčí Vsi byla čtyřtřídní škola a poštovní úřad, do kterého dovážel zásilky starý modrý poštovní vozík, tahaný jedním koníčkem.
V Terčí Vsi obecní samospráva dlouho nebyla, osada patřila do obce Lužnice, později do Benešova nad Černou. Až v roce 1956 byl v Terčí Vsi zřízen místní národní výbor, přičemž nová obec byla přejmenována na Pohorskou Ves. V roce 1970 žilo v Pohorské Vsi sto devadesát obyvatel. V roce 1981 byla obecní samospráva opět zrušena a osada zase patřila pod Benešov nad Černou. V roce 1990 se Pohorská Ves znovu osamostatnila.
Protože v Pohorské Vsi byly staré domy většinou zlikvidovány, bydlí nyní velká část obyvatel ve dvanácti uniformních bytových domech, jaké byly na vesnicích stavěny před rokem 1989. V té době byl téměř každý pokus dostat se z vnitrozemí do Pohorské Vsi doprovázen konflikty s Pohraniční stráží. Starých budov, které v Pohorské Vsi ještě zůstaly po německém obyvatelstvu, je nyní hojně využíváno pro podnikání v turistickém ruchu.
V současnosti jsou v Pohorské Vsi, kde žije 330 obyvatel, pracovní příležitosti a možnost výdělku značně omezeny, což však v některých rodinách není vždy na překážku, ve skromných horských podmínkách jsou státní sociální podpory dostačující. Do sporu s úřady se v současnosti dostal jeden místní soukromý zemědělec, který zde vyrábí a prodává výborné sýry (snímek).Zalesněné hornaté okolí Pohorské Vsi, se zakroucenými uzoučkými cestami, je ideální pro klidnou pěší turistiku i pro cykloturistiku, pro spěchající mototuristy je oblast nevhodná.
Žádné komentáře:
Okomentovat