MNichovská dohoda.

Německo, Spojené království, Francie a Itálie, berouce na vědomí zásadní dohodu, které již bylo dosaženo o odstoupení sudetoněmeckého území Německu, se dohodly na následujících podmínkách pro odstoupení a následujících opatřeních a touto dohodou se vzájemně zavazují ke krokům nezbytným k naplnění této dohody:

1. Evakuace bude zahájena 1.října.
   
2. Spojené království, Francie a Itálie souhlasí s tím, že evakuace území bude dokončena do 10.října a nedojde při ní k žádnému poškození existujících zařízení, a že za evakuaci bez poškození uvedených zařízení zodpovídá československá vláda.
   
3. Podmínky pro evakuaci podrobně stanoví mezinárodní komise skládající se z představitelů Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.
   
4. Postupné obsazování převážně německých území německými jednotkami začne 1.října. Čtyři území, označená na přiložené mapě, obsadí německé jednotky v tomto pořadí: území označené č.I 1.a 2.října, území označené č.II 2.a 3.října, území označené č.III 3.,4. a 5.října a území označené č.IV 6. a 7. října. Zbývající území převážně německého charakteru bude nejprve potvrzeno shora uvedenou mezinárodní komisí a obsazeno německými jednotkami do 10.října.
   
5. Mezinárodní komise uvedená v odstavci 3 určí oblasti, kde se má konat plebiscit. Tato území budou obsazena mezinárodními orgány až do dokončení plebiscitu. Uvedená komise stanoví podmínky pro konání plebiscitu, přičemž za základ použije podmínky plebiscitu v Sársku. Komise dále stanoví datum plebiscitu, který se musí konat před koncem listopadu.
   
6. Definitivní stanovení hranic provede mezinárodní komise. Tato komise bude mít pravomoc doporučit ve výjimečných případech čtyřem velmocím, Německu, Spojenému království, Francii a italii, malé změny v přísně etnografickém určení zón, které budou převedeny bez plebiscitu.
   
7. Bude existovat právo optovat pro setrvání v předvedených oblastech nebo pro opuštění těchto oblastí. Tuto opci bude moci provést během šesti měsíců od data této dohody. Německo-československá komise stanoví podrobnosti této opce, zváží způsoby usnadnění přesunu obyvatelstva a vyřeší zásadní problémy spojené s tímto přesunem.
   
8. Do čtyř týdnů od data této dohody uvolní československá vláda ze svých vojenských a policejních sil všechny sudetské Němce, kteří si budou toto uvolnění přát, a do stejného data propustí československá vláda všechny sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají trest odnětí svobody za politické činy.

Adolf Hitler
Neville Chamberlain
Edouard Daladier
Benito Mussolini

Mnichov, 29.září 1938

V EU sílí boj o přímé platby pro zemědělce

"Podle toho, co dělá Evropská komise a jaké návrhy připravuje, si myslím, že vlastně ani nechce, aby se v Evropě něco vyrábělo, ale aby se dovážely suroviny a tady se zpracovaly a vyvážely do třetích zemí," nedávno konstatoval jeden předseda ZD.

Mnoho českých představitelů produkčního zemědělství je nervózní z vývoje v EU. Minulý týden se ve Francii uskutečnilo setkání ministrů zemědělství členských zemí EU, kteří se problémem budoucnosti zemědělství po roce 2013 zabývali. Francouzský návrh, připravený k tomuto setkání, doporučuje návrat ke staré zemědělské politice původní EU.

V návrhu se hovoří o tom, že agrární politika EU by v první řadě měla zabezpečit potravinovou soběstačnost EU a zdravotní nezávadnost potravin. EU by si nadále měla udržet prioritní postavení na světovém trhu potravinami, přičemž by si měla zachovat vyvážený ekonomicko-sociální program a přispívat boji proti klimatickým změnám.

K agrární politice EU jistě proběhne spousta bouřlivých diskusí. Diskuse jistě bude hodně kontroverzní, protože představ je mnoho. Celkově je možné diskutéry zařadit do dvou skupin, konzervativců a liberálů.

Mezi konzervativce patří především Francie, která je proti snížení agrárního rozpočtu a pro zachování přímých plateb a intervenčních nákupů. Prosazuje podporu tržních cen a růst agrární produkce.

Odpůrcem Francie je především Velká Britanie, která navrhuje snížit výdaje na zemědělství, odstranit přímé platby, podpory trhu a celní bariéry. Zvýšit by se naopak měly výdaje na podporu venkova a na zemědělský výzkum. Strukturální fondy by měly být zaměřené na chudé rozvojové země, nikoli na bohaté státy. Liberálové tvrdí, že přímé platby snižují konkurenceschopnost EU a zvyšují cenu půdy.

V současnosti se nedá odhadnout, který názor se více prosadí. Nezanedbatelnou úlohu v tomto sehrají politické dohody, rozšiřování EU a jednání na půdě WTO. Záležet bude hlavně na přijetí Lisabonské smlouvy, podle které se řada kompetencí přenese na Evropský parlament, který bude mít daleko větší možnosti odstranit nerovnosti mezi starými a novými zeměmi EU.

Euforie rakouských populistů.

Včera proběhly v Rakousku mimořádné parlamentní volby, při nichž současné koaliční strany, socialisté a lidovci, podle předběžných odhadů utrpěly nepříjemné ztráty. Ztráty jsou o to větší, že populistické nacionalistické strany, FPÖ a BZÖ, oproti minulým volbám v roce 2006 získaly téměř dvojnásobné množství hlasů - dohromady 29 procent.

Nejvíce hlasů si přesto udržela sociální demokracie, vedená novým lídrem ministrem dopravy Wernerem Faymannem, která získala 29,7 procent. Její nejvážnější soupeř lidová strana dostal 25,6 rocenta hlasů. Pro obě strany je to nejhorší volební výsledek v celé jejich historii.

Odhaduje se, že BZÖ vedená korutanským hejtmanem Jörgem Heiderem získala 11 procent hlasů a jeho bývalá strana FPÖ 18 procent hlasů. Spokojenost se nepředpokládá ve straně zelených, která má asi 9,8 procent hlasů. Ostatní strany jsou pod hranicí volitelnosti, která v Rakousku je 4 procenta.

Celkem se voleb zúčastnilo 4,526.798 voličů ze 6,332.921 zapsaných voličů, což je učast 71,48 procent. Tak vysoká účast, jedna z nevyšších v Evropě, svědčí o tom, že Rakušanům není politika lhostejná.

Volební výsledky se liší podle jednotlivých zemí. Jihočechům a Jihomoravům blízcí Dolnorakušané dali nejvíce hlasů (31,9 procent) Lidové straně Rakouska, socialistům 30,7 procenta hlasů, svobodným 18,5 procenta, haidrovcům 6,5 procenta a zeleným 7,7 procenta. Dolní Rakousy tedy bude zastupovat 11 lidovců, 10 socialistů, 6 svobodných, 2 zelení a 2 haidrovci.

V parlamentu budou mít největší zastoupení socialisté - 58 mandátů, lidovci 50 mandátů, svobodní 35 mandátů, BTÖ 21 mandátů a zelení 19 mandátů.

Sestavením vlády s největší pravděpodobností prezident Fischer pověří socialistu Faymanna, který nevyloučil opět velkou koalici s lidovci. S tím samozřejmě nesouhlasí obě nastupující populistické strany, jejichž představitelé prohlašují, že socialisti a lidovci nemají právo vládnout, musí být zbavení moci, což bude pro ně tím nejmenším trestem za to, jakým způsobem pouštěly do země cizince.

Mnichovská konference 29.9.1938.

Dnes po poledni to je přesně sedmdesát let, co v 12.55 hodin německý kancléř Adolf Hitler v Mnichově zahájil mezinárodní konferenci. Tuto konferenci je dodnes možné označovat za symbol mezinárodní zrady, které se na Československu dopustily Francie a Velká Británie.

Setkání se mimo Hitlera zúčastnili: Za Velkou Británii premiér Neville Chamberlain, za Francii premiér Eduard Daladier, za Itálii Benito Mussolini. Hitlerovým požadavkem bylo, aby Československo odstoupilo Německu pohraniční území, ve kterém žije německy hovořící obyvatelstvo .

Situace v československém pohraničí (Sudetech) byla v té době, za přetrvávajícího stavu, už neudržitelná. Po odchodu československé policie a armády by nějakým způsobem k odtržení území pravděpodobně došlo.

Daleko největším ponížením československé vlády však bylo, že se Mnichovská konference uskutečnila bez ní. Tak se na mezinárodním poli jedná o státu poraženém ve válce. Bylo to jedno z Hiltlerových gest, v tomto případě světu naznačil, jakým způsobem odstraní výsledky potupné Veraillské smlouvy, která Československu vyhověla a uznala historické hranice českých zemí včetně sudetských provincií.

Mnichovu předcházel týden nabitý událostmi. V Československu se 22. září 1938 uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem bylo odstoupení Hodžovy vlády a nastoupení úřednické vlády, kterou vedl generál Jan Syrový.

Ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. 23. září vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci a o dva dny později odmítla Hitlerovy požadavky.

26. září vyslal Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína. 28. září Nevile Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že "vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu." Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho žádost Hitler svolal do Mnichova představitele Německa, Itálie, Velké Británie a Francie.

Jednání v Mnichově ovšem nebylo vůbec jednoduché. Debata byla bouřlivá a dlouhá. Francie se snažila o ponechání části těžkého opevnění v rukou ČSR, což bylo zamítnuto. Chamberlain samozřejmě do Mnichova přijel pokračovat v politice apesmeantu, jeho názor byl, že území obývané českými Němci nelze Československu nechat proti jejich vůli.

Britské a francouzské politiky v té době jistě nenapadlo, že všechny Hitlerovy plány směřují právě k dobytí Francie a především Velké Britanie, tedy dvou zemí, které v té době ovládaly jednak velké zdroje surovin, jednak nejdůležitější námořní a železniční cesty. Sudety sice pro Hitlera, jak se později ukázalo, byly jen dalším krokem, po anšlusu Rakouska v březnu 1938, na cestě ke kavkazským surovinám. V Mnichově si hlavně otestoval britskou a francouzskou nevyhraněnou politiku.

Z bioodpadů budou bioprodukty.

Ministerstvo životního prostředí ČR vydalo v září dlouho očekávanou vyhlášku ( č. 341/2008 Sb), která přikazuje jakými způsoby nakládat s bioodpadem.

Předpis uvádí seznam bioodpadů využitelných v různých zařízeních pro jejich zpracování, stanovuje technologické požadavky na kompostárny a bioplynové stanice a upravuje kvalitu výstupů z těchto zařízení včetně možnosti jejich dalšího použití.

Vyhláška stanovuje požadavky na zařízení pro zpracování bioodpadů podle kapacity a typu těchto zařízení a podle druhu zpracovávaných odpadů. V provozním řádu pro bioplynové stanice musí být například jednoznačná specifikace vstupů a předpokládaných výstupů, skladování vstupů, opatření k zamezení vzniku a záchytu emisí pachových látek.

Výstupy nakládání s bioodpadu se nově dělí do čtyř skupin podle způsobu jejich využití. Kromě využití jako hnojiva na zemědělské a lesnické půdě bude možno komposty či digestáty využít například na povrchu terénu u rekreačních a sportovních zařízeních, v městských parcích, při rekultivaci v průmyslových zónách nebo pro rekultivační vrstvy skládek.

Doposud údajně výsledné produkty často nesplňovaly limity nejvyšší kvality stanovené v prováděcím právním předpisu k zákonu o hnojivech, nemohly být použity na zemědělskou či lesní půdu a zůstaly tedy i nadále odpadem. Podle nové vyhlášky se i takové typy kompostů a digestátů mohou stát výrobky a být použity právě například pro terénní úpravy.

Útok byl očekáván ze severu a z jihu.

První dva dny po vyhlášení mobilizace vládla poměrně spokojenost, ale postupně se začaly projevovat organizační problémy,jejichž příčinou byl hlavně nedostatek nákladních automobilů. Velké množství vozů, které armáda měla k dispozici, bylo ve špatném technickém stavu.

Vázlo vyrovnávání počtu vojáků, takže některé útvary měly velké přebytky, jiné naopak zase ani s dodatečně povolanými záložníky nemohly dosáhnout předepsaných počtů. Problémy s nedostatkem motorových vozidel se velitelé pokusili řešit mobilizací selských koní a povozů. Přes všechny potíže, které jsou při takové rozsáhlé akci pochopitelné, podařilo se plánované stavy u všech svazků naplnit.

Pro boj proti německé armádě bylo postaveno 61 procent sil, proti Maďarsku 17 procent a proti Polsku 2 procenta. Zbytek měl zůstat v záloze.

Souběžně s mobilizací armády probíhala evakuace zbrojního průmyslu z Čech na Slovensko (například plzeňská Škodovka byla přestěhována do Dubnice nad Váhom). Ještě před mobilizací byl v naprosté tajnosti do Žiliny přestěhován státní zlatý poklad a korunovační klenoty. Na moravsko-slovenské pomezí byli evakováni rodinní příslušníci nejvyšších československých velitelů.

Odhadovalo se, že německé velení v této době již upustilo od původních plánů na obsazení pouze Sudet nebo na vstřícný postup svých vojsk z Dolního Rakouska a Horního Slezska a zaměřilo se spíše na úder směrem do Čech. Vzhledem k tomu došlo k přijetí upravené varianty XIII nástupového plánu VII, spočívající v posílení uskupení čs. vojsk v severních a jižních Čechách a rovněž tak na jihozápadní Moravě, na úkor svazků původně předurčených pro obranu severní a zejména jihovýchodní Moravy, za současného využití záloh Hlavního velitelství.

Na základě rozboru 2. (zpravodajského) oddělení štábu Hlavního velitelství ze dne 25. září mělo ze strany Německa dojít k útoků ze severu (Liberecko) a z jihu (Kaplicko, Třeboňsko). Německé armády se od jižní hranice měly dostat do prostoru Jihlavska, odříznout jádro I. čs. armády a postupovat na Pardubice.

Obranu větší části Čech zajišťovala I. armáda (11 divizí a 1 brigáda) s velitelstvím v Kutné Hoře, v čele s armádním generálem Sergejem Vojcechovským , který předpokládal vést pružné obranné boje, vycházeje přitom ze základní myšlenky ústupového manévru ve směru západ - východ, při současném zabezpečení celistvosti severního a jižního křídla armády.

Pro tento účel byly kromě hlavního obranného postavení v pohraničí obsazena i některá předem připravená záchytná postavení ve vnitrozemí. Šlo především o tzv. první ústupovou příčku probíhající přibližně po čáře Liberec - Mělník, pokračující obloukem na západ od Prahy a dále vedoucí po řece Vltavě na jih až k Týnu nad Vltavou.

Jeden dopis ministrovi.

V loňském roce jste, pane ministře, měl šanci věci změnit, doufám, že si pamatujete, jak jsem se Vás v květnu ve sněmovně zeptal: „dotáhnete to do konce?“.

Ustoupil jste banditům, kteří v tom kšeftu jedou, ti ocenili Vaši ústupnost tím, že rozjeli novou hru - tentokrát o Vaši ministerskou hlavu. Takové jsou zákony zločinu. Viděl jsem tyto hry, jejich cíle i výsledky v posametových dvou desetiletích opakovaně. Kdyby šlo jen o Vaši hlavu, čert ji vem, sám jste si na ty ďábelské vidle vlezl.

Jistě stejně dobře jako já víte, o co se hraje v současné mediální kampani kolem výběrových řízení a hospodaření ve Státních lesích. Víte, že jde o vytvoření vnějšího dojmu špatného hospodaření se Státními lesy a bezbřehou korupci. Víte, že dlouhodobě celou kampaň organizují ti, kdo ten stav zapříčinili. Vy jste jim uhnul a stal se spoluhráčem. Víte, že na konci té hry má být „privatizace“ strategické - lukrativní části státního lesa do „správných zločineckých rukou“. Dosáhnou-li toho, připomínám Vám, že Vaše hlava bude hozená do kýble s pomyjemi a oni sami ji tam hodí.

Pane ministře, co jsem viděl se po „sametové revoluci“ odehrát kolem odvětví lesního hospodářství byl nejen hospodářský zločin. V důsledcích i způsobu provedení to byla cíleně zorganizovaná vlastizrada. Pomocí peněz a prostředků vykradených ze státního lesa znovu obnovili svou moc pohrobci komunismu. Vy jste nedokázal řict ne, budete spoluvinen.
Čestmír Hofhanzl 3.9.2008. (Zdroj: Konzervativní strana - zkráceno)

Poslanci proti zlodějům kolejnic a kabelů.

Krádeže kovů se postupem doby stávaly pořád výhodnějším zaměstnáním. Zákonodárcům však trvalo téměř dvě desetiletí, než se jim podařilo schválit zákom, kterým by se měl zlodějům a jejich komplicům ve sběrnách omezit tento druh podnikání.

Poslanecká novela zákona o odpadech výrazným způsobem zpřísňuje režim v případech sběru a výkupu kovového odpadu. Cílem novely je reagovat na v poslední době velmi frekventované případy krádeží různých kovových předmětů (např. kanalizačních poklopů, dopravních značek či kolejnic).

Nově přijatá úprava v první řadě obsahuje zákaz výkupu některého odpadu od fyzických osob. MŽP tak nyní proveze revizi prováděcí vyhlášky tak, aby byl splněn cíl novely – tedy přestaly se vyplácet krádeže kovů, a přitom běžní a poctiví občané měli možnost kovový odpad odevzdat do výkupen za úplatu.

Platit za vykoupený odpad bude napříště možné pouze bezhotovostně. Zpřísňuje se také povinnost provozovatelů sběren a výkupen v evidenci a identifikaci osob, které odpady odevzdaly, ale i samotného odpadu.

U vybraného kovového odpadu, který je v praxi nejčastěji terčem nelegální činnosti (dopravní značky, kolejnice, kovová umělecká díla nebo pietní a bohoslužebné předměty) se přímo v zákoně stanovuje zákaz jejich rozebírání či postupování dalším osobám, a to ve lhůtě 48 hodin od jejich odebrání nebo vykoupení. S tím souvisí i připojená novela zákona o Policii ČR, která dává policistům oprávnění vstupovat i do sběren a výkupen odpadu.

Vzhledem k tomu, že zločin má vždy náskok před zákonem, není možné očekávat, že kvůli této novele se ze dne na den všude přestanou krást kanálové mříže a železniční troleje. Zloději měli dost času připravit se na to jak tento zákon obejít a kovy nadále výhodně prodávat.

Poslanci také přehlasovali veto prezidenta Klause k zákonu o chemických látkách. Zákon přinese občanům právo na informace o chemických látkách ve spotřebním zboží a o jejich účincích na životní prostředí a zdraví. Nejnebezpečnější chemikálie budou nahrazeny méně rizikovými. Nebude možno užívat nadále bez povolení látky, které jsou karcinogenní a způsobují závažné a nevratné účinky na člověka a životní prostředí.

Z trhu tak postupně budou mizet nebezpečné chemikálie, které je možné nahradit méně rizikovými alternativami. Účelem REACH je především zajistit účinné fungování společného trhu pro chemické látky a přitom zároveň ochranu lidského zdraví a životního prostředí před jejich nežádoucími účinky.

Celý rok bez aut.

V pondělí v ČR a v celé Evropě skončila kampaň Evropský týden mobility, která chtěla obyvatelům měst připomenout, že je možné pohybovat se bez aut.

Letošní motto kampaně „Čistý vzduch všem“ symbolizovalo současný problém měst – znečištěné ovzduší (ve dvou třetinách evropských měst se překračují normy v kvalitě ovzduší) a jeho vliv na lidské zdraví. Vzhledem k tomu, že se na znečištění ovzduší ve městech podílí hlavně doprava, je nutné najít způsoby, jak snížit emise a z měst vytvořit příjemné místo pro život. Tato osvětová kampaň nabízí občanům nenásilnou formou cestu, jak dopravní zatížení ve městech řešit.

Příjemným překvapením pro rakouské statistiky byl průzkum o dopravě lidí do zaměstnání v Dolních Rakousech, protože bylo zjištěno, že bez ohledu na propagaci jednoho týdne bez aut nepoužívá auto při cestě do práce denně 193.000 osob. Je to o 35.000 lidí víc než bylo v roce 2001.

Hlavní zásluhu na tom, proč Rakušané omezují používání aut, má osvěta o výrobě pohonných hmot z lihu, vyráběných na úkor výroby potravin a ochrany životního prostředí. K odstavování osobních vozů také přispívá větší nabídka veřejné dopravy.

Ze 193.000 lidí používá při cestě do práce 111.000 osob veřejnou dopravu, což je o 16.000 víc než v roce 2001. Podstatně se zvýšil počet lidí (ze 64.000 na 82.000), kteří do práce jezdí na kole nebo chodí pěšky.

Přes určité zlepšení rakouští experti za velký problém vysoké hustoty provozu osobních vozů považují nedostatečnou veřejnou dopravu, zvláště na nových sídlištích a u nových podniků, které jsou stavěny mimo města. Ukazuje se, že bydlení na nových sídlištích, postavených na "zelené louce", jen zásluhou neexistující veřejné dopravy je o 500 euro (12.000 Kč) měsíčně dražší než bydlení ve městech. Bydlení ve vzdálených vesnicích, kde není veřejná doprava, je ještě dražší.

Novela úřednického zemědělství.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na svém dnešním zasedání posoudí v prvním čtení návrh novely zákona o zemědělství. Podle ministra Petra Gandaloviče je hlavním cílem předkládané normy motivovat zemědělce k dodržování zemědělské praxe, která je šetrná k přírodě a krajině.

"Jejím smyslem je zajistit, aby rozvoj zemědělství a zvyšování kvality životního prostředí nebyly v opozici, jak se tomu doposud v řadě případů stávalo." To je šalamounská věta, která by možná potřebovala překlad do běžné češtiny, aby masa méně chápavých pochopila, oč se vlastně jedná. Proti komu by měly být v opozici, pokud rozvoj a kvalita jsou schopny v opozici být? Pan ministr má naneštěstí podobných záhadných vět k dispozici víc.

"Pomocí novely zákona o zemědělství mají hospodáři být seznamováni se správnou zemědělskou praxí," řekl Gandalovič. Podle něho to vypadá, jako by se doposud v zemědělství dělalo všechno špatně, že teprve zákon vypracovaný jeho úředníky sjedná nápravu. Dělá to dojem, jako by lidé v současnosti pracující v zemědělství byli jen teoretici, kteří bez zákona nejsou schopni zemědělskou praxi provádět.

Naštěstí tento a podobné zákony už se nebudou týkat starých hospodářů, jichž většina už pole a stáje opustila. Ti částečně převzali správné zásady zemědělské praxe od svých rodičů, částečně v rolnických školách a kurzech a zbytek při každodenní práci. Každý sedlák měl své osvědčené pracovní postupy, téměř každý však byl výzkumník, který se snažil vyzkoušet to, o čem předpokládal, že by bylo pro něj prospěšné. Těžko si představit, že by před 100 lety svobodnému hrdému sedlákovi přikazoval úředník, jak má obdělávat pole. To se neodvážili ani za roboty.

Sedlákovu svobodu, rozhodnout se pro způsob práce, na čtyřicet let přerušila kolektivizace, která z něj udělala námezdního dělníka. O obnovení bývalých hospodářství se po roce 1989 pokusilo mnoho bývalých sedláků i jejich potomků. Bohužel do dnešních dnů se jejich počet zredukoval na bezvýznamné procento. Důvodem k ukončení činnosti nebyly jen špatné výsledky hospodaření, v důsledku nízkých cen produktů a odbytových problémů, ale také "úřední" ztráta svobody. Přežívají proto jen loajální zemědělci, kteří za peníze od státu byli a budou ochotni podřídit se úřednickým karabáčům (např. systém cross-compliance). Ale to dnes není jen česká záležitost, tak nesvéprávní jsou zemědělci na celém světě.

Ministerská novela sice chce řešit "krajinné prvky", ale zřejmě vůbec nepočítá s tím, že ráz krajiny neovlivňují jen registrovaní zemědělci, ale také neregistrovaní zemědělci obdělávající malé plochy, jichž je mnohonásobně víc než těch registrovaných, obce, nezemědělské firmy, zahrádkáři aj. Nikde není zmínka o zájmech vesnického obyvatelstva, zemědělců i nezemědělců.

Zákon by měl zakonzervovat současný stav krajiny, pečovat o stávající "aleje, meze a remízky." Ve skutečnosti se jedná o další kolektivizační zákon, jehož záměrem je co nejvíce znepříjemnit život vesnického obyvatelstva. Nikde například není ani zmínka o obnovení starých cest, které kolektivizovaná velkovýroba zlikvidovala a současní velkovýrobci bezplatně užívají jako zemědělskou půdu.

Zemědělci podle ministra budou také mít možnost čerpat prostředky na údržbu "alejí a remízků". Otázkou je, kolik zemědělců, hlavně těch velkovýrobních,ještě na obhospodařovaných pozemcích tyto "vzácné biotopy" ještě má. Praxe je taková; co nezničila velkovýroba socialistická, to zničila velkovýroba postsocialistická, která se s velkou a těžkou mechanizací "nemůže" nějakým keřům vyhýbat. Tyto "vzácné biotopy" jsou převážně na plochách obecních a na pozemcích nergistrovaných zemědělců, kteří však na podpory nárok nemají. (f.Novotný, 24.9.2008)

Změna obranné strategie v září 1938.

Mobilizace vojáků do 40 let věku, která byla vyhlášena rozhlasem 23.září 1939, sice proběhla rychle, ale byla doprovázena řadou zmatků. Přestože armáda byla na příchod záložníků připravována, s přívalem tolika lidí se některé útvary těžce vyrovnávaly.

V mnoha případech chyběly přijímací komise, které by přicházející záložníky zapsaly, vystrojily a vyzbrojily, takže ti museli dlouhou dobu čekat, což zvyšovalo jejich nervozitu. Navíc vzhledem k tomu, že nastoupili po výzvě v rozhlase, nevzali si s sebou některé věci osobní potřeby (jídelní potřeby, přikrývky), které se výslovně uváděly v později zveřejněné mobilizační vyhlášce, což zavinilo materiální nedostatky u útvarů.

Všeobecně však probíhala mobilizace uspokojivě a podařilo se předepsané válečné počty osob, koní i motorových vozidel dodržet. Absence poloviny vojáků německé národnosti byla vyrovnána českými záložníky staršími 40 let. Velké problémy se začaly objevovat až 26.září 1938, když vojáci měli být přemístěni k hranicím s Německem. Všude se projevoval nedostatek řidičů. V prvorepublikové armádě to byla určitá doména vojáků německé národnosti, mezi nimiž bylo značné množství držitelů řidičského průkazu. Někde byl nedostatek motorových vozidel, jinde koní a koňských povozů, navíc zvýšené nároky na dopravu se projevily zácpami železničních uzlů, a tak docházelo k nekonečným zpožděním vlaků, hlavně ze Slovenska.

Oproti původním záměrům, které počítaly se soustředěním většiny armády na Moravě a jen dočasnou obranou Čech, generál Krejčí rozhodl přesunout řady svazků z Moravy do Čech a tím posílit obranu tohoto prostoru.

Velení armády se k tomuto řešení uchýlilo pravděpodobně v důsledku informací o tom, že německá armáda nehodlá vést válku, ale jen bleskově obsadit Sudety. Byl to zřejmě správný odhad, protože v té době německá armáda nebyla na delší válku připravena a němečtí generálové Hitlera k velkému útoku na dobře vyzbrojenou ČSR příliš nepodporovali.

Kolik berou sousedé Rakušané.

Podle studie svazu sociálních svazů v Dolních Rakousech platy převyšují 2.000 euro, přičemž jsou značné rozdíly mezi muži a ženami a mezi jednotlivými okresy. V pořadí devíti rakouských zemí se Dolní Rakousy drží ve středu pole.

Průměrný roční hrubý plat dolnorakouského dělníka a zaměstnance je 24.564 euro (595.677 Kč), což je 2.047 euro (49.639 Kč) za měsíc. Na prvním místě je uváděn okres Amstetten, kde je průměrný měsíční plat 2147 euro (52.064 Kč). Nejhůře v Dolních Rakousech je příhraniční okres Hollabrunn (10 km od Znojma), kde jsou průměrné mzdy 1.701 euro (41.249 Kč), což jsou třetí nejhorší mzdy v rámci celého Rakouska.











Výrazné platové rozdíly v Dolních Rakousech jsou mezi muži a ženami. Muži berou v průměru 2.370 euro (57.473 Kč), ženy 1570 euro (38.072 Kč). V praxi rozdíly nejsou tak mimořádně výrazné, statistiku ovlivňují mateřské dovolené.

V porovnání s předcházejícím rokem došlo k zvýšení platů o 2,5 procenta, takže jejich růst nepatrně převýšil inflaci (2,2 procenta). Mzdy se s výjimkou okresu Bruck, kde klesly o jedno procento, zvýšily ve všech dolnorakouských okresech.

Rusko omezuje dovoz masa.

Nedávno byl v Rusku zaveden prozatímní zákaz dovozu masa ze společností v Dánsku, Francii, Německu, Itálii a Španělsku. Od 21. července 2008 byl omezen vstup na ruský trh pro masné výrobky z Brazílie, Austrálie a Argentiny.

Mezi těmito potravinami je množství zakázaných výrobků, v nichž byly nalezeny nežádoucí látky.
Počátkem června byly zablokovány přísuny masa z osmácti společností ve Španělsku, Belgii, Německu a Francii, protože byly v mase nalezeny stopy antibiotik. Je pravděpodobné, že zákaz dovozu nebyl podnícený důvody ohledně bezpečnosti potravin, ale daleko víc jako ochrana před výší dovozů mezinárodního masného průmyslu.

Před nedávnem prohlásil ruský ministerský předseda, že nárůst dovozu by mohl být překážkou v rozvoji ruského průmyslu zpracování masa. Členské státy Evropské unie jsou nejvýznamnější dodavatelé masa do Ruska. V roce 2008, z celkového dovozu 445 000 tun hovězího masa, bylo 351 000 tun dovezeno z Evropské unie. 490 000 tun dovezených vepřových půlek pocházelo rovněž z Evropské unie. Ekonomové očekávají, že zákaz dovozu zvýší v Rusku ceny masa o 5-10 procent.

Podle bývalého ministra hospodářství, v současné době děkana Moskevské ekonomické školy, budou tato opatření zcela ovlivňovat konečné spotřebitele. Inflace je již nyní na vysoké úrovni, sdělil veřejnosti prostřednictvím moskevského tisku. Zároveň se předpokládá, že ruští producenti masa by mohli snížit ceny, aby se stali konkurenceschopnými s dovozci z Evropské unie. (Zdroj: AgronavigatorUZPI,22.9.2008)

Prezident opět proti všem.

Poslaneckou sněmovnu čeká příští týden pokus o přehlasování prezidentského veta novely zákona o chemických látkách, která do českého práva zapracovává hned pět směrnic a čtyři nařízení EU. Nejznámější z nich je nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, tedy tzv. REACH.

Novela téměř bez diskuse prošla Poslaneckou sněmovnou a Senátem. V PS byla bez problémů schválena, hlasovalo pro ní 73 poslanců ODS, 50 poslanců ČSSD, 9 lidovců, 4 zelení a 3 nezařazení poslanci. Proti nebyl nikdo, pouze 42 sociálních demokratů a komunistů se zdrželo hlasování.

Hladký průběh schvalování novely ovšem v první polovině srpna přerušil prezident Václav Klaus, který se postavil ostře proti a nepodepsal ji. V relativně obsáhlém zdůvodnění svého postoje napsal, že ji považuje za neúměrně nákladnou. "Souvislost s ochranou zdraví a bezpečí občanů je přitom přinejmenším velmi sporná," uvedl Václav Klaus. Podle něj se zákonem český chemický průmysl dostává pod kontrolu evropských byrokratů. Navíc prý neexistuje žádný důvod dál zpřísňovat v této oblasti legislativu. "Lidé dnes nejsou nijak nebezpečně ohrožováni chemickými látkami, ochrana životního prostředí je přísná už teď a to nejen v oblasti chemických látek."

Klausovi se nelíbil ani přesun kompetencí na ČIŽP. Jak napsal, "pod pláštíkem ochrany životního prostředí dochází k pozvolnému, ale soustavnému přesunu regulačních a kontrolních pravomocí v nejdůležitějších oblastech národního hospodářství pod střechu jednoho ministerstva".

Na to ovšem reagovalo ministerstvo životního prostředí a v tiskové zprávě zdůraznilo, že ono samo v průběhu přípravy zákona naopak požadovalo, aby se na dozoru podílely i orgány jiných resortů (Česká obchodní inspekce za ministerstvo průmyslu a obchodu, hygienická služba za ministerstvo zdravotnictví). Ty na to ale nepřistoupily. Podle MŽP není možné ani mluvit o nadvládě eurobyrokratů, protože o používání látek se bude v příslušné agentuře rozhodovat na základě vědeckých kritérií.

Ekologické sdružení Arnika zase zpochybnilo prezidentovu představu, že dnes lidé nejsou ohrožováni nebezpečnými látkami: "Opak je pravdou. Lidé jsou dennodenně vystavování rizikovým látkám, které se zatím můžou zcela legálně používat k výrobě předmětů denní spotřeby, z nichž se však během jejich používání můžou uvolňovat."

Na prezidentovo veto reagoval i Svaz chemického průmyslu ČR. V poněkud zmateně formulovaném textu jeho představitelé soudí, že provádění Reache mělo být v českém právu zabezpečeno samostatným zákonem a managment chemických látek měl být řešen nadresortním způsobem.

Nadšení při mobilizaci v září 1938.

Vyhlášení mobilizace všech vojáků do 40 let věku se v případě útoku německých armád Syrového vládě jevilo jako nejvýhodnější způsob dočasného zajištění obrany země. Byla to v podstatě zoufalá improvizace, protože po dlouhá léta budovaný československý bezpečnostní systém se v polovině září 1938 zhroutil jak domeček z karet.

Na důvodech, proč v roce 1938 se Československo ocitlo v mezinárodní izolaci, se komentátoři těžko někdy shodnou. V západních demokraciích byl jeho obraz zamlžen nepochopitelným dlouhodobým vztahem českých politiků k českým Němcům. Pro okolní země bylo Československo nepřirozeným slepencem zcela odlišných národů, který se musí rozpadnout (v roce 1992 se to potvrdilo). Německo mělo tento vývoj urychlit a zmocnit se největší části, a také Maďarsko, Polsko, SSSR i Rumunsko předpokládaly, že z území Československa něco pro sebe také urvou.

Mobilizace byla rozhlasem vyhlášena v noci 23.září 1938. Zároveň bylo ve škole v Klánovicích u Prahy zřízeno Hlavní velitelství, hlavním velitelem byl prezidentem Benešem jmenován armádní generál Ludvík Krejčí. O dva dny později bylo Hlavní velitelství přemístěno do Vyškova, sídlo generála Krejčího a operačního štábu bylo v Račicích u Vyškova.

Nástup záložníků překvapil svět, byl rychlejší, než kdokoli očekával. První muži se hlásili už hodinu po vyhlášení mobilizace. Odhaduje se, že narukovalo 1,128.000 mužů. Váhavost se projevila u záložníků německé národnosti, jichž se ale nakonec hlásilo více než 50 procent. Narukovala také spousta dobrovolníků včetně cizinců.

Současně s mobilizací záložníků byla vyhlášena pracovní povinnost pro muže-nevojáky, kteří měli v týlu zajišťovat zásobování a budovat opevnění. Stav připravenosti na válku samotné československé armády a celého státu nakonec při posuzování možnosti obrany nehrál hlavní roli.

Zemědělství obětí rozpočtu.

"Jak zemědělci a potravináři mají zjištěno, rozpočet je sestaven tak, že resort zemědělství je nejvíce ořezaným resortem. Na příští rok má tedy úroveň jen 81 % ve vztahu k letošnímu roku, jiný resort má ale přidáno. Je to průmysl, který má 130 %, a 200 % má životní prostředí. Je to nejhorší rozpočet po vstupu do Evropské unie,“ řekl během jednání krizového štábu Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu.

Píše o tom ve svém úvodníku i prezident Agrární komory ČR Jan Veleba:
V Poznani skončilo zasedání agrárních komor Visegrádské čtyřky, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací. Mimo jiné i tu, že ostatní země, tedy Polsko, Slovensko i Maďarsko budou mít v rozpočtu 2009 plnýmé možnýmé přímýmé platby, tedy 90 procent.

V minulém úvodníku jsem napsal, že krizový štáb agrární komory, který byl jako reakce na návrh zemědělské kapitoly státního rozpočtu 2009 ustaven představenstvem komory nebude tentokrát pro okrasu. Tato slova se bohužel velmi rychle naplnila. Jednání s ministrem financí nepřinesla žádný pokrok. Realita nejhoršího rozpočtu od vstupu do EU je stručně vzato je následující – platby TOP-UP mínus 2,79 mld. Kč a vyjma osy II. nula do Programu rozvoje venkova! U TOP-UP máme propočítané dopady na jednotlivé okresy. Tak tedy pro ilustraci několik příkladů. Zemědělská agentura Plzeň mínus 110 mil. Kč, ZA České Budějovice mínus 102 mil. Kč, ZA Svitavy mínus 78 mil. Kč, ZA Žďár n.S. mínus 92 mil. Kč atd.

Rozhodnutí krizového štábu, který zasedal po 16.9.2008 po jednání s ministrem financí je tedy logické. Připravit na počátek října razantní celostátní akci včetně hlavního města Prahy. Nemáme jinou volbu a já žádám všechny naše členské organizace, aby se k této skutečnosti postavily čelem. Ing. Jan Veleba(Zdroj: APIC,20.9.2008)

České zemědělství v EU.

Konferenci o zemědělství uspořádala v pátek 19. září 2008 ve Větrném Jeníkově Evropská akademie pro demokracii s podporou Hans Seidel Stiftung.

Místo ministra financí jeden z hlavních projevů přednesl náměstek ministra zemědělství Karel Tureček. Za hlavní priority českého předsednictví EU s dopadem na oblast zemědělství a rozvoje venkova označil „Evropu konkurenceschopnou a otevřenou“ a „Rozpočet pro budoucnost Evropy“. Jednání o rozpočtu EU na období 2014-2020 mohou mít zásadními dopady na společnou zemědělskou politiku. Budoucí rozpočet by měl být založen na změně alokace prostředků pro další pokrok (výdaje na výzkum a vývoj, podpora rozvoje venkova a inovací, posílení konkurenceschopnosti). Pokud se přikloníme k adresné podpoře v těchto oblastech, zvýšíme i konkurenceschopnost našeho zemědělství.

Na něho navázal poslanec EP Jan Březina: „Vzhledem k tomu, že hlavní fáze reformy společné zemědělské politiky spadne do našeho předsednictví, nesmíme si nyní nechat ujet vlak a musíme si pečlivě hlídat, jakým směrem se bude jednání o reformě za francouzského předsednictví ubírat. V tomto případě platí, že čím pomaleji a střídměji budou Francouzi postupovat, tím lépe pro nás.“



Zkušenosti jihočeských zemědělců prezentoval Karel Mach: „Zemědělská politika EU není všelékem, je však alespoň částečně předvídatelná. Dorovnání výše plateb na úroveň starých zemí musí být národní politickou prioritou.“

Hovořilo se nejenom o otázkách ekonomických nebo o souvislostech s Evropskou unií, probírány byly aktuální problémy, které se v nejbližší době budou probírat v našem parlamentu. S ostrou kritikou tzv. transformačního zákona vystoupil ministr Cyril Svoboda: „Současný návrh zákona ministerstva zemědělství o vypořádání majetkových podílů v souvislosti s transformací zemědělských družstev slibuje řešení, které fakticky restituentům nepomůže a navíc naruší stávající vlastnické vztahy a vyvolá další nekonečné soudní pře.“ Družstva a jejich právní nástupci, kteří se chtěli s restituenty vypořádat, již tak učinili. Ostatní k tomu navrhovaný zákon nepřiměje. V těchto případech musí rozhodnout soud.

Diskutován byl i další návrh zákona o prodeji státní zemědělské půdy. Jiří Blažek, místopředseda Pozemkového fondu, uvedl, že v ministerském návrhu novely zákona se objevují radikální změny: „Tento návrh bude změněn ve prospěch nájemců. V tuto chvíli si kladu otázku, proč bychom měli měnit něco, co je z hlediska vypořádání nároků oprávněných osob a zároveň z pohledu zemědělců – nájemců poměrně vyrovnaný kompromis fungující od roku 2003. Opravdu chceme zakonzervovat náš venkov?“ Jiří Blažek zdůraznil, že privatizace zemědělské půdy má na tvář našeho venkova na velmi dlouhé období zásadní vliv.

Dramatické září 1938.

Když se československým úřadům podařilo zabránit vypuknutí nepokojů v pohraničí, a do Německa vyhnat vůdce ozbrojeného povstání, byla 16. září 1938 zakázaná činnost Sudetoněmecké strany.

V Berchtesgadenu jednal britský premiér N.Chamberlain s německým kancléřem Hitlerem, který trval na odstoupení Sudet Německu. 19.září 1938 vlády Velké Britanie a Francie vyzvaly československou vládu, aby vyhověla požadavku Německa, a území, kde je více než 50 procent německého obyvatelstva, Německu odstoupila.

Hodžova vláda nátlaku obou velmocí ustoupila a 20. září 1938 souhlasila s předáním sudetského území Německu. S okleštěním země nesouhlasily některé vrstvy obyvatelstva, a tak byla na 22. září 1938 vyhlášena generální stávka. Vláda odstoupila, do čela nové úřednické vlády prezident Beneš jmenoval generála Jana Syrového.

V Bad Godesbergu proběhlo další jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem. Hitler rozšířil své územní požadavky, zároveň předložil územní požadavky Polska a Maďarska.

Syrový jednal s prezidentem Benešem o možnosti vyhlášení mobilizace. K obraně země předběžně měl k dispozici 4 polní armády, 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a zvláštní skupiny o síle dvou divizí. Československá armáda měla 1,200.000 pušek a 62.000 kulometů. Obranu mělo zesilovat 260 těžkých a 9630 lehkých objektů stálého opevnění. Bylo k dispozici 600 bojových vozidel, z toho 469 tanků, 36.000 motorových vozidel, 32.000 koňských povozů a 200.000 koní.

Největší síla československé armády zřejmě spočívala v letectvu, které bylo rozděleno na 7 leteckých pluků se 60 letkami (21 stíhacích, 13 bombardovacích, 21 průzkumných a 5 kurýrních). Protiletecká obrana měla 64 baterií vybavených protiletadlovými děly a 77 rot vybavených protiletadlovými kulomety. Rovněž dělostřelectvo československé armády bylo na nejvyšší úrovni. Bylo rozděleno do 213 dělostřeleckých oddílů.

Situaci československé vlády komplikovalo nejasné chování britské a francouzské vlády, které doporučovaly vyhovět Hitlerovým požadavkům. Ze všech spojenců slibilo pomoc jen Rumunsko. SSSR sice slíbil vstoupit do války, což bylo vázáno na vstup Francie, ale tato pomoc byla problematická, protože Rudá armáda byla bez zkušených velitelů, které Stalin nechal popravit.

Rakouský sedlák jako volič.

V Rakousku se kvapem blíží předčasné parlamentní volby, roste nervozita. I když navenek se předvolební kláni nejeví tak zákeřné jako v českých poměrech, ve skutečnosti se příliš neliší, cíle jsou stejné.

Na rozdíl od voleb v České republice se rakouské politické strany snaží mnohem více oslovit rakouský venkov, myšleno zemědělce. V hledáčku politiků se tedy pohybuje 190.000 zemědělských závodů, na kterých žije 650.000 voličů. To už je dost velká síla.

Bohužel rakouský volič nemá příliš na vybranou: lidovci, socialisti, zelení, svobodní a několik dalších bezvýznamných stran včetně komunistů. Snadný výběr. Šance lidovců a socialistů jsou stále vyrovnané, další dvě strany se horko těžko dostanou do parlamentu. Velká koalice obou stran, která po minulých volbách vznikla, se jako obvykle neosvědčila.

Rakouské sedláky, z nichž 80 procent v roce 2006 volilo lidovou stranu, v současnosti trápí hlavně nízké ceny mléka a vysoké ceny průmyslových hnojiv, proto prostřednictvím zemědělské komory (LK) se někteří snaží s volebními hlasy obchodovat. Slibují také hlasy tomu, kdo jim slíbí uhájení stávajících subvencí, které jsou jedny z nejvyšších v EU.

Přes všechny podpory, o jakých se v ČR zemědělcům může jenom zdát, přibývá mezi rakouskými sedláky pesimizmus, beznaděje. Staří horští hospodáři umírají, mladí o tvrdou manuání práci nestojí, odcházejí ze samot do měst, ubývají pastviny. Obavy, že typický kolorit alpské krajiny nezachrání žádná politická strana, se naplňují pořád rychleji.

AK připravuje protestní akci.

Zemědělci připravují na 13. října celorepublikovou protestní akci. Dohodl se na tom včera krizový štáb Agrární komory. O formě protestu bude krizový štáb jednat v příštím týdnu.

Za pravděpodobné označil prezident Agrární komory ČR Jan Veleba použití těžké techniky k blokádám na důležitých dopravních tazích. Protest bude reakcí na navrhovaný rozpočet ministerstva zemědělství pro příští rok. Zemědělcům se nelíbí zejména snížení přímých plateb o více než 2,5 miliardy korun.

"První celoplošnou akci připravíme na 13.října 2008, a to po celé republice včetně hlavního města Prahy. Zatím nezveřejním, jak to bude pojato, mohu jen prozradit, že tradičním způsobem se zemědělskou technikou," uvedl Jan Veleba.

"Potravinářská komora podporuje pozice zemědělců a jejich oprávněné požadavky," doplnil Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory, který se jednání krizového štábu zúčastnil.

Konference o zemědělství a EU.

V pátek 19. září od 13.00 se v sále kulturního domu ve Větrném Jeníkově uskuteční konference, která se bude zabývat směřováním českého zemědělství v období společné zemědělské politiky EU.

Na semináři s názvem Český venkov v reformním období společné zemědělské politiky EU vystoupí ministři Vlády České republiky a zemědělští odborníci, kteří se problematice zemědělské činnosti věnují a veřejnosti tak přiblíží například priority českého předsednictví EU v oblasti zemědělství a venkova.

Tisková konference je plánována na 15 hod. tamtéž. Konference Český venkov v reformním období společné zemědělské politiky EU bude pro zástupce médií otevřená. Adresa Kulturního domu je Větrný Jeníkov č. p. 187. Pozvánka

Přijetí eura se nemůžeme vyhnout.

"Přijetí společné měny euro Českou republikou je závazek přijatý v souvislosti se vstupem do Evropské unie," říká Eva Klvačová, prorektorka pro vědu a výzkum, NEWTON College, a.s., "je to závazek, o jehož splnění je Česká republika povinna usilovat v nejbližším možném termínu. "

Česká republika je podle Klváčové příliš malou zemí, aby mohla provádět nějakou zvláštní vlastní měnovou politiku. Oddalováním přechodu na euro se nic nevyřeší, pouze si na euro budeme zvykat mnohem později než okolní země.

"Nacházíme se v postavení země, která má pouze přechodnou (nikoli časově neomezenou) výjimku pro zavedení eura. Nejsem si jista, zda si většina občanů ČR tuto skutečnost plně uvědomuje. Řekla bych, že u nich často vzniká spíše dojem, že rozhodnutí přijmout nebo nepřijmout euro je stále ještě v rukou českých politiků. Tak tomu ovšem není a přijaté závazky je nutné plnit. Je tak trochu zvláštní mít Národní plán zavedení eura v ČR bez stanoveného termínu tohoto zavedení. Plán je sice podobný jiným národním plánům zavedení eura, shrnuje základní zásady a základní úkoly ze zavedení eura vyplývající, ale neříká nic o tom, kdy zásady vstoupí v platnost a úkoly budou muset být plněny. "
(Zdroj:EurActiv,8.9.2008)

ČR hájí zemědělskou velkovýrobu.

Jak postupuje prověrka funkčnosti Společné zemědělské politiky? Jakou podobu by tato jedna z nejstarších společných politik EU měla mít po roce 2013? Na tyto otázky hledali odpovědi a sbližovali své postoje rezortní ministři zemí Visegrádské čtyřky v polské Poznani. ČR na jednání zastupuje 1. náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč.

„Naším společným cílem je zabránit prohlubování nerovností mezi novými a starými státy Evropské unie do roku 2013 a poté úplná rovnost. Během našeho nastávajícího předsednictví bychom rádi v tomto duchu řešili podobu přímých plateb,“ tlumočí společné stanovisko zemí V4 náměstek Hlaváč.

ČR dlouhodobě usiluje o zamezení vzniku nových nerovností mezi starými a novými členskými státy EU, o maximální eliminaci existujících historických rozdílů a prosazuje, aby nově zaváděná pravidla byla co nejméně zatížena byrokracií a respektovala specifickou zemědělskou strukturu jednotlivých zemí.

Českými prioritami v rámci reformy Společné zemědělské politiky jsou opatření, která povedou k větší konkurenceschopnosti evropského zemědělství a zároveň zajistí strategickou míru potravinové bezpečnosti. ČR se přiklání k rušení opatření, která narušují trh, jedná se zejména o vývozní náhrady.

ČR podporuje posilování II. pilíře SZP převodem finančních prostředků z přímých plateb ve prospěch rozvoje venkova tak, aby podmínky byly pro všechny členské státy stejné. ČR se také snaží zachovat možnost podpory produkce některým citlivým sektorům a rozsah zvýhodnění v méně příznivých oblastech.
(Zdroj: Agris, 16.09.2008)

Vrtulník zachraňuje Šumavu.

Kvůli kůrovci je letos Správa Národního parku Šumava pod sílejícím tlakem lesních hospodářů, jak domácích, tak bavorských a rakouských. Ustoupit a povolit likvidaci polomůnechce dovolit, a tak se pokouší lýkožrouta smrkového hubit biologicky.


Na místa napadená broukem je rozprašovaná entomopatogenní houba, která kůrovce ničí. První postřiky v srpnu byly svěřeny hasičům ze Srní a z Nové Pece, kteří ho v okolí Pramenů Vltavy prováděli hasičskou cisternou. Tento způsob aplikace se neosvědčil, byl omezen hmotností hasičské techniky, se kterou nebylo možné dostat se do lesa hlouběji.

Hasičské techniky však se Správa Národního parku nevzdala, k postřiku si objednala hasičský vrtulník vybavený zařízením pro likvidaci lesních požárů. Účinnost této metody by měla být vyhodnocena během několika měsíců

ČSR před sedmdesáti lety.

Začátkem září 1938 bylo jasné, že mise lorda Runceimana v Československu svůj úkol nesplní. Československá vláda na vyděračské požadavky Henleinovy Sudetoněmecké strany (Karlovarský program) přistoupit nehodlala a Henlein také dělal všechno pro to, aby k dohodě nedošlo. Přesně podle pokynů z Německa.

V Norimberku probíhal sjezd NSDAP (Národně-socialistická německá dělnická strana), na kterém 12.září 1938 vystoupil Adolf Hitler a mimo jiné obvinil Československo z přípravy útoku na Německo.
Na Hitlerovy lži zareagovaly některé organizace SdP a naznačily pokus převzít na sudetském území moc. České úřady se překvapit nenechaly a 14.září 1938 za pomoci armády pučisty rozehnaly. Henleinovi nezbylo nic jiného než utéct do Německa.

Když nacisté v Sudetech neuspěli s pučem, začali se na území Německa formovat oddíly teroristické organizace Freikorps, které měly pronikat na československé území a napadat československé úřady, hlavně stanice finanční stráže a pohraniční policie.

V těch dnech byla situace českých úředníků v Sudetech nezáviděníhodná, přesto při stále intenzivnějších nacistických provokacích tam dokázali udržet pořádek a zájmy státu uhájit. Rovněž československá armáda plnila své úkoly. Kdo však zklamal, to byli politici, kteří slepě spoléhali na prezidenta Beneše a jeho zahraniční kontakty. Beneš situaci nezvládl, podcenil, neboť byl v hloubi duše přesvědčen, že stačí kdykoli jen pohnout prstem a jím zbožňovaná Francie přispěchá a Hitlera položí na lopatky.

Bývalá NDR se pozná.

Čtyři desetiletí rozdílných politických systému na západě a na východě Německa i sedmnáct let po sjednocení se projevuje především v německém zemědělství. Jestliže v Bavorsku a dalších zemích bývalého Západního Německa je klasický způsob hospodaření v závodech o velikosti okolo 20 ha, na území bývalé NDR přežívají (po bývalých LPG) farmy stokrát větší. Rozdíly jsou proto i ve velikosti stájí.

Celkem v Německu se v roce 2007 zabývalo chovem dojného skotu celkem 101 200 zemědělských podniků. Téměř polovina z těchto podniků se nachází ve spolkové zemi Bavorsko.

Ve srovnání s rokem 1997 přestalo v tomto oboru podnikat 71 000 subjektů, což odpovídá 40% poklesu. S 27 % podílem na výrobě mléka je Bavorsko před Dolním Saskem a Severním Porýní-Vestfálskem nejvýznamnějším mléčných regionem v Německu. Stejně tak je výrazně odlišná i struktura chovu mléčného skotu v jednotlivých regionech. Zatímco chovy v jižním Německu v průměru čítají mezi 25 až 29 dojnicemi, v Meklenbursku-Předních Pomořanech a Brandenburgu je to více než 200 krav.

Průměrná mléčná užitkovost se v loňském roce vyšplhala na 6 944 kilogramů. Celkem bylo na statcích vyprodukováno 28,4 milionů tun mléka, z toho 96 % bylo vykoupeno mlékárnami. S celkovou hodnotou produkce ve výši 9,7 miliard EUR bylo mléko v roce 2007 nejdůležitějším zdrojem příjmů německých zemědělců. (Zdroj:AgronavigatorUZPI, 13.9.2008).

Bude seminář o JZD?

V podvědomí mladší generace se zachovala nejvýše JZD "slušovického typu" ze sedmdesátých a osmdesátých let, která se už diametrálně lišila od družstev z padesátých a šedesátých let, protože se vlastně už jednalo o podniky řízené a bohatě podporované státem. Mzdy a sociální výhody ve většině družstev začaly převyšovat nejen podmínky zaměstnanců státních statků, ale i zaměstnanců v nejpreferovanějších odvětvích průmyslu.

Kostky byly vrženy, když o československou zemědělskou velkovýrobu se začali zajímat odborníci z celého světa. To byla pobídka pro centrální orgány, aby do zemědělství jako výkladní skříně socializmu ještě více investovaly. V té době západní ekonomy těžko mohlo napadnout, že československá velkovýroba je bublina nafouklá penězi z jiných odvětví, užívajíc přitom bezplatně všechnu půdu a majetek drobných vlastníků.



Různé státní náborové příspěvky lákaly do družstev všelijaké "zlatokopy", zaměstnance, kteří žádný vztah k venkovu, půdě a zemědělské práci neměli, zajímal je jen byt, výdělek, osmihodinová pracovní doba, plný mrazák a rekreace. Staří kolchozní funkcionáři-"inženýři z lidu" byli v čelech kolchozů vystřídáni novými úřednickými "kádry", pragmatiky z měst, kteří neodolali lesku obrovského množství peněz do zemědělství proudících.

Některé "vymoženosti socializmu" (například rekreaci v karlovarském Puppu) si ještě užili někteří bývalí soukromí zemědělci-členové JZD, jejichž majetek a pot na konci padesátých a v šedesátých letech posloužil jako základ k vybudování pyšné zemědělské velkovýroby osmdesátých let.



Po roce 1989 se objevily náznaky toho, že zemědělské kolosy se rozpadnou a československé zemědělství napodobí zemědělství západoevropské. Bez skutečného ohledu na statisíce drobných vlastníků byl schválen zákon o půdě, přičemž hlavním záměrem autorů nebylo rozparcelování kolchozů, ale jejich transformace na soukromé společnosti. Přestože tyto společností se zmocnily obrovského majetku, nebyly a nejsou v praxi schopny potvrdit teorie o ekonomických přednostech velkovýroby, a tak stejně jako v minulosti JZD žádají na státu, aby financoval jejich provoz.

Když už se opožděně vzpomíná na oběti totalitního režimu, bylo by asi také vhodné vzpomenout i na ty bezejmené prosté členy původních družstev, kteří byli zbaveni majetku a pak dlouhá leta byli nejhůře placenými lidmi v zemi. Utopie? Kdo by ale dnes měl vzpomínat a pořádat semináře o "socializaci vesnice". Organizace soukromých zemědělců oslavovat JZD asi nebude, a postsocialistická velkovýroba teprv ne. (F.Novotný, 11.9.2008)

Vypukne selské povstání?

V Praze jednal krizový štáb Agrární komory ČR. Účastníci jednání se jednomyslně shodli na tom, že než přijmout stávající podobu státního rozpočtu pro rok 2009 tak, jak jej projednává vláda ČR, je lepší rozpočet pro rok 2009 úplně odmítnout.

Kapitola Ministerstva zemědělství je v procentuálním vyjádření nejvíce poškozeným resortem. V absolutním vyjádření došlo k pokrácení rozpočtu MZe o 18,6 %, tj. o 9,1 mld Kč. A to za situace, kdy se snižují ceny základních agrárních komodit a potřeba dodržení předpisů EU vyvolává investiční vlnu.

Není dodržen závazek vládního prohlášení o plném dorovnání přímých plateb. V návrhu pro příští rok je k dispozici pouze 78 % z devadesáti možných. Chybějících 12 % představuje 2,8 mld Kč, které tímto požadujeme. Jakékoliv krácení poškozuje celý agropotravinářský komplex, prohubuje krizi i ve zpracovatelských odvětvích a snižuje konkurenceschopnost vůči zahraničím zemědělcům a zpracovatelům.

Jsme připraveni jednat s vládou ČR, především pak s premiérem a s ministry zemědělství a financí, v hledání řešení této kritické situace. Pokud nenalezneme shodu, jsme připraveni jednat také s poslanci PSP v jednotlivých volebních obvodech.

Nejsme ochotni přijmout předložený návrh rozpočtu pro rok 2009 a pokud nebude ze strany vlády ČR projevena snaha vyjít resortu vstříc, uvažujeme o spuštění plošné protestní akce.

12. 9. 2008 Krizový štáb AK ČR

Poroučet větru dešti se nedařilo.

"Kolektivizace byla smršť, která se před třiceti lety přehnala československým venkovem, aby tam nenechala kámen na kameni," napsal v roce 1984 do svého projevu pro toulonskou univerzitu Václav Havel, "jejím následkem byly na jedné straně desítky kriminály zničených životů, obětí položených na oltář vědecké utopie o světlejším zítřku; na druhé straně fakt, že sociálních rozporů a dřiny na venkově ubylo a zemědělská produkce skutečně kvantitativně stoupla."


I dnes občas - při různých výročích - někdo o kolektivizaci napíše hodně zkreslený článek, pohled z velké dálky. Často se odsoudí půl milionu bývalých sedláků a chalupníků za to, že vlastně kolaborovali, podporovali komunistický režim, když do družstev vstoupili, aby se ládovali se na výročních schůzích a jezdili na zájezdy. Nebylo to ani tak jednoduché, jak si tehdejší disident Havel představoval. Byl to vleklý proces, trvalo to téměř tři dlouhá desetiletí, než se na venkově dalo pravdivě hovořit o úbytku dřiny a o zvýšení životní úrovně.

Že před vstupem do JZD předcházelo psychické i fyzické vyčerpání a potom mezi schůzemi a zájezdy byla dlouhá léta každodenní tvrdé práce, včetně nedělí a svátků, nebývá ani zmínka. To se takovým autorům nehodí do "krámu".

Členové JZD byli stejně jako ti vystěhovaní sedláci zbaveni polí a zemědělského majetku, ale na rozdíl od nich pracovali za symbolické mzdy (někdy 5 Kčs a méně za patnáctihodinový pracovní den) a byli vázáni k půdě, tj. v praxi: k družstvům, která ji užívala. Protože základem tehdejšího zemědělství byla stále ruční práce, nedostávalo se pracovních sil, a tak vedení družstev, za pomoci národních výborů, bránila vesnickému obyvatelstvu, členům i nečlenům družstev včetně dorůstajících dětí, ve výběru zaměstnání, studia a odchodu z vesnic.

Družstevníci-bývalí zemědělci a jejich potomci jako vlastníci menších kusů zemědělské půdy stále měli nálepku "kulaků" a reakcionářů, všude za nimi šli posudky, které je hodnotily jako nepřítele socializmu, který si své pozemky může vzít, a tak kolchoz rozložit. (f.Novotný, 10.9.2008)

Pokračování

Boj o rozpočet nekončí.

Návrh státního rozpočtu zvedá hladinu adrealinu nejednomu příjemci erárních peněz. Výjimkou není samozřejmě ani zemědělství, které si zvyklo čerpat mnohem vyšší částky, než nyní ministerstvo získalo. Agrární komora chce kvůli nim dnes svolat krizový štáb.

„Nesouhlasíme s tím, jak mají příští rok vypadat takzvané národní doplňkové platby. Ty ministerstvo zemědělství snížilo z 7,2 miliardy na pouhé 4 miliardy korun. To je pro nás nepřijatelné,“ zdůrazňuje prezident Agrární komory Jan Veleba. Podle něho tyto vnitroresortní škrty zapříčiní, že zemědělcům se budou vyplácet dotace na hektar zemědělské půdy ve výši pětiset korun, namísto současných sedmnácti set. „Bude to mít dopad na konkurenceschop­nost,“ vyhrožuje Veleba.

O konečné podobě rozpočtu se má ještě jednat 22. září. Do konce stejného měsíce jej musí vláda předložit sněmovně

Kolektivizace měla mnoho krutých tváří.

Soudní postihy sedláků během kolektivizace byly kruté (věznění, vystěhování, zabavení majetku, služba u PTP atd. ), týkaly se tisíců sedláků. Mezi vězněnými a vystěhovanými byli lidé nemocní, méně odolní, kteří útrapy a práci v dolech nepřežili nebo byli tvale poznamenáni na zdraví.

Uplynulo už 18 let od převratu, je možné poukázat na křivdy, přesto se kolem násilí, které doprovázelo socializaci venkova, chodí jako kolem horké kaše. Letos při výstavě země živitelka v Českých Budějovicích zorganizovala Asociace soukromého zemědělství krátký seminář věnovaný zemědělství z počátku 50. let.

Tyto represe ve skutečnosti byly jenom špička ledovce, protože byly statisíce bezejmenných zemědělců, kteří proti své vůli se museli vzdát všeho, co jejich předkové za desetiletí a století nahospodařili, a předat to do společného obhospodařování.



Vystěhovaná rodina dostala deputátní byt v nějakém znárodněném velkostatku. Práceschopní členové rodiny měli na státním statku práci, pracovní dobu a plat (relativně dost vysoký) jako jiní zaměstnanci. Z venkovské buržoasie se téměř přes noc stal venkovský proletariát, děti nebyly vázány na zemědělskou půdu a měly možnost si vybrat jakákoli dělnická povolání. Materiální podmínky zaměstnanců státních statku byly v šedesátých letech mnohem lepší než družstevníků, neboť byli bráni jako zaměstnaci v jiných odvětvích..

Rolníků, kteří měli "štěstí" a nezasáhl je nejintenzivnější
"hněv pracujícího lidu", bylo však tisíckrát víc než těch vystěhovaných. Nebylo vůbec dlouhodobé živoření v JZD větším trestem? Vstupem do družstva se rolníkům ruční manuální práce nezměnila. Zůstala stejná, zpravidla přibyla, protože museli živit funkcionářský aparát a vydělávat na stavby kravínů a vepřínů.

Kritická situace byla hlavně v méně úrodných oblastech, které byly měřeny stejným metrem jako oblasti nejúrodnější. Družstva obyčejně vedli politicky spolehliví lidé bez jakéhokoli vzdělání a zemědělské praxe. Výsledkem jejich "snažení" byla "družstva úpadková." Výhodou členství v takovém družstvu bylo živoření v kolektivu, což je vždy snazší než osamoceně. (F.Novotný,10.9.2008)Pokračování