Google

čtvrtek 20. srpna 2009

41 let po osudné noci.

Ludvík Svoboda
Jak léta plynou, tak se stále více zapomíná na událost, která ovlivnila život několika generací, a nejen v Československu, ale v celé Evropě, a celém světě. Sovětská vojska zastavila zárodky procesu, na jehož konci mělo být zkulturnění komunistického systému, jeho transformace.

Jak čas ukázal, komunizmus s povolenými otěžemi není schopen udržet se na pevné cestě, jakákoli demokratizace by ho smetla. Rozhodly by plánované podzimní volby, jichž se bála velká část nejen kovaných českých komunistů, ale také komunisté v zahraničí, především v Moskvě.

21.srpna 1968 skončil proces, který byl zahájen už na počátku šedesátých let. Objevila se generace mladých lidí, kteří poznali, že komunizmus je fantazie na hliněných nohách, založená na lži. Objevovalo se stále víc lidí, kteří měli odvahu poukázat na nezákonnosti padesátých let, na nezákonnosti doprovázející znárodňování a kolektivizaci.

Nespokojenost byla i ve vlastní vedoucí komunistické straně, protože stranu s nejméně milionem členů pevně drželo v rukou jádro "starých komunistů", vedené Antonínem Novotným.
Ti se sice zbavili ortodoxních stalinistů, propustili většinu politických vězňů, stále více respektovali mezinárodní deklaraci lidských práv a nechali svobodně rozvíjet československou kulturu (divadlo, film, hudba, literatura), nedovolili však zrušení cenzury tisku a jakoukoli transformaci komunistické strany a ohrožení vlastních pozic.

Politické i hospodářské vztahy s Moskvou byly založené na dohodách, Novotný si Brežněva držel v dostatečné vzdálenosti od těla. Méně známý je fakt, že se mu podařilo z Československa vystrnadit sovětskou armádu, která se zde po cvičení vosk Varšavské smlouvy usadila v roce 1966. Umístit armádu na území Československa se sovětští maršálové snažili už od roku 1945.

Nespokojenost a vření v KSČ vyvrcholilo při zasedání ÚV 4.ledna 1968, kdy se Dubčekově partě podařilo Novotného donutit k odstoupení. Tím se uvolnily ventily v mediích, padla cenzura, a takzvaný "obrodný proces strany a společnosti" mohl začít.

Začaly na povrch vyplouvat zločiny komunizmu, což pobouřilo hlavně Kreml, jehož pověst ve světě, především zemích "třetího svět", začínala být stále méně příznivá. Potom už stačil
"zvací dopis Bilakův" - pokud ho skutečně psal Bilak, tak jeho ruku vedl někdo z KGB. Co se po 21. srpnu 1968, kdy sovětská vojska do Československa vpadla, odehrávalo, včetně gest prezidenta Svobody (snímek nahoře), byla v podstatě komedie. V situaci, v jaké představitelé Československa byli, nezáleželo na tom jestli dohodu o umístění vojsk Varšavské smlouvy na území Československa podepíšou nebo nepodepíšou. Kdyby nepodepsali, vojska by stejně zůstala, ale Brežněv by nemohl směrem k OSN mávat papírem s Dubčekovým podpisem.
Odkaz1
Odkaz2
Odkaz3
Odkaz4
Odkaz5



1 komentář:

  1. Pamätám sa na 20.august 1968 pred polnocou kedy boli tanky a ostatná"technika" v uliciach Trebišova.Nikto nič nevedel, ale strach a hrôza v očiach mojich rodičov a starých rodičov mi napovedali, že sa deje niečo vážne. Starká prekonala druhú vojnu rodičia jednu a vedeli čo prináša. Do poslednej chvíle sme sledovali TV a SRo i Slobodnú europu, aby sme vedeli o čo ide. Reakcia na okupáciu od prezidenta L. Svobodu,aby sme zachovali pokoj a kľud si pamätám stále. Pokiaľ viem, najväčší problém pre rusov a spol vznikol po zlikvidovaní všetkých dopravných značiek z celého Slovenska a o ich premiestnení na opačné strany štátu. Super ČA bola tým totálne odstavená, doslova blúdili a títo nás dirigovali toľké roky. Na cestách po"západe" som zistil, že komunizmus a jeho myšlienky sa skôr presadia na západe u kapitalistov, lebo im záleží na tom, kto je u neho zamestnaný a čo mu za prácu patrí.

    OdpovědětVymazat