Demokracie před rokem 1989 (3)

(Předcházející část)Parádní propagační akcí komunistického režimu byly volby. Konaly se jednou za pět let a "volilo" se najednou do:

1. Sněmovny lidu Federálního shromáždění
   
2. Sněmovny národů Federálního shromáždění
   
3. České národní rady (Na Slovensku do Slovenské národní rady)
   
4. Krajského národního výboru
   
5. Okresního národního výboru
   
6. Místního národního výboru
   

Formálně kandidáty dodávala Národní fronta, skládající se ze sedmadvaceti "organizací NF".
Těmi organizacemi byly např.: ROH, Svaz mládeže, Svazarm, Červený kříž, Svaz invalidů, Akademie věd, myslivci, včelaři, zahrádkáři atd. Protože v těchto organizacích byli komunisté, kteří je obyčejně řídili, stávali se kandidáty, takže nakonec zvolený orgán byl složen téměř jen z komunistů.

Výjimkou byly formálně povolené čtyři politické strany, ve kterých komunisti nebyli. KSČ ovšem určovala, které kandidáty tyto strany dodají.

Byly to strany:

V českých zemích:

• Československá strana lidová
  
• Československý strana socialistická
  
  Na Slovensku:
  
• Strana slobody
  
• Strana slovenskej obrody.
  

V českých zemích byla původně povolena ještě sociální demokracie a na Slovensku Demokratická strana. V roce 1948 se sociální demokracie spojila s komunistickou stranou a Demokratická strana zanikla. Nejsilnější byla lidová strana, která měla asi 40.000 členů, ale na kandidátku NF dodávala stejné množství kandidátů jako slovenské strany, které měly několik set členů.

Do všech zastupitelských sborů byli zvoleni všichni navržení kandidáti, prakticky možnost nebýt zvolen neexistovala. Volební lístky voliči dostávali až v den voleb ve volební místnosti. Volič lístky vzal a vhodil do urny. Výběr nebyl. V případě, že se volič k volbám nedostavil, vydala se volební komise za ním. Když odmítl volit, byl hned po volbách podroben důkladné prověrce - často se v jeho minulosti nějaký hospodářský delikt našel, nějaké porušení zákona. Pokud se nejednalo o manuálně pracujícího dělníka, následovalo zbavení funkce, přeřazení na méně placenou práci nebo výpověď.

Vzhledem k tomu, že volič nemusel kandidáty vybírat - kdo bude zvolen, bylo určeno předem - lidé věděli, že neúčastí ve volbách by nic nezměnili, pouze by sami sobě a svým rodinám zkomplikovali život. Proto k volbách chodili a volební lísky házeli do schránky, aniž věděli, koho volí. Proto mohli kandidáti NF dostávat 99.97 procenta hlasů. Přesto KSČ zřejmě žila ve strachu, že jí voliči nevyjádří podporu. Voliče k volbám zvala jako na pouťovou atrakci. Před volební místností hrála dechovka, vystupovaly uměleci a školní mládež. V padesátých letech byly organizovány průvody voličů, kteří k volební místnosti přicházeli s vlajkami, mávátky a transparenty. Zcela běžné bylo, že přicházely do volební místnosti celé rodiny, a volební lístky do urny vhazovaly děti.

Vzhledem k tomu, že se komunisté do Federálního shromáždění dostávali i přes společenské organizace, měli tam drtivou převahu. KSČ vždy dbala na disciplinu a její členové museli hlasovat podle pokynů shora, proto ze sněmoven se staly hlasovací mašiny, které formálně odhlasovaly všechno, co ÚV KSČ předložil. (M.Veselý, 28.10.2009) -Pokračování

Stránka : 10 9 8 7 6 5 4. 3. 2. 1.