Změna zaměstnání nebyla jednoduchá záležitost, málokomu se to povedlo napoprvé. Přijat do nového zaměstnání mohl být jen ten, kdo měl v občanském průkaze potvrzení, že v minulém zaměstnání s ním řádně byl pracovní poměr ukončen. Bez propouštěcího razítka si nikdo nového zaměstnance přijmout nedovolil, i když byl v podniku nedostatek lidí.
Výpovědní lhůta byla dva měsíce, přičemž začínala od prvního dne následujícího měsíce. Tato lhůta však platila jen v případě, že k výpovědi byl nějaký vážný důvod, hlavně nemoc, k níž bylo třeba předložit lékařské osvědčení. Nebyl-li žádný takový vážný důvod k "uvolnění" zaměstnance, prodlužovala se výpovědní lhůta až o šest měsíců, podle různých kriterií (věk, délka zaměstnání, rodinný stav, atd.) . Takže se svobodným zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr po osmi měsících a nějakém dni. Pokud měl vyhlídnuté lepší a lépe placené místo, bylo za tu dobu určitě obsazené, takže obyčejně nezbývalo, než výpověď stáhnout a dál se trápit na starém pracovišti.
Možnost být nezaměstnaný teoreticky sice existovala, více ve městech, na vesnici bylo pravděpodobnější, že po několika dnech se o člověka bez práce začala zajímat Veřejná bezpečnost. Všichni obyvatelé vesnice totiž byli pod určitou kontrolou některých horlivých soudruhů, kteří obyčejně ještě byli "Pomocníky VB" a měli za úkol sledovat spoluobčany a okamžitě hlásit vše podezřelé. A nezaměstnanost byl přestupek proti socialistickému soužití. Pokud si nezaměstnaný ani po několika výsleších na VB nenašel práci, byl obviněn z příživnictví (protože žil z nezákonně získaných prostředku) a byl obžalován a obyčejně soudem potrestán.
Ve velkých městech, kde kontrola lidí nebyla tak všeobecná jako na venkově, se povinnost pracovat obcházela různými způsoby. Nejjednodušší bylo nastoupit do zaměstnání, nechat si do občanky dát razítko a víc se v práci neobjevit, případně za sebe poslat pracovat nějakého důchodce. Tento systém praktikovali různí socialističtí podnikatelé jako například vexláci nebo prostitutky. I ve městech se našli "uvědomělí lidé", kteří upozorňovali na podezřelé spoluobčany, co se třeba objevovali v místech, kam směřovali cizinci. Bezpečnost sice tyto spoluobčany kontrolovala, ale pokud měli v občance razítko, že jsou v pracovním poměru, neměla důvod proti nim zasahovat. (M.Veselý, 3.11.2009) pokračování
Výpovědní lhůta byla dva měsíce, přičemž začínala od prvního dne následujícího měsíce. Tato lhůta však platila jen v případě, že k výpovědi byl nějaký vážný důvod, hlavně nemoc, k níž bylo třeba předložit lékařské osvědčení. Nebyl-li žádný takový vážný důvod k "uvolnění" zaměstnance, prodlužovala se výpovědní lhůta až o šest měsíců, podle různých kriterií (věk, délka zaměstnání, rodinný stav, atd.) . Takže se svobodným zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr po osmi měsících a nějakém dni. Pokud měl vyhlídnuté lepší a lépe placené místo, bylo za tu dobu určitě obsazené, takže obyčejně nezbývalo, než výpověď stáhnout a dál se trápit na starém pracovišti.
Možnost být nezaměstnaný teoreticky sice existovala, více ve městech, na vesnici bylo pravděpodobnější, že po několika dnech se o člověka bez práce začala zajímat Veřejná bezpečnost. Všichni obyvatelé vesnice totiž byli pod určitou kontrolou některých horlivých soudruhů, kteří obyčejně ještě byli "Pomocníky VB" a měli za úkol sledovat spoluobčany a okamžitě hlásit vše podezřelé. A nezaměstnanost byl přestupek proti socialistickému soužití. Pokud si nezaměstnaný ani po několika výsleších na VB nenašel práci, byl obviněn z příživnictví (protože žil z nezákonně získaných prostředku) a byl obžalován a obyčejně soudem potrestán.Ve velkých městech, kde kontrola lidí nebyla tak všeobecná jako na venkově, se povinnost pracovat obcházela různými způsoby. Nejjednodušší bylo nastoupit do zaměstnání, nechat si do občanky dát razítko a víc se v práci neobjevit, případně za sebe poslat pracovat nějakého důchodce. Tento systém praktikovali různí socialističtí podnikatelé jako například vexláci nebo prostitutky. I ve městech se našli "uvědomělí lidé", kteří upozorňovali na podezřelé spoluobčany, co se třeba objevovali v místech, kam směřovali cizinci. Bezpečnost sice tyto spoluobčany kontrolovala, ale pokud měli v občance razítko, že jsou v pracovním poměru, neměla důvod proti nim zasahovat. (M.Veselý, 3.11.2009) pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat