Blíží se 20. výročí listopadové revoluce, i když o posledních létech vlády komunistů, 1988 a1989, už není možné mluvit jako o typickém období tvrdé komunistické totality. V té době už českoslovenští komunisté připomínali hladové psy, kteří ztratili pána a nikdo se jich nechtěl ujmout. Měli ještě dostatečně ostré zuby, aby mohli někoho pokousat, ale chyběl jim dvůr s bezpečnou boudou, odkud by na velkou vzdálenost mohli nahánět hrůzu. To všechno jim vzal Gorbačov.
"KSČ je dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších, nejuvědomělejších příslušníků dělnické třídy, rolnictva a inteligence." Tak se komunistická strana charakterizovala, avšak ti komunisté, co skutečně ovládali celou zemi, měli k dělníkům, rolníkům a inteligenci hodně daleko. Jejich nejvyšší, a často jedinou, kvalifikací byla komunistická politická škola.
V roce 1989 KSČ měla 1,5 milionu členů. V českých zemích bylo 1,1 milionu komunistů, tedy každý devátý obyvatel byl ve straně. Je třeba také brát v úvahu, že za normalizace po roce 1968 bylo z KSČ vyloučeno 300.000 českých komunistů (na Slovensku pouze 35.000). Vyloučení z KSČ automaticky znamenalo ztrátu všech funkcí v zaměstnání i v dobrovolných společenských organizacích, často propuštění ze zaměstnání a posudek, který vyloučenému uzavřel cestu k lépe placenému zaměstnání a k jakékoli kariéře.
Prvních dvacet let komunistické totality je možné charakterizovat jako vládu českých předválečných komunistů, což slovenští komunisté nesli obzvlášť nelibě. Údajnou křivdu ze strany Novotného, který si Slováky nepustil k tělu, si vynahradili za normalizace.
Druhá polovina komunistické totality, byla vládou slovenského marxisty a nacionalisty Husáka, jemuž se během několika let podařilo soustředit veškerou moc do vlastních rukou, i když navenek mu formálně sekundovalo několik aparátčíků-tajemníků (Bilak, Fojtík, Jakeš aj.), jejichž intelektuální úroveň však byla v nižších patrech. Husák byl prezidentem země, generálním tajemníkem KSČ, předsedou Národní fronty atd. Husák měl pod sebou armádu, bezpečnost, soudy, prokuraturu. (Podobnou roli jako v Praze Husák měl na Slovensku Jozef Lenárt, který také vládl se třemi tajemníky.)
Československo sice mělo vládu federální a vlády republikové, ale skutečnou moc měl Husák a tajemníci na ÚV KSČ. Každé rozhodnutí vlády i kteréhokoli ministerstva nejdříve podléhalo schválení na příslušném oddělení ÚV KSČ. Ale ani tajemníci ÚV neměli neomezenou moc, měli nad sebou sovětské poradce, lidi vyslané z Moskvy. (M.Veselý, 28.10.2009) - pokračování
"KSČ je dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších, nejuvědomělejších příslušníků dělnické třídy, rolnictva a inteligence." Tak se komunistická strana charakterizovala, avšak ti komunisté, co skutečně ovládali celou zemi, měli k dělníkům, rolníkům a inteligenci hodně daleko. Jejich nejvyšší, a často jedinou, kvalifikací byla komunistická politická škola.
V roce 1989 KSČ měla 1,5 milionu členů. V českých zemích bylo 1,1 milionu komunistů, tedy každý devátý obyvatel byl ve straně. Je třeba také brát v úvahu, že za normalizace po roce 1968 bylo z KSČ vyloučeno 300.000 českých komunistů (na Slovensku pouze 35.000). Vyloučení z KSČ automaticky znamenalo ztrátu všech funkcí v zaměstnání i v dobrovolných společenských organizacích, často propuštění ze zaměstnání a posudek, který vyloučenému uzavřel cestu k lépe placenému zaměstnání a k jakékoli kariéře.
Prvních dvacet let komunistické totality je možné charakterizovat jako vládu českých předválečných komunistů, což slovenští komunisté nesli obzvlášť nelibě. Údajnou křivdu ze strany Novotného, který si Slováky nepustil k tělu, si vynahradili za normalizace.Druhá polovina komunistické totality, byla vládou slovenského marxisty a nacionalisty Husáka, jemuž se během několika let podařilo soustředit veškerou moc do vlastních rukou, i když navenek mu formálně sekundovalo několik aparátčíků-tajemníků (Bilak, Fojtík, Jakeš aj.), jejichž intelektuální úroveň však byla v nižších patrech. Husák byl prezidentem země, generálním tajemníkem KSČ, předsedou Národní fronty atd. Husák měl pod sebou armádu, bezpečnost, soudy, prokuraturu. (Podobnou roli jako v Praze Husák měl na Slovensku Jozef Lenárt, který také vládl se třemi tajemníky.)
Československo sice mělo vládu federální a vlády republikové, ale skutečnou moc měl Husák a tajemníci na ÚV KSČ. Každé rozhodnutí vlády i kteréhokoli ministerstva nejdříve podléhalo schválení na příslušném oddělení ÚV KSČ. Ale ani tajemníci ÚV neměli neomezenou moc, měli nad sebou sovětské poradce, lidi vyslané z Moskvy. (M.Veselý, 28.10.2009) - pokračování
Takové to holt bylo. Stejně se holt nemůžu smířit s tím, že někdo přijde a řekne, že bylo líp. Naprosto bez okolků a bez jakéhokoliv uzardění. Jestli bylo líp? Já nevím. Asi bych tenkrát nemohl dělat v praca Łódź, protože bych se do Polska nedostal... To teď můžu. Taky můžu cestovat (samozřejmě v rámci epidemiologických opatření)... Líp rozhodně nebylo.
OdpovědětVymazat