Google

čtvrtek 12. listopadu 2009

Demokracie před rokem 1989 (10)

(předchozí část)
Komunistický režim se vyznačoval zvláštním pokrytectvím. Komunisté se při všech projevech oháněli demokracií a lidem, ovšem pod těmito pojmy si vykládali úplně něco jiného, než bylo ve světě běžné.

Praha 1979: Obchodní dům Kotva dělá reklamu KSČ.



















Lidská, občanská a politická práva byla zakotvena v ústavě z roku 1948, ve zúžené podobě i v ústavě z roku 1960. Československo bylo smluvním státem v Deklaraci o lidských právech z roku 1948, v Paktu o lidských právech z roku 1966 i Helsinského závěrečného aktu z roku 1975.

I když se Československo zavázalo dodržovat mezinárodní dohody, všemu nadřazená byla komunistická ideologie a požadavek respektovat vedoucí úlohu komunistické strany. Představitelé komunistického i státního aparátu, soudci a novináři byli důkladně instruováni, jak v praxi jednotlivé články Listiny lidských práv vykládat a aplikovat v praxi.

Neexistovala svoboda tisku, novináři mohli psát jen o tom, co nebylo proti zájmům ideologických oddělení KSČ. Předtím, než článek přišel do tiskárny, si ho pro jistotu přečetl cenzor. Organizovat se bylo možné jen v organizacích národní fronty. Shromažďovat a manifestovat bylo možné jen na pokyn KSČ (především 1. máj, 28. únor, 7. listopad).


Č.Budějovice 1979 : Gottwald na sloupech veřejného osvětlení oznamuje, že se vrátil z Hradu...

K udržení moci a pořádku komunistům stačily tři základní metody:
1. státní monopol na přístup občanů k bydlení, vzdělání a práci.
2. rozvětvená síť udavačů a provokatérů, která měla za úkol vyvolávat atmosféru strachu; lidé se báli jeden druhého, jeden druhého podezříval ze spolupráce s bezpečností.
3. vyvolávání apatie k politice, byly šířeny názory, že žádná aktivita nemá smysl, neboť správné je jen to, co dělá komunistická strana, která si do vládnutí mluvit nedá a bude vládnout na věčné časy.

V Husákově normalizaci už režim proti těm, co odlišné názory vyjadřovali nahlas, nepoužíval fyzické násilí, ani nezabíral majetek a neposílal lidi do uranových dolů. Řešil to vyřazováním lidí ze společnosti. Když nepomohlo přeřazení na méně placené místo v zaměstnání, případně propuštění, nebo nepřijetí dětí do školy, následovalo sledování a pohovor na StB. Potom už mnoho nechybělo k tomu, aby soud nenašel paragraf, podle kterého by nespokojenec byl odsouzen na pár měsíců až několik let do vězení. (M.Veselý, 10.11.2009)



Stránka : 9 8 7 6 5 4. 3. 2. 1.

Žádné komentáře:

Okomentovat