První klášter byl v Praze.

Prvním klášterem na území Čech byl svatojiřský ženský klášter na Hradě pražském, který založila roku 973 Mlada, dcera Boleslava I. Úkolem jeptišek řehole sv.Benediktina byla výchova šlechtických dcer a šití bohoslužebných rouch.

Na rozdíl od do sebe uzavřených ženských klášterů měly české mužské kláštery velký vliv na vzdělání a kulturní vyspělost obyvatel celé střední Evropy. První takovou institucí byl břevnovský klášter, do něhož v roce 993 přivedl z Říma biskup Vojtěch prvních dvanáct benediktinů.

V břevnovském klášteře bylo v průběhu času mimo výtečných církevních organizátorů(několik mnichů se stalo biskupy - v Praze, Záhřebu, Hvězdně, Olomouci atd.) i mnoho učenců a spisovatelů. Břevnovští mniši, jejichž počet se časem rozrostl až na pět set, měli také tu výsadu, že obsazovali funkce kaplanů v českém vojsku. Za tuto službu byly klášteru věnovány ostatky sv.Markéty, což vyvolalo u prostého lidu velký dojem: Rok 1262 byl totiž velice suchý, dlouho očekávaný déšť přišel právě ve chvíli, kdy byly Markétiny ostatky do Břevnova přivezeny. Od té doby se zde každoročně konala velká pouť.

Druhý mužský klášter vznikl roku 999 na Ostrově - na skále nad soutokem Vltavy a Sázavy. Byl obsazen benediktiny z bavorského Altaichu, ale protože přijímal za své členy jen muže z okolí, brzy byl zcela český. Tento klášter měl značný vliv mezi prostým lidem, který žil v blízkosti řek. V roce 1030 ostrovský klášter získal od knížete Břetislava poustevnu sv.Ivana pod Skalou a na jejím místě postavil klášter nový, do něhož se mniši přemístili a Ostrov zcela opustili.

Poblíž řeky Sázavy poustevničil i sv.Prokop, kterému kníže Oldřich postavil klášter Sázava. Benediktini tohoto kláštera zde založili školu slovanského jazyka a staroslověnské literatury. Po Prokopově smrti vypukly mezi mnichy spory, nakonec byli všichni vyhnáni a v roce 1097 nahrazeni benediktiny z Břevnova, kteří zde zavedli opět bohoslužbu latinskou.

Další benediktinský klášter byl Vratislavem II.založen roku 1085 v Opatovicích, kníže Svatopluk založil v roce 1108 velice bohatý kladrubský klášter, klášter Vilémov vznikl roku 1120 na místě obydlí poustevníka Viléma, další z prvních benediktinských klášterů byly založeny: roku 1121 v Postoloprtech, 1159 v Podlažicích na Chrudimsku, 1156 v Teplicích(ženský klášter), 1212 v Polici, 1306 v Přimdě, 1331 v Broumově (pokračování).

Zaslechnuto v Julínkově čekárně (6).

Nemám v úmyslu vyjadřovat se již k poplatku 30 Kč, o kterém prohlásil profesor Höschl, že není důstojné se o této částce bavit. (cituji profesora): "... konečně se ukáže, že ne všude je potřeba tolik lékařů a péče jak jsme si mysleli."

Ukazuje se i rivalita mezi samotnými lékaři. Sdružení LPR (Lékaři pro reformu)se dožadují zvýšení poplatků u ambulantního specialisty místo 30Kč na 60Kč. Co si o tom můžeme myslet?

Hledala jsem vysvětlení, co znamená výrok, "že poplatek je jen regulace sloužící ke změně toků pacientů a služeb." Vysvětlení je jednoduché. Jedná se o tok peněz z mojí kapsy do kapsy doktora. Jedním z důsledků celé slavné reformy je skutečnost, že dochází ke vztahům pacient - versus lékař.

Vzniká napětí, které lékaři nezavinili, ale "... proč bych nebral peníze, když mi nařídili, že je musím vzít. A nakonec je to příjemné mít při 60ti pacientech navíc 1 800Kč. Lidi si zvyknou a já si přilepším. Jaká zlepšená péče? Copak se to dá stihnout? "

Zatím v praxi poznáváme jen dopad na naše peněženky. Budoucnost ukáže dopad na naše zdraví a nakonec na zdraví celé populace.

Před 75 lety se Hitler dostal k moci.

Před pětasedmdesáti lety německý prezident maršál Paul von Hindenburg jmenoval vůdce NSDAP (Národně-socialistická německá dělnická strana) Adolfa Hitlera německým kancléřem.NSDAP vyhrála v Německu v roce 1932 volby. Hned po jmenování nastolil Hitler fašistickou diktaturu.


Strarna byla založena v roce 1919, Hitler, který dostal legitimaci s číslem sedm, se stal jejím vůdcem. V roce 1920 vyhlásil program NSDAP, v roce 1921 strana vytvořila z lumpenproletariátu polovojenské jednotky SA, v roce 1922 se Hitler pokusil o první puč v Coburgu, v roce 1923 se v Mnichově připojil k dalšímu neúspěšmému puči, vedenému generálem Ludendorffem. Byl uvězněn a strana byla zakázaná.


Ve vězení Hitler nadiktoval knihu Mein Kampf, v níž propagoval nadřazenost germánské rasy, dobyvačnou válku proti jiným národům a vyhlazení Židů.


Po roce byl Hitler propuštěn a v roce 1925 obnovil činnost NSDAP, přičemž na ochranu svou a dalších funkcionářů zřídil pětičlennou ochrannou službu SS, která se postupně rozrostla na největší oporu nacistického režimu - v roce 1944 v jednotkách SS bylo 900.000 mužů.

Zaslechnuto v Julínkově čekárně (5).

Praktičtí lékaři dostanou od Všeobecné zdravotní pojišťovny přidáno navíc ve srovnání s rokem 2007 skoro třináct procent a k tomu jim ještě zůstanou všechny poplatky, které od pacientů vyberou. Ty jim vynesou přes sto tisíc korun ročně na jednu ordinaci, nemocnicím miliony.

Někde už proto automaty s velkou slávou nainstalovali, třeba u vchodů do Fakultních nemocnic. Nikomu ale nevadí, že pacienti, jež si musí jako gembleři měnit peníze, napřed zaplatí a pak teprve vkročí do labyrintu zdravotnického zařízení, aniž by věděli, jestli na ně v ten den vůbec přijde řada, či jestli budou ošetřeni a vyšetřeni tak, aby vznikl oprávněný nárok na patřičnou platbu.

A lze nakupovat v automatu kouzelné lístečky do foroty, tedy třeba na týden dopředu? A jak se bude vracet „vyšetřované“, když se z nějakých důvodů prohlídka u lékaře neuskuteční? Budou bločky nepřenosné či přenosné?

Co Čech, to koumák, co si budeme namlouvat. Zažili jsme falzifikáty dálničních známek, jízdenek do prostředků městské hromadné dopravy, bankovek či maturitních vysvědčení, zřejmě brzy se objeví na černém trhu též padělky těchto ,ordinačních lístků´, třeba za dvacku, což jistě mnohý důchodce přivítá. Za tři takto ,zlevněné´ vstupenky k praktikovi si hravě našetří na jedno inflační máslo nebo na deset rohlíků.

S kláštery přišla civilizace

Dnes uplynulo 58 let od zasedání ÚV KSČ, na kterém se jednalo o zabavení církevního majetku. 30.ledna 1950 se předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo zrušit na území Československa všechny kláštery.

Po téměř tisíci letech byla násilně ukončena činnost institucí, které měly nejen hlavní podíl na vysoké vzdělanosti obyvatelstva Koruny české, ale také na jeho kulturní a hospodářské vyspělosti.

Ještě v desátém století bylo v českých krajích zvykem, že obdělání půdy spočívalo na ženách, muži usazeni nebyli, příliš nepracovali, zabývali se hlavně lovem. S takovým obyvatelstvem bylo obtížné vytvořit stát, který by měl alespoň přibližné hranice a základní ústavní pořádek. Proto čeští panovníci přistoupili ke kroku, který se už osvědčil v okolních zemích, k zakládání klášterů. Byl to průlom do zakořeněných domácích zvyklostí.

Statky (pozemky), které panovníci klášterům k činnosti dali, byly velice výhodnou investicí, jež se mnohonásobně vracela zpět. Vláda byla zbavena starosti o kulturní výchovu a vzdělání obyvatelstva a o zdravotnické a sociální služby.

Příchod mnichů byl pravým požehnáním pro zemi, jak o tom napsal Jan Herben: „Mniši vysušovali napřed močály, káceli křoviny a lesy, připravovali ornou půdu, na níž usazovali všelijaký neužitečný lid, žebráky, tuláky, vojáky a pastýře. Na těch místech poblíže klášterů stavěli vesnice a lidské příbytky a tak vychovávali z potulných lidí rolníky, ženili je, učili, živili a pěstovali z nich zručné řemeslníky a spokojené rolníky. Obyvatelstvo si rychle na klášterníky zvyklo, učilo se od nich zemědělské práce, pěstování obilí a ovocných stromů, chovu včel a skotu.“

V klášterech žily dvě skupiny obyvatel. Tou první byli kněží a klerici (teprve se na kněze připravovali). Tito lidé se zabývali duševní prací, především se vzdělávali, pak opisovali knihy a cvičili chrámový zpěv. Z nich se stávali vědci, učitelé, spisovatelé, lékaři, lékárníci, soudci a politici. Druhou skupinu tvořili laici, kteří neměli církevní svěcení, proto se zabývali ručními pracemi, z nich se stávali úspěšní malíři, sochaři a stavitelé.

Klášterní budovy poskytovaly veřejnosti celou řadu služeb, především nejchudším vrstvám obyvatelstva. Mimo všech stupňů škol kláštery zřizovaly také nemocnice, sirotčince a chudobince. V případě nějaké pohromy(pandemie, požáru, sucha, přechodu vojsk atd.) plnil klášter funkci dnešní pojišťovny i banky. Kláštery působily také jako hotely a hostince, pokud lidé cestovali na větší vzdálenost, plánovaly se jednotlivé etapy cesty od kláštera ke klášteru. V klášteře našel pocestný přístřeší, stravu, lékařské ošetření, okování koně, opravu vozu.

Provoz klášterů byl financován z hospodaření klášterního dvora a z darů panovníků, šlechty, měšťanstva i poddaných. Mimo obdělávání polí, luk, lesů, rybníků, chmelnic a vinic klášterní dvory daly základ českému průmyslu. Jejich součástí bývaly pivovary, vinopalny, mlýny, pily i sklárny a železárny. V klášterních dvorech nacházelo práci a obživu velké množství řemeslníků, úředníků a trvalých i námezdních dělníků. (pokračování)

Zaslechnuto v Julínkově čekárně (4).

Na tiskové konferenci či v TV s moderátorkou Jílkovou může ministerský úředník-komik tvrdit, že příčinou přečastých obtěžování zdravotní služby je zlozvyk pojištěnců nadužívat zdravotní péče.

Ani tu není s logikou všechno v pořádku. Kromě akutních případů, úrazů apod. pacient (zvláště chronický) si přece neurčuje termín svoji příští návštěvy u lékaře. Polykám denně 7 druhů pilulek. Chodím za dva-tři měsíce ke třem (cukrovka, kardiolog, urologie) lékařům. (pak je tu všeobecný lékař rodinný, zubař atd. Očividně pro zdravotnictví průměrné ukazatele zhoršuji.

Zracionalizovat tento provoz zdravotnictví pro mne nedokáže žádné organizační opatření přímo a ani žádná regulační „ručička“ trhu nepřímo. A ani pacient to za odborníky nevyřeší za 30, 60 ani 90 korun.

Se souhlasem naslouchám (nejčastěji při epidemiích, legionelách, salmonelózách, meningokocích, ale i mnohem triviálnějších chřipkách) doporučením neomeškat se s návštěvou lékaře, nemoci „nepřecházet“, nepodceňovat rané příznaky. Když mne lékař pošle na několik vyšetření u odborníků, mám ho snad neposlechnout, abych nepřetěžoval systém? Jak se to rýmuje?

Nepřeslechl jsem narážky, že nové léky - neproporcionálně dražší vůči přírůstku jejich účinnosti - lékař nepředepisuje vždy „lege artis“, äle na základě (hmotné?) motivace, poskytované farmaceutickými dealery nebo lobbisty.

Ale přesto se děsím myšlenky, že by mi lékárník o své vůli vydal jiný prostředek, než předepsaný lékařem. Vždyť každý z nich (teď se už neříká že „za peníze našich pracujících“, ale „daňových poplatníků“) vystudoval jinou vysokou školu. To jako z legrace? Nemám volat Internacionálu? – tedy tu transparentní! A jak zapojit do zdravotní reformy třeba i léčitele? Tak bych neodčerpával peníze pojišťovně

Konec nádražních restaurací?

Nedávno letmo přečtený článek o tom, že České dráhy zlikvidují všechny levné nádražní restaurace a bufety, jsem přešel s trpkým úsměvem a pokrčením ramen. Chtějí prý ze stanic vyhnat podivná individua, která se v levných lokálech zdržují.

Nevím o žádné ještě levné nádražní restauraci, a za podivná individua považuji především ty, kdo v bývalých nádražních lokálech mají zastavárny, sekondhadry, herny a prázdné pizzerie s třetinkami piva za čtyřicet korun.

Hlad a žízeň lidé, kteří jsou na cestách, měli vždycky a mít budou i nadále. Proto budou občerstvení vyhledávat i nadále. Nezbude jim nic jného, než si na nádražích v mekdonaldech, které tam údajně České dráhy chtějí masově umístit, pochutnávat na hamburgerech, hranůlkách a cole? I dráhy chtějí být světové. Kam se na současnou módu stravování hrabe stará česká držťková polévka, tlačenka a poctivý půllitr s napěněnou desítkou.

Strávil jsem ve vlacích a na nádražích hodně času, život na kolejích pro mě nebyl něčím neznámým, a tak článek o rušení starých nádražních restaurací se mi znovu a znovu vrací. Vybavují se také vzpomínky a je mi z toho trochu smutno. Pamatuji, že na větších nádražích bývala mimo různých bufetů a stánků s občerstvením jedna levná a přeplněná restaurace třetí nebo čtvrté cenové skupiny, pro méně náročné hosty, a téměř prázdná restaurace druhé cenové skupiny pro ty, jimž za příplatek bylo poskytnuto určité pohodlí, klid a vyšší kvalita služeb. Na menších nádražích a některých zastávkách bývaly jen obyčejné hostince nebo bufety čtvrté skupiny.

Obměna hostů v nádražních restauracích bývala rychlejší než v jiných podobných podnicích, proto mě tam fascinovaly ostříží zraky zkušených číšníků, jimiž sledovali odcházející hosty. Utéci bez zaplacení do právě odjíždějícího vlaku tam nebylo vůbec jednoduché, i když se to tak na první pohled jevilo.

Nádražní restaurace jako součásti železnice několikrát nechtěně propagoval v Osudech dobrého vojáka Švejka spisovatel Jaroslav Hašek. Nejvíce se proslavila restaurace třetí třídy na táborském nádraží, ve které dobrý voják Švejk seděl a pil jedno pivo za druhým, přičemž mu ujely všechny vlaky. Je zřejmé, že už c.k.rakousko-uherské dráhy zřizovaly nádražní restaurace jako čekárny pro různé typy cestujících, a tak jako odlišná oddělení ve vagónech je také dělily na tři třídy.

Dělení restaurací na cenové skupiny tedy nebyl vynález komunistických plánovačů. Asi půl století po Švejkově anabázi napsal o rozdílech mezi jednotlivými skupinami restaurací novinář Jiří Štych: "Normální člověk chodí do třetí a čtvrté cenové skupiny, v první a druhé skupině se cítí jako vůl. Jako s volem tam s ním také zacházejí." Pan Štych a další zastánci svobody projevu v zakouřených hlučných hospodách by se svými názory u současných Českých drah asi neuspěli. (M.Veselý, 27.1.2008)

Je možné žádat o dotace.

Ministerstvo zemědělství ČR dnes oznámilo že:
Startuje třetí kolo příjmu žádostí o dotace z Programu rozvoje venkova

Příjem žádostí o dotace z Programu rozvoje venkova pro opatření 3. kola bude zahájen 26. února 2008. Žadatelé mohou předkládat projekty na modernizaci zemědělských podniků, zahájení činnosti mladých zemědělců, dále na diverzifikaci činností nezemědělské povahy nebo podporu zakládání podniků a jejich rozvoje. Dostane se také na obnovu lesního potenciálu po kalamitách a podporu společenských funkcí lesů.

„Na třetí kolo příjmu žádostí pro opatření osy I, II a III je vyčleněna částka téměř devadesát čtyři miliony euro, tedy přibližně dvě a půl miliardy korun,“ vysvětluje 1. náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč. „Na rozdíl od prvního a druhého kola příjmu žádostí nebude uplatněna výjimka ministra zemědělství týkající se stavebního povolení, takže žadatelé v souladu s pravidly žádostí o dotaci a podle seznamu povinných příloh musejí při registraci žádosti předložit platné a pravomocné stavební povolení,“ upozorňuje náměstek Hlaváč.

12. prosince 2007 schválil ministr zemědělství Petr Gandalovič nová Pravidla, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR pro období 2007 – 2013 (dále jen Pravidla) pro opatření II.2.4 Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů. Toto se skládá ze dvou podopatření. Hlavním cílem podopatření II.2.4.1 Obnova lesního potenciálu po kalamitách a zavádění preventivních opatření je prevence před kalamitou a odstraňování následků kalamit v lesích, např. po orkánu Kyrill. Podopatření II.2.4.2 Neproduktivní investice v lesích bude podporovat projekty ke zvyšování společenské hodnoty lesů.

Ministr zemědělství schválil také zpřesnění Pravidel pro podopatření I.1.1.1 Modernizace zemědělských podniků, opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců, opatření III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy a opatření III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje, která byla poprvé spuštěna v červenci roku 2007.

Aktuální Pravidla jsou k dispozici v elektronické podobě na internetových stránkách ministerstva zemědělství www.mze.cz (Podpora z EU a národní dotace/ EAFRD – Program rozvoje venkova/ Pravidla a Nařízení vlády k opatření PRV) a Státního zemědělského intervenčního fondu www.szif.cz .

Alokace finančních prostředků na třetí kolo pro jednotlivá opatření shrnuje následující tabulka.

opatření	alokované prostředky pro rok 2008
I.1.1 Modernizace zemědělských podniků	41,5 mil. € (tj. cca 1 mld Kč)
I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců	8 mil. € (tj. cca 213 mil Kč)
III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy	19,9 mil.€ (tj. cca 530 mil Kč)
III.1.2 Podpora zakládání podniků a jejich rozvoj	13,3 mil € (tj. cca 353 mil. Kč )
II.2.4 Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů	4,9 mil € (tj. cca 130 mil Kč)

Příjem žádostí pro výše uvedená opatření bude podle schváleného a zveřejněného harmonogramu probíhat od 26. února do 17. března 2008, do 13 hodin ( výjimku tvoří opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců, kde bude příjem žádostí probíhat v termínu od 3. března do 14. března 2008, do 13 hodin) na příslušných regionálních odborech Státního zemědělského intervenčního fondu.

Adresy regionálních odborů Státního zemědělského intervenčního fondu

NUTS 2	Název RO SZIF	Adresa
Střední Čechy	Praha a Střední Čechy	budova ÚZPI, Slezská 7, 120 56 Praha 2
Jihozápad	České Budějovice	Rudolfovská 80, 370 21 České Budějovice
Severozápad	Ústí nad Labem	Masarykova 19/275, 403 40 Ústí nad Labem
Severovýchod	Hradec Králové	Ulrichovo náměstí 810, 500 02 Hradec Králové
Jihovýchod	Brno	Kotlářská 53, 602 00 Brno
Střední Morava	Olomouc	Blanická 1, 772 00 Olomouc
Moravskoslezsko	Opava	Horní náměstí 2, 746 57 Opava

Bude celoevropská stávka zemědělců?

Zatímco čeští zemědělci jsou umlčováni různými sliby a přistupují na diktát mlékáren, v západních zemích Evropské unie se producenti mléka opíjet rohlíkem nechtějí nechat. S rolníky EU jsou solidární rolníci švýcarští. Švýcarsko, které není členem EU, je stará chovatelská, mlékařská a sýrařská velmoc.

V pátek 1. února 2008 se na hlavním náměstí v Bernu sejdou švýcarští producenti mléka. Budou požadovat zvýšení nákupní ceny mléka. Akci organizují Rolnická zájmová společnost pro průzkum trhu (BIG-M) a organizace Uniterre. Obě organizace očekávají stoprocentní účast.

„Krátkodobě můžeme nízké nákupní ceny mléka přežít,“ říká Werner Locher, prezident BIG-M, „Dlouhodobě však je nelze akceptovat, musí být zvýšeny. Aby cena mléka pokryla náklady na jeho výrobu je přece také v zájmu konzumentů. Dostatečná cena mléka zaručí, že se mléko bude ve Švýcarsku vyrábět. Když to nebude možné, přestanou se mladí sedláci výrobou mléka zabývat.“

Při akci budou předvedeny napodobeniny krav, sester Justiny (Francie), Faironiky (Rakousko), Onestiny (Italie) a Giustiny (Švýcarsko), které v říjnu loňského roku v mnoha evropských městech úspěšně propagovaly konzum mléka. Akci provedla organizace EMB (European Milk Board), která sdružuje 80.000 producentů mléka.

Členem EMB je také Společnost chovatelů německého mléčného skotu (BDM). Ta před nedávnem zopakovala požadavek; aby cena mléka pokryla náklady na výrobu, musí být nejméně 0,43 euro/kg (11,20 Kč/kg). V květnu v Německu dokončí BDM jednání s mlékárnami a obchodníky o maloobchodních cenách mléka. BDM varuje před stlačováním ceny, před vyhrocením situace. Doporučila svým členům už nyní si vytvořit rezervy vytvořit a připravit se na různý vývoj.

„Když kolegové v BDM uspějí, zase cenu mléka popotlačí, přijde úleva v celé Evropě,“ předpokládá Locher, „nás ve Švýcarsku se to také týká, proto se připojíme. Při páteční akci na bernském náměstí budou hlavními trumfy kráva Faironika a její sestry. Ony mají konzumentům požadavky švýcarských rolníků přednést.“

Socha Faironiky a heslo „Slušné mléko“ jsou podle Uniterre a BIG-M předpokladem úspěchu. Tyto trumfy mají producenty mléka představit a pomoci jim ke slušné nákupní ceně.

Švýcarští sedláci-producenti mléka chtějí vládu a veřejnost také upozornit na to:

• že jsou na statcích donuceni likvidovat nadvýrobu
  
• že potřebují stavy zvířat zvyšovat
  
• že pořád musejí hledat levnější pracovní síly
  
• že mají stále méně času na zvířata
  
• že na investice mají stále méně finančních prostředků
  
• že jejich rodiny musí prodlužovat pracovní dobu.

Byrokrati v Bruselu by hlas producentů mléka měli konečně uslyšet. Jestliže cena mléka nestoupne na takovou úroveň, aby pokryla náklady na jeho výrobu, pak bude pravděpodobně vyhlášena „celoevropská mléčná stávka.“

Kontingenty v protektorátním zemědělství.

Každý zemědělec s výměrou pozemků nad 0.25 ha se povinně stal členem „Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu“, který byl zřízen v roce 1942. Dále měl každý rolník na okresním úřadu „statkový arch“, do kterého byly zapisovány všechny údaje o výrobě, stavech dobytka a zásobách.(foto:prezident Hácha)

Mimo tržních svazů, okresního úřadu a Svazu zemědělství a lesnictví měl právo zemědělce kontrolovat a řídit starosta obce i nejrůznější kontrolní orgány protektorátní i německé.

Dodávkovou kvótu stanovovalo ministerstvo zemědělství centrálně. Ta pak byla rozepisována na zemské, okresní a obecní úřady, až na jednotlivé rolníky, kteří museli veškerou produkci prodat, nechat si mohli pouze samozásobitelské dávky potravin, krmiva a osiva. Tyto zásoby byly přesně znormovány na osobu, zvíře a ha. Vysloveně bylo zakázáno prodávat někomu jinému než určenému obchodníkovi.

Za přestupky v zásobování byly stanoveny tvrdé tresty, od pokut a zákazy domácích porážek přes konfiskaci zásob a zvířat až po vězení. Zvláštním trestem byla vnucená správa, která postihovala hlavně židovský zemědělský majetek. Němečtí správci, kteří byli na statek dosazeni, jej často přivedli na mizinu a pak ho po exekuci levně koupili. Tragedií pro mnoho vlastníků pozemků bylo zřizování rozsáhlých vojenských prostorů (Benešov, Milovice, Vyškov. Boletice atd.), protože přišli o půdu, někdy i o střechu nad hlavou.

Přísně řízené zemědělství sice na jedné straně přineslo nepříjemné dodávkové povinnosti a dohled úřadů, ale na druhé straně mimo toho, že rolníky zbavilo starosti s odbytem, přineslo zlepšení jejich ekonomické situace. Stalo se to především zásluhou prudkého zvýšení cen zemědělských produktů (např. v roce 1942 se zvýšily ceny výrobků průměrně o 63%), přičemž ceny vstupů stagnovaly nebo klesaly (cena hnojiv klesla o 26%).

Oficiální poválečná statistika sice uváděla stálý pokles zemědělské výroby během okupace. Skutečnost však nebyla tak dramatická, nejednalo se o úplně přesné údaje, neboť úředníci na všech stupních protektorátní správy záměrně zmenšovali čísla o produkci, čímž se na úkor vývozu potravin do Německa mohlo prostřednictvím černého obchodu zlepšovat zásobování českého obyvatelstva.

Zatímco v Sudetech zásluhou odchodu mužů do války zemědělství značně upadalo, přičemž nepomáhalo pracovní nasazení válečných zajatců ani pracovní povinnost německé městské mládeže, v protektorátu se rolníci snažili hlavně přežít a nenápadně se připravit na poválečná léta.

Nezanedbatelnou roli při ochraně českého venkova a prosperitě zemědělství určitě sehrál ministr zemědělství Adolf Hrubý, jenž stejně jako Hácha se obětoval, když přehnanou loajalitou k nejvyšším okupačním orgánům odváděl od venkova pozornost. Velmi úrovni zemědělství pomohli vysokoškolští odborníci a studenti, jichž mnoho se po uzavření vysokých škol do zemědělství přesunulo, zvláště do výzkumných a šlechtitelských stanic.

Strasti a slasti protektorátního zemědělství.

Období Protektorátu Čechy a Morava znamenalo i pro český venkov a české zemědělství stagnaci. Byl zastaven příznivý vývoj z dvacátých a z první poloviny třicátých let. Po oddělení sudetského území v říjnu 1938 a rozpadu Česko-Slovenska v březnu 1939 zůstalo na českém území asi 780.000 zemědělských závodů.

Některé vesnice byly německou okupací velmi postiženy, hlavně ty s větším množstvím nezemědělského obyvatelstva, jiné naopak za celou dobu války neviděly německého vojáka nebo četníka. Okupační orgány ovšem české zemědělce jako výrobce potravin potřebovali, a tak jim většinu nechávali klid pro práci. (foto:Praha 15.3.1939)

Nacističtí pohlaváři zemědělství považovali za neperspektivní odvětví, i když někteří měli zemědělské vzdělání (Himmler, Darre aj.), do budoucna předpokládali dovoz potravin z okupovaných zemí na východě. Proto také Heydrich plánoval odeslání českých rolníků na Ukrajinu, kde by řídili tamní statky a učili Ukrajince moderně hospodařit.

Protože k Protektorátu Čechy a Morava už nepatřily hornaté a méně úrodné Sudety, statisticky byla na jeho území intenzivnější zemědělská výroba s výnosy vyššími než nejen v bývalém Československu, ale i v Německu a Rakousku. Vysoké produktivity českého zemědělství se od prvních dnů okupace v roce 1939 proto snažily říšské úřady využít při zásobování Německa, neboť zásobovací situace tam byla hodně napjatá.

Takřka přes noc z protektorátu zmizely problémy s odbytem zemědělské produkce, velká prvorepubliková bolest československých rolníků. Přesto i přes vysokou produkci českého zemědělství byla protektorátní vláda přinucena přijmout mnoho nepříjemných administrativních opatření.

18.9.1939 vyšlo nařízení o povinných kontingentech, zákazu volného prodeje, určení samozásobitelských dávek, povinnosti pěstovat přikázané plodiny, regulaci cen, přesunech výrobních prostředků i pracovních sil. Ministerstvo zemědělství bylo zmocněno vydávat příkazy k výrobě, výkupu, rozdělování a skladování zemědělských výrobků, bylo oprávněno kontrolovat pozemky, stáje i byty, mohlo brát vzorky čehokoliv a nahlížet do účetních knih.

Protektorátní úřady byly oprávněny vyhlašovat „závěru“ na hospodaření s určitými výrobky. Podle tohoto nařízení nesměl výrobce, obchodník ani zpracovatel volně disponovat se zemědělskou produkcí. Tím byl zcela zlikvidován volný obchod. Závěra se nevztahovala pouze na zásoby domácností.

V létech 1939 až 1941 vzniklo osm zemědělských svazů. Svazy evidovaly především zvířata. Rolníci museli hlásit každé uhynutí, porážku i odprodej zvířete. Svazy s produkcí neobchodovaly, pouze obchod řídily. Předepisovaly rolníkům, kdy, kam a komu mají výrobky dodat, přičemž odběratel je musel převzít a hotově zaplatit. (pokračování)

Obce mohou žádat o finanční podporu.

Ministerstvo životního prostředí již k 15. lednu vyhlásilo výzvu k podávání žádostí o grant na podporu zavádění a rozvoje místních Agend 21 (MA21) v České republice z revolvingového fondu Phare. Upozornil na to opětně mluvčí ministerstva Jakub Kašpar.

Cílem využití dotace je přitom podle něj systémové zlepšení správy a řízení obcí, měst mikroregionů a krajů k udržitelnému rozvoji. Grant má napomáhat podpoře zavádění místní Agendy 21 a prokazatelnému kvalitativnímu posunu v tomto procesu (strategické plánování udržitelného rozvoje podle kapitoly 28 Agendy 21, sledování a vyhodnocování indikátorů udržitelného rozvoje na místní úrovni, komunitní a expertní plánování v kvalitě MA21, realizace místních akcí a kampaní pro veřejnost a další opatření a aktivity směrem k udržitelnému rozvoji, modelové projekty pro udržitelný rozvoj, které řeší ochranu životního prostředí a současně přispívají k sociálnímu a ekonomickému rozvoji obcí, regionů).

Žadatelem o dotaci může být obec, sdružení obcí, kraj, nestátní nezisková organizace či zájmové sdružení právnických osob. V případě, že žadatelem je jiný subjekt než obec, svazek obcí nebo kraj (tj. municipalita), je třeba doložit je třeba doložit písemně partnerství s municipalitou na předloženém projektu. Podmínkou přidělení dotace je registrace municipality v Databázi MA21 ať již je žadatelem nebo partnerem.

Výše dotace činí 90% celkových uznatelných nákladů na projekt, maximálně 2 miliony Kč, doba realizace projektu je max. 2 roky. V první výzvě bude celkový objem peněz činit 15 miliónů Kč. Výzvy budou tři, vypisované s cca ročním odstupem. (www.agris.cz)
Další informace:
Cenia

Najdou miliardy skutečně český venkov?

Komplexní rozvoj venkovských regionů a zachování přírodního a kulturního dědictví venkova a rázu venkovské krajiny by mělo patřit k prioritám Ministerstva zemědělství ČR.


Za klíčovou považuje podporu rozvoje infrastruktury a urychlenou realizaci protipovodňových a protierozních opatření.
V letech 2007 – 2013 lze čerpat prostřednictvím Programu rozvoje venkova ČR z fondu EAFRD až 99,43 miliard korun. Cílem ministerstva je co nejvíce stimulovat mladou generaci k zahájení podnikání na venkově, urychlit generační výměnu v zemědělství. Chce klást důraz na maximální zpříjemnění podmínek pro žadatele o finanční prostředky, což znamená především snížení byrokracie na minimum.

Důležitou součástí rozvoje českého zemědělství je vazba koncepce energetiky s koncepcí využívání energetických plodin. Vedle standardních výrobních komodit chce MZe zaměřit pozornost zemědělců na problematiku hospodaření s vodou v krajině.
Voda bude do budoucna stále více strategickou surovinou a udržení rovnováhy vodní bilance v krajině, bude určitě podmínkou její další prosperity.

Hlavními výzvami českého zemědělství do roku 2010 je definitivní odpoutání od komunistické éry. Úkolem MZe je podle jeho slov pomoci zemědělcům, aby se podstatně více mohli postavit do role skutečných správců naší krajiny, přírodního bohatství a vodních zásob a realizovat pozemkové úpravy jakožto jednu z hlavních spojnic mezi potřebami obcí, vlastníků a výkonných zemědělců.

Likvidace šumavských vesnic po roce 1951.

Vyhnání obyvatelstva a zbourání příhraničních vesnic byl další československý příspěvek studené válce, respektování velmocenských choutek Josifa Vissarionoviče Džugašviliho-Stalina a sovětských maršálů a generálů, jimž se při zatahování "železné opony" komunistická československá vláda nestydatě vnucovala. Už 26.března 1948, měsíc po Gottwaldově únorovém puči, vydalo ministerstvo vnitra zákaz vstupu do pětikilometrového pásu podél státní hranice.

V roce 1951 bylo podél rakouské hranice vytvořeno dvoukilometrové zakázané pásmo, do kterého byl absolutní zákaz vstupu kohokoli, mimo Pohraniční stráže, a z dalšího desetikilometrového hraničního pásma bylo vystěhováno, až na malé výjimky, všechno obyvatelstvo. Vstup do tohoto pásma nebyl kvůli donekonečna opakovaným kontrolám prakticky možný.

V oblasti mezi Lipenskou přehradou a státní hranicí s Rakouskem zanikly i tyto vesnice:
Horní Ureš (Ober Uresch - 740 m). Dříve zde žilo okolo 70 obyvatel. V místě byla v roce 1924 postavena kaple. Celá osada byla po roce 1951 vystěhována a zničena.
Horní Markschlag (780 m). Vesnice mívala okolo 145 obyvatel, od roku 1886 v ní byla škola. Po roce 1951 bylo obyvatelstvo vystěhováno, domy zbořeny.
Dolní Markschlag (750 m). Žilo zde asi 125 obyvatel, kteří byli po roce 1945 vystěhováni, vesnice byla zlikvidovaná.
Muckenschlag (650 m). Osada už neexistuje, žilo v ní 40 lidí.
Rožnov (Rosenau - 800 m). Osada měla 180 obyvatel, po roce 1951 byla zcela zlikvidovaná.
Růžový Vrch (Rosenhügel -795 m). Osada v těsné blízkosti státní hranice byla založena až v 19. století. Nedaleko od ní byl Schwarzenberský kanál, kterým bylo plaveno dřevo. Velkostatek zde měl zřízen sklad schwarzenberského piva. Před rokem 1945 na Růžovém Vrchu žilo asi 40 lidí.
Mutterberg (865 m). V osadě ležící nedaleko Pasečné, v těsné blízkosti státní hranice, žilo okolo 150 lidí, byl v ní mlýn a hospoda. Nyní na místě vesnice jen roste les.
Kapličky (Cappella, Kappellern) byla další početněji obydlená obec s kostelem a farou. Po vyhnání německého obyvatelstva v roce 1945 se zde usadilo asi 200 lidí, kteří po roce 1951 byli vyštváni Pohraniční stráží. Domy byly zbourány a 4.června 1959 speciální likvidační komando ministerstva vnitra použilo trhavinu ke zničení kostela.
V Zadní Výtoni (Hinter Herauffel) žije nyní 40 obyvatel.
Bývaly poblíž ještě osady Mutterschlag, Dobřín (Dobring), Lindské Chalupy (Lindner Waldhäser) a další.


Prakticky celá oblast mezi Lipenskou nádrží a státní hranicí je nyní spravována obcí Přední Výtoň (katastr 7.783 ha) a žije v ní celkem 266 obyvatel. (Robert Fischer,16.10.2007)

Citroën Berlingo nové generace.

Nový Citroën Berlingo je postavený na podvozku modelu Citroën C4. Z něho převzal nabíjení, stabilizační systém ESP, pomocné zařízení rozjezdu do kopce a hands free sadu bluetooth.


Novinkou jsou tři sedačky vpředu. Rovněž vzadu jsou tři samostatné sedačky, po jejichž demontáži se objeví mimořádně velký zavazadlový prostor o obsahu 3.000 litrů. Proti předchozímu typu se zvětšily vnější rozměry karoserie. Délka je 4.380 mm, šířka 1.810 mm. Pohodlné nastupování k zadním sedadlům umožňují posuvné dveře.

Berlingo je vybaven pouze motorem o obsahu 1,6 litru. Benzinový šestnáctiventilový je nabízen ve dvou verzích: 66 kW (90 k) a 80 kW (109 k), základní verze naftového motoru 1,6 Hdi má 55kW (75 k), další je 66 kW (90 k), nejvýkonnější 80 kW (109 k). Vůz má dva typy kol a pneumatik: buď 205/65 R 15 nebo 215/55 R 16.

Druhá generace vozů Citroën Berlingo přichází po jedenácti letech úspěšné výroby tohoto typu. Je vyráběn v osobních i dodávkových verzích. Doposud bylo vyrobeno a prodáno 1,760.000 kusů.
(foto:Citroën)

Zimní pomoc východní Evropě.

„Chlad není dětská hra.“ Tak zní letošní motto kampaně vyhlášené Charitou v dolnorakouském St.Pöltenu. Charita předpokládá, že bude moci použít nejméně 100.000 euro (2,600.000 Kč), což je výnos veřejné sbírky uspořádané v diecézi.

K boji proti dětské chudobě v chudinských osadách vyrukoval pastorální úřad sanktpöltenské diecéze, který předpokládá úspěch sbírky.

„Zima není žádná dětská hra,“ tvrdí ředitel Charity Friedrich Schuhböck, „zatímco rakouské děti se radují ze sněhu a sáňkují a lyžují, je mnoho dětí v chudých evropských zemích, které bojují o přežití. Na Ukrajině, v Bělorusku, Albánii, Rumunsku, zemí, kam bude směřovat sbírka, bude její zásluhou možné vytápět několik tisíc bytů. Lidé tam žijí v domech, kde je zima jako venku, děti nedostanou ani teplé jídlo.“

Mimo uvedené sbírky se na kampani bude bezplatnou reklamou podílet rakouská veřejnoprávní televize ÖRF a velkými inzeráty tisková media. Hlavním regionálním kooperačním partnerem kampaně je dolnorakouská spořitelna Sparkasse NÖ Mitte West. Akci podporuje také Vídeňská městská pojišťovna a První banka.

Zaslechnuto v Julínkově čekárně (3).

"Nevím, jak s příjmy studenta, ale s důchodem se opravdu DÁ vyžít. Naprosto stačí týdně bochník chleba (u nás 53 Kč), půl kila špeku, cibule, denně jedno pivo. Takže máte vlákninu, tuk, tekutiny, vitamin C a B, vše pěkně levně.

No a v neděli se rozšoupnout a dát si čínskou instantní polévku, buď kuřecí, zeleninovou, vepřovou, hovězí, krabí, atd. Výběr je bohatý, takže o jednotvárnosti zde nemůže být řeč. Tím pádem zbude i na léky a poplatky u lékaře. A hlavně to podstatné - na elektřinu, ekologickou daň na elektřinu, topení, teplou vodu, vlak, tramvaj, nájemné, vodné, stočné, atd., abych neskončil pod mostem po exekuci za neplacení čehokoli.

Je mi jasné, že na důchody nemůže zbýt, když je nutno opravit mosty a silnice, které nám tady komunisté nechali bez zajištění jejich další údržby, zaplatit prohrané spory (Diag Human a pod.), navozit sníh na Hradčanské náměstí a mnoho dalších důležitých akcí, přičemž daně je nutno vybírat od těch, kdo pracují, ne od těch, kdo vydělávají.

Ten kdo má moc, ukazuje na ty dole s tvrzením, že za to všechno můžou oni, a je nutno přitvrdit. Jistě by byla zajímavá anketa o tom, co je pro koho stokoruna. Jestli návštěva lékaře a poplatek za léky, den života, nebo drobáky, o nichž se nemá cenu bavit. A jestli naši zákonodárci ví, co se dá za ni vše pořídit."

Rychnůvek po dynamitu.

Západně od osady Svatý Tomáš lze najít místo, kde stávala obec Německý Rychnov nazývaný častěji Rychnůvek, (Deutsch Reichenau) (745 m).

O obci jsou zmínky už ze 13.století. Kostel byl v roce 1384 farní, v roce 1738 děkanský; patřilo k němu 16 osad. Pošta zde byla od roku 1893. Před druhou světovou válkou v Rychnově, který neoficiálně byl označován jako městečko, žilo 330 obyvatel. V obci byla čtyřtřídní škola.

Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vystěhováno, domy byly postupně zbořeny. Zásluhou trhaviny vylétl 9.června.1959 do povětří i rychnovský kostel. Místo, kde kostel stával, je nyní označeno velkým křížem.

Jiné vesnice pod Vítkovým hrádkem:
Lipová (Linden) (890 m)-osada mívala 173 obyvatel, nyní na jejím místě roste les.
Pernek (Berneck) (800m). Před rokem 1945 ve vesnici byl mlýn z roku 1379, kaplička z roku 1874, hospoda, obchod, fotoateliér. Žilo zde asi 150 obyvatel. Nyní je místo pusté, bez obyvatel.
Otov (Ottenschlag) (780 m). Dříve zde žilo okolo 85 lidí, nyní je bez domů i bez lidí.
Jasanky (Asang) (720 m). Před rokem 1945 zde žilo 140 lidí, byl zde mlýn s pilou z roku 1379 a hamr z roku 1848. Osada nemá stálé obyvatele.

Pasečná (Reitenschlag) (865 m). Jedna z mála doposud částečně obydlených příhraničních obcí na jižním břehu Lipenského jezera, i když původní statky německých sedláků byly v padesátých letech zbořeny. Před rokem 1945 v Pasečné žilo 236 obyvatel.

Nedaleko Pasečné, na místě, kde 21. září 1938 byl (v době vrcholícího československo-německého sporu o Sudety) zastřelen velitel četnické stanice z Rychnůvku Antonín Měsíček, stojí malý pomníček. V Pasečné druhá světová válka skončila 5.května.1945, když do vesnice vstoupili američtí vojáci. Po roce 1950 se zde usadila jednotka Pohraniční stráže.

V Pasečné bývalo i po roce 1948 centrum podhorské zemědělské oblasti, zdejší poměrně úrodná půda byla i přes přítomnost Pohraniční stráže a ploty pohraničního pásma intenzivně obdělávaná státním statkem. V roce 1963 zde státní statek postavil domky pro své zaměstnance. Nyní v Pasečné žije okolo 45 lidí, kteří se zabývají prací v lese a u mezinárodní zemědělské společnosti, která zde provozuje převážně jen pastvu dobytka. (Robert Fischer, 16.10.2007) Pokračování.

Pokračují jednání o agrární politice EU.

Gandalovič v Bruselu obhajuje českou zemědělskou velkovýrobu, ale je sám proti všem. Debata k tzv. Health Check, prověrce funkčnosti Společné zemědělské politiky, pokračuje. Na pondělní Radě ministrů zemědělství a rybolovu ministři prezentovali priority jednotlivých členských zemí. Pro Českou republiku jsou zásadní nástroje snížení výdajů na Společnou zemědělskou politiku, snížení objemu přímých plateb a režim SAPS.


Zachování systému SAPS (Single Area Payment Scheme) pro nové členské státy až do roku 2013 je údajně pozitivní, je ale potřeba v dalším období řešit specifický přístup k tzv. citlivým sektorům. V ČR jde o pěstování lnu, chmele, produkci škrobu a chov skotu.

ČR vítá také snížení objemu přímých plateb ve prospěch rozvoje venkova, ohrazuje se proti omezování velkých podniků, aby nedošlo k narušení konkurenceschopnosti. Současný systém vede k tomu, že v zemích s většími podniky je údajně převáděno do rozvoje venkova větší množství prostředků než v zemích s malými podniky. Měla by proto být odstraněna výjimka pro farmy do 5.000 EUR/rok a tím by došlo k rovnoměrnému převodu ve všech státech EU.

Zásadní jsou pro ČR návrhy nástrojů na snížení objemu výdajů na Společnou zemědělskou politiku. Opatření redukující přímé platby jen na bázi velikosti farmy jsou podle ministra Gandaloviče pro českou zemědělskou velkovýrobu nepřijatelná.

Osada Svatý Tomáš.

Celá oblast mezi Tomášským pohořím a státní hranicí byla do roku 1945 osídlená, byla v ní řada osad s německy hovořícím obyvatelstvem. Tito lidé hned po válce museli na základě takzvaných Benešových dekretů nedobrovolně odejít (asi 1.500 lidí). Většina českých, slovenských, maďarských a rumunských osídlenců, kteří sem místo českých Němců přišli, po vytvoření pohraničního pásma byla také vyhnána. Zbytek lidí opustil zdejší osady při výstavbě Lipenské přehrady.

Mimo již uvedených obcí zde například byla řada dalších osad. Do dneška zůstaly jen některé:
Svatý Tomáš (St.Thomas) (995 m) je horská vesnice nedaleko (300 m) hradu Vítkův kámen, přístupná po dlouhých úzkých lesních silničkách. Dříve byla i tato oblast běžně obydlena, vedlo tudy několik cest spojujících jižní Čechy s hornorakouskou oblastí Mühlviertel.

V roce 1930 ve Svatém Tomáši žilo 193 obyvatel. Mimo řady velkých kamenných domů a menších chalup zde býval kostel, lovecký zámečeka škola z roku 1904. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo Svatého Tomáše vystěhováno a opuštěné domy zbořeny. V roce 1951 se zde usadila vojenská jednotka, byla postavena kasárna a domky pro důstojníky. Po zrušení vojenské jednotky ve Svatém Tomáši žije asi 20 obyvatel.


Šťastnou náhodou se zachoval půvabný poutní kostel Božího těla z roku 1347, který armáda používala jako skladiště. Po roce 1990 se kostel dočkal opravy a od roku 1997 se jednou za měsíc (poslední neděle v měsíci) v něm konají bohoslužby.


Zámeček (schwarzenberská myslivna) z roku 1722 byl postaven ve „švýcarském slohu“ a vnitřek býval vyzdoben Dürerovými obrazy. Sloužil také jako ubytovací hostinec. Za příznivého počasí bývala jeho okny nádherná vyhlídka k jihu, až k Alpám. Po znárodnění schvarzenberského majetku zámeček užívaly v letech 1947 až 1990 Státní lesy. V roce 1990 shořel, ruinu pak koupila soukromá firma, která ji přestavěla na exkluzivní horský hotel. (Robert Fischer, 17.10.2007)(pokračování)

MZe ČR odmítá reformy EU.

Je všeobecně známo, že v České republice jsou největší zemědělské podniky v Evropské unii. Dotování jejich nehospodárného a k přírodě nešetrného provozu je terčem kritiky zemědělců ostatních zemí, kde mají dotace úplně jiný efekt - při udržení kvantity a kvality výroby udržet i životaschopnost venkovských oblastí a životní úroveň zemědělců.

Protože zemědělské dotace odčerpávají více než polovinu rozpočtu EU, rozhodla EK, že dotace do zemědělství budou sníženy. Reforma je prováděna jinak než, než bývá zvykem v českých podmínkách. Platby nejsou omezeny drobným živnostníkům, ale velkým firmám, které mají vyšší produktivitu práce a podporu nepotřebují.

Reforma se tedy nejvíce bude týkat ČR, o něco méně Slovenska, Maďarska a Německa. Proti plánům komisařky pro zemědělství Mariann Fischer Boelové se jako jeden muž staví česká velkovýroba i ministr zemědělství Petr Gandalovič, podle něhož by ČR přišla o 40 procent dotací, které v současnosti dostává.

Další protest českého ministerstva zemědělství se týká neohlášených kontrol, které EU už schválila. Gandalovič, který je na jednání v Bruselu, se snaží kontroly oddálit o čtyři roky, na rok 2013. Kontroly by se měly týkat dodržování předpisů o ochraně přírody, o ochraně zdraví zvířat a o dodržování potravinářských norem. Porušení těchto nařízení by mělo za následek krácení dotací.

Ročně by v každé zemi bude provedeno 200 kontrol. Zjištěné nedostatky budou pokutovány. Zatím není dohodnuta výše pokut, minimální pokuta by měla být 100 euro. Zemědělské podniky, budou vybírané buď namátkově nebo na základě podnětu veřejnosti.

Zřícenina Vítkův hrádek.

Téměř zapomenutou oblastí byla v letech 1950 až 1989 část Šumavy mezi Lipenskou přehradou a státní hranicí s Rakouskem. Zásluhou Pohraniční stráže byla prakticky nepřístupná. Mimo vojska zde trvale žilo jen bezvýznamné množství civilistů a u břehu jezera bylo několik rekreačních zařízení. Přitom před rokem 1945 byla oblast pod Vítkovým hrádkem normálně obydlená a zemědělsky obdělávaná. Nyní zde převažují lesní plochy.


Voda přehradní nádrže Lipno zatopila část městyse Frymburk a znemožnila silniční spojení Frymburku s jižním břehem Vltavy. Objížďka po hrázi přehrady je dlouhá asi 25 km. Částečným řešením je přeprava přívozem z Frymburku po vodě do současného Předmostí (nyní 1 stálý obyvatel), jak je nyní nazýváno místo u bývalé osady Frýdava (Friedau), křižovatky silnic na pravém břehu Vltavy.

Před stavbou přehrady vedla z Frymburku hlavní silnice do Přední a Zadní Výtoně (Na Vejtoně, Herauffl) a dál přes státní hranici do rakouského Gugelwaldu. Další důležitá šumavská silnice vedla do Pasečné (Reiterschlagu) a dál do rakouského Haslachu. Třetí cesta směřovala západně, ke Svatému Tomáši (Sankt Thomas). Na pravém vltavském břehu, západně od Frymburku, se táhne Tomášské pohoří (Sankt Thomas Gebirge) s nejvyššími vrchy Vítkův kámen (Wittingberg -1032 m) a Lipový vrch (Lindenberg -1028 m).


Na vrchu Vítkův kámen je zřícenina hradu Vítkův hrádek (Wittingstein, Wittinghausen) postaveného Vítkem z Načeradce v roce 1277. Na něm byl vězněn (1 den) král Václav IV.
V letech 1427 až 1465 Vítkův kámen měli Reinprechtové z Wallsse, potom Rožmberkové. V roce 1602 jej Petr Vok přenechal císaři Rudolfu II. V roce 1622 přešlo krumlovské panství na Eggenberky, po jejich vymření hrad zdědil Schwarzenberg, který na hradě ubytoval lesní personál. Brzy však hrad vyhořel a zůstal pustý. Ve vlastnictví Schwarzenberků byl do roku 1945.

Kvůli znamenitému rozhledu po okolí býval hrad strategickým místem pro armádu. Už za třicetileté války v něm sídlila posádka. V roce 1919 si na věži zřídila pozorovatelnu československá finanční stráž. Po roce 1950 se zde usadila československá armáda, která si z hradního paláce udělala pozorovatelnu a nedaleko hradu zřídila radarovou základnu.

Po odchodu armády v roce 1990 se majitelem hradu stala obec Přední Výtoň, objekt byl zpřístupněn veřejnosti. Mnoho estetického citu a vztahu k málo civilizací porušenému prostředí neměli stavitelé pozinkované věže, nedávno postavené vedle hradní zříceniny. (Robert Fischer, 17.10.2007)(pokračování:Svatý Tomáš)

ČRo, Svobodná Evropa a armáda.

Kvalita nebo kvantita? Otázka, kterou je možné položit při jakékoliv činnosti. Obě možnosti mají své horlivé příznivce, téměř někdy rozdělují národ jako Klaus a Švejnar. Před tuto otázku jsou nyní stále častěji stavěna česká veřejnoprávní media, tedy Český rozhlas a Česká televize.

Žádné tištěné noviny veřejnoprávní nejsou, naštěstí, nemohou tedy profilovat z povinných poplatků koncesionářů, kteří od nich nemohou požadovat kvalitu - což by asi bylo stejně marné jako od soukromého rozhlasu a soukromé televize, kde jsou rozhodujícím kritériem počty posluchačů a diváků.

První rozhlasová stanice byla v USA uvedena do provozu v roce 1920, na českém území v roce 1923. Předchůdcem byly radiotelegrafie a radiofonie, které jako spojovací prostředky se spolu s telefonem uplatnily a zdokonalily na frontách první světové války (1914 - 1918).

Už první rozhlasové stanice šířily éterem hudbu a zpěv. To se udrželo do současnosti, na většině soukromých stanic hudba silně nad mluveným slovem převládá. Poměr mezi hudbou a mluveným slovem a poměry mezi jednotlivými hudebními směry se v letošním roce staly jednou z příčin projevů nespokojenosti posluchačů rozhlasové stanice ČRo1 (Radiožurnál).

„Nejsem posluchačem této stanice, nepřirostla mi k srdci, protože nejsem příznivcem kulometného způsobu mluvy (Pokorný, Kudrna). Už vůbec mi mezi uspěchanými informacemi nesedí jednotvárná hudba. Raději poslouchám jiné stanice. Jsou mi tedy lhostejné změny programu, se kterými do Radiožurnálu přišla nová ředitelka Barbara Tachecí.

Podle pohledu na denní program (stále opakované zprávy, počasí, zelená vlna, přehled tisku) nemám také dojem, že by tam došlo k nějaké výrazné změně, že by se reformovaná ČRo1 jako zpravodajská stanice mohla úrovní přiblížit, když ne třeba k BBC, tak alespoň ke Svobodné Evropě, asi historicky nejlepší zpravodajské stanici, která kdy vysílala v češtině a která současným českým redaktorům nasadila nepřekonatelnou laťku.

Svobodná Evropa proslula téměř neměnným programem - čtyři desetiletí - a dokonalým slovním projevem hlasatelů a komentátorů. Vysílání probíhalo střídavě (kvůli oklamání rušiček) na mnoha frekvencích krátkých vln a odpoledne na vlnách středních. Aktuální zprávy a reakce na dění v celém světě však byly i v době neexistujícího internetu vysílány jen s nepatrným časovým prodlením.

Posluchač věděl, kterou frekvenci kdy naladit, věděl, že v celou hodinu budou desetiminutové zprávy, věděl kdy budou komentáře ze světa a kdy z Československa, kdy bude nějaký odborný a další pořady. Byly doby, hlavně po roce 1968, že o událostech v Československu informovala mnichovská stanice Svobodná Evropa dříve než rozhlas pražský (Praha I, Praha II, Československo, Hvězda ). Hudba, která spolu s reklamou u současných komerčních stanic vytváří dokonalý chaos, měla na Svobodné Evropě vyhrazený svůj blok mezi 15. a 18. hodinou.

Odpolední blok hudby byl na Svobodné Evropě tvořen nejpopulárnějšími (v Československu nehranými) světovými melodiemi, vysílanými na přání posluchačů. Jakým způsobem si čeští posluchači nechávali zahrát, je mi dodnes záhadou. Hudba nebyla hustě rozesetými československými rušičkami příliš rušena. Státní bezpečnost zřejmě musela šetřit energii, a také asi došla k názoru, že hudba nemůže na posluchače ideologicky nepříznivě působit tak jako slovo mluvené.

V celou hodinu byla kvůli zprávám hudba na deset minut přerušená. V tu chvíli začínaly pracovat rušičky, které však potřebovaly určitý čas na zahřátí, a tak to trvalo někdy dvě i více minut, než se ozvaly, aby nepříjemným bubláním a kvičením rušily vysílání zpráv. Nejdůležitější informace, které byly na začátku relace, obyčejně rušené nebyly.

K úvahám o hudbě na Svobodné Evropě mě přivedly vzpomínky na vojenskou službu, kde jsem zažil paradoxní situaci: v období studené války vojáci Československé lidové armády nejen veřejně poslouchali vysílání nepřátelské rozhlasové stanice, ale ještě ho zesilovali, takže bylo slyšet v okruhu téměř deset kilometrů. Z vrchu, na kterém kasárna odloučené jednotky stála, šířily je do okolních vesnic ohromné reproduktory umístěné na střeše hlavní budovy.

Kultura (socialistická) bývala v armádě někdy prezentována jako součást bojové přípravy. Toho zřejmě někdo využil a přes vojenskou organizaci svazu mládeže vymohl v odpoledních hodinách v prostoru kasáren pouštění hudby z rádia.

Že se najde schopný radiotechnik, který sestrojí silný zesilovač, a že bude po kasárnách a širém okolí řvát Svobodná Evropa, to zřejmě příslušného velitele, jenž to schválil, nenapadlo. A trvalo to několik měsíců, než byly tyto hudební produkce, včetně různých zašifrovaných vzkazů a podstatné části zpráv, zakázány. Do té doby důstojníci, kteří byli povinně členy KSČ, chodili jako by byli hluší a odpoledne se snažili co nejdříve z kasáren vypadnout.“(M.Veselý, 16.1.2008)

Škola - základ zhýčkanosti?

Při čtení hygienických požadavků na vybavení škol musí příslušníci starších generací jen nechápavě kroutit hlavami. Nad tím, co dokáže vytvořit úředník, nekroutí hlavami jen pamětníci starých škol, ale také ředitelé škol nových i starostové obcí.

V předpisech lze například najít takovéto požadavky:

• Školy musejí být bezbariérové.
  
• Třídy musejí být vybaveny nábytkem, který lze přizpůsobit tělesným rozměrům žáků.
  
• Ve třídách musejí být relaxační koutky.
  
• Do tříd nesmí dopadat přímé sluneční světlo.
  
• Osvětlení musí být takové, aby se svítidlo neodráželo v obrazovkách monitorů.
  
• Ve škole musejí být umývárny a u tělocvičen sprchy (jedna sprcha na 5-8 žáků), zvlášť pro chlapce a dívky.
  
• V každé škole musí být alespoň jedna šatna a jedna umývárna bezbariérové.
  
• Pro dívky musí být hygienická kabinka.
  
• Záchody musejí být vybaveny podtlakovým větráním.

„Když vzpomenu na vybavení školy, v níž jsem absolvoval první třídu, mám sám k sobě úctu, že nejen umím číst, psát a počítat, že jsem školní léta vůbec přežil, že vůbec můžu v jedenadvacátém století ještě existovat. Vždyť jsem se učil v naprosto nehygienické škole.

Škola byla vybavena inventářem z 19. století. Sedačkou byla pevná lavice, masivní prkno napevno připevněné k rámu u podlahy, jenž ji napevno spojoval se stolkem-psací deskou - jak je možno vidět u lavic v kostelích. Délka lavice umožňovala pohodlné sezení dvou žáků, ale v případě potřeby se tam vešli čtyři a více. Lavice i další nábytek byly dvoubarevné, natřené brčálově zelenou a tmavohnědou emailovou barvou. Barvy byly zřejmě vždy po několika letech obnovované, podle vrstev viditelných na otlučených místech.

Stejnou zelenou barvou byl natřen i další nábytek a všechna okna a dveře v celé škole. Tabule naštěstí byla černá, stahovací. Vedle tabule stál klasický kovový stojan s klasickým plechovým umývadlem. Voda v konvi-džbánu byla pod ním, společně s velkou lahví inkoustu, který byl podle potřeby naléván do kalámářů. Voda byla donášena od studny na dvoře školy, napumpovala se ručně, litinovou pumpou. Teplo ve třídě obstarávala vysoká litinová kamna, ve kterých se zásluhou nedostatku uhlí topilo jen sporadicky. K nejdůležitějším vybavením třídy patřil stařičký „computer“, opotřebené počítadlo pevně připevněné ke stěně, a také proutek zvaný rákoska.

Za šatnu sloužila chodba. Ukrást se zde mnoho nedalo, v letním období mnoho žáků obuv nenosilo, chodili do školy bosi. Záchody byly suché, nad betonovým žlábkem byla stěna natřená asfaltem a v rohu stála kabina z nenatřených prken. O podtlakovém větrání se tenkrát ještě nikomu nesnilo snad ani na ministerstvu školství, jemuž vládl vetchý Zdeněk Nejedlý, pověstný kádrovák v kultuře. Umývárnou byl už zmíněný školní dvůr s pumpou. Ona tenkrát hygiena ještě nebyla - jak ústy Jana Wericha říkával vodník Čochtan.

Hygiena byla v plenkách, ale dětí nemocných víc než v současnosti asi nebylo. Určitě nebyl ohromný výskyt různých alergií, které se v generaci vyrůstající ve skleníkových podmínkách objevují stále ve větším měřítku.

Nemám také dojem, že by současné děti, které jsou chované jako v bavlnce, byli chytřejší než předcházející generace. Kapacita mozku je stále stejná, zřejmě nejvíc záleží na učiteli, jak žáka přinutí soustředit se na učivo. Jinou otázkou je také spokojenost žáků: Jsou spokojenější ti současní žáci v supermoderních školách a v nejnovějším značkovém oblečení, než jsme byli před šedesáti lety, když jsme do primitivní staré školy chodili v zaplátovaných kalhotách po starších sourozencích?“(M.Veselý, 14.1.2007)


Ředitelé starých škol měli jistě také starosti, ale s dneškem se to nedá přirovnat. Hlavním problémem škol a obcí byly vždy peníze. V minulosti si škola koupila palivo, o nějakém novém inventáři nemohla být řeč, a byla spokojenost na všech stranách. V současnosti se náklady na vybavení jedné třídy pohybují okolo 100.000 Kč. Nemalým výdajem je plošina pro imobilní osoby, i když se žádná taková osoba ve škole nevyskytuje.

Hygienické předpisy začali čestí hygienici zpřísňovat v době příprav na vstup země do EU. Byli při tom, jak v Praze bývá obvyklé, papežštější než papež. Odstrašujícím příkladem byl předpis o bezdotykových bateriích v umývárnách, které směrnice EU nepřikazovaly. Hygienici jakékoli námitky na tvrdost českých předpisů nepřipouštějí a vyžadují jejich bezpodmínečné plnění. Za nedodržení vyhlášky hrozí až dvoumilionová pokuta.

Některé ředitele škol a starosty obcí přivádí tyto požadavky k záchvatům zuřivosti i bezmocnosti. Jiní, zvláště v malých obcích, zůstávají klidní a berou předpisy s nadhledem a odmítají poloviny obecních rozpočtů, a více, dávat do zbytečných nadstandardů.

Palachovi vyměnili hořlavinu.

Palachův pohřeb 25.ledna 1969 ještě proběhl důstojně, za spontánní účasti nepřehledných davů, ale už v neděli 26.ledna 1969 odpoledne bezpečnost rozehnala shromáždění studentů, kteří protestovali proti tomu, že z Václavského náměstí byla odstraněna pietní výzdoba.

Přestože v čele státu oficiálně byli stále muži Pražského jara 1968, zásah bezpečnosti byl jednou z předzvěstí toho, že zákeřně nastupující normalizace poměrů v zemi prakticky probíhá v režii někoho jiného, že bezpečnostní složky už dostaly nové velení.

Většina čelních politiků se k Palachově smrti vyjadřova zdrženlivě, neutrálně; o příčinách, které vedly k činu, mlčeli. Avšak komunistickému poslanci Vilému Novému (65) - do roku 1968 rektor Vysoké školy politické ÚV KSČ - byla hned v lednu 1969 situace jasná nad slunce: Nešlo o náhodu, ale o akci, kterou měl v zemi být vyvolán neklid.

Podle Nového byli za Palachovu smrt zodpovědni tito lidé: literát Pavel Kohout, šachista dr.Luděk Pachman, atlet-vytrvalec Emil Zátopek, publicista Vladimír Škutina a student filosofické fakulty Luboš Holeček. Tragikomická figura Vilém Nový na komunistických aktivech v severních Čechách tvrdil, že výše uvedení agenti imperialistů Palachovi vyměnili fakírskou chemikálii, která hoří "studeným" plamenem, za normální hořlavinu.

Ani jízlivé dotazy na ten záhadný studený oheň nevyvedly Viléma Nového z míry - přecházel je mlčením; místo toho "zasvěceně" informoval o ztrátách zbraní ze skladů Lidových milicí. Tato tvrzení, která poskytl i agentuře AFP, pak musel štáb uvedené ozbrojené složky KSČ pracně dementovat. Rovněž na šíření ilegálních novin Zprávy (vydávala sovětská armáda a tiskla v NDR) měl s.Nový svérázný názor: mělo být ukončeno zároveň se zastavením legálního dovozu západního tisku do Československa.

Výmysly Viléma Nového o studeném ohni působily už ve své době legračně, věřili jim snad jen nejkovanější komunisté a brzy se na ně zapomnělo, ale mouřenín vykonal svou povinnost; prošlapal kousek cesty Vasilu Bilakovi a Miloši Jakešovi a hlavně Gustávu Husákovi, jenž jako Brežněvův ministrant mohl ze sakristie vyhnat Dubčeka, a opět české i slovenské končiny dalších dvacet let zamořovat Marxovým a Leninovým kadidlem.(16.1.2007)

Blíží se změna živnostenského zákona.

Do Poslanecké sněmovny PČR přijde v nejbližším období návrh novely Živnostenského zákona.

Pozměňovací návrhy se nejvíce týkají následujících oblastí:

1. Zpřesnění definice bezúhonnosti
   
2. Úprava výkonu funkce odpovědného zástupce
   
3. Zpřesnění definice mobilní provozovny
   
4. Zkrácení lhůt pro rozhodování živnostenského úřadu (zkrácení z patnácti na pět dnů)
   
5. Zpřesnění úpravy uznávání odborné způsobilosti
   
6. Svaz města a obcí má připomínky, které se týkají místní příslušnosti živnostenských úřadů a zvýšení poplatků a pokut
   
7. Další úpravy se týkají systematiky živností v oblasti dezinfekce, dezinsekce a deratizace, protetiky, průvodcovské činnosti a fotografických služeb
   
   Mezi pozměňovacími návrhy byly zařazeny i takové úpravy, které nejsou v souladu s duchem navrhované novely:

Povinnost ohlašovat obory činností u živnosti volné pod hrozbou sankce

Zvýšení sankce za neoznámení změn

Návrhy ve vztahu k poplatkům a zvýšení pokut

Zpřísnění podmínek u živnosti fotografické práce

Hlavní změny spočívají především ve zjednodušení stávajícího zákona, usnadnění vstupu do podnikání, vytvoření jedné volné živnosti namísto dosavadních 125 a celkové restrukturalizaci živností, snížení poplatků spojených s administrativou požadovanou zákonem a komfortnějším kontaktu podnikatelů s živnostenskými úřady.

Kratší živnostenský zákon zlepší podmínky pro podnikání
Živnostenský zákon prochází největší změnou od 90. let. Zmizí celkem 21 paragrafů, tedy 33 stran textu. V současné době existuje 261 různých živností. Po přijetí nového zákona jich bude jen 95. Regulovaných živností zbude ze současných 136 pouhých 94. Bude zavedena pouze jedna volná živnost.

Minimální administrativa na začátku podnikání
Výrazně bude zkrácen jednotný registrační formulář, který vyplňují začínající podnikatelé. Z 18 stran zbyly jen 2, které obsahují jen ty údaje, které živnostenský a finanční úřad a správa sociálního zabezpečení skutečně potřebují. Zbytek si úřady zjistí samy. Předpokládá se, že v blízké době bude možné vyplnit formulář elektronicky.

Pohodlnější kontakt s úřady
Živnostenský úřad si bude podnikatel vybírat podle místa, které mu vyhovuje, ne podle místa, kde podnikatel má živnost přihlášenou. To mezi úřady vnese konkurenci a tlak na vyšší efektivitu jejich práce. Profitovat z toho by měl podnikatel.

Povinná praxe pro podnikání jen tam, kde má smysl
Vyučení má být známkou dostatečného zvládnutí oboru a schopnosti obstát na trhu podnikání. Povinná praxe před zahájením podnikání mladé lidi s vyučením znevýhodňuje. Proto bude praxe zrušena nebo omezena na minimum, aby vstup do podnikání byl pro mladé lidi snazší.

Úpravou živnostenského zákona se podaří výrazně snížit administrativní zátěž podnikatelů. To se projeví nejen úsporou času, ale i peněz. Předpokládá se, že jen na poplatcích ušetří podnikatelé 125 milionů korun.

Podél Lipenského jezera povede "električka".

Před nedávnem nechal Jihočeský kraj vypracovat projekt na stavbu nové železniční trati mezi Lipnem nad Vltavou a Černou v Pošumaví. Jedná se o prodloužení druhé nejstarší české elektrifikované tratě Rybník - Lipno, která pak propojí trať České Budějovice - Horní Dvořiště s tratí České Budějovice - Český Krumlov - Volary.

Délka nové trati, která by pravděpodobně vedla nenáročným téměř rovinným terénem, by měla být asi 14 km a náklady na její výstavbu by se pohybovaly okolo 4 miliard. Jihočeský kraj samozřejmě na financování stavby sám nestačí, spoléhá však na příspěvek z EU, neboť vodní plocha v létě a její hornaté okolí v zimě jsou stejně jako Čechům lehce dostupné sousedním Rakušanům a Bavorům. Lipno v poslední době objevili Holanďané, kteří zde nahrazují předlistopadovou záplavu východních Němců. .

Jedná se o jižní část Šumavy, která byla změněna nejen poválečnou výměnou obyvatelstva a vytvořením nepřístupného pohraničního pásma v letech 1948 až 1989, ale především Lipenskou vodní nádrží, která se stala nejvyhledávanější šumavskou turistickou atrakcí.

Návrhy na stavby přehrad na horním toku Vltavy se objevily už v druhé polovině 19. století. První projekty přehrady u Želnavy, jedné ze soustavy jedenácti nádrží na Vltavě, byly vypracovány na počátku třicátých let 20. století. Válečné události změnily plány. Po válce, v letech 1950 až 1959, byla postavena přehradní hráz až u Lipna. Voda jezera vyhnala lidi z 24 vesnic.

Sypaná hráz Lipenské přehrady je vysoká 25 m a je zpevněna betonovými kesony. Voda přehrady se rozlévá přes 40 km do dálky a místy až 16 km do šířky a vodní hladina má plochu 49 km2. Obvod je 150 km. Nadržená voda padá 160 m hluboko na tři Francisovy turbiny (průměr 2 m) podzemní vodní elektrárny.

Při stavbě hydroelektrárny bylo využito terénního zlomu, nazývaného Lipenský zdvih (Lipper Schwebe), kde řečiště na pěti kilometrech mezi Lipnem a Vyšším Brodem, tvořené spoustou balvanů a prahů, má spád téměř 150 m. Tento úsek Vltavy měl odedávna název Čertovy proudy. Nebyl splavný, a proto hlavně voroplavbě způsoboval problémy. Vory připlavené z horní části Šumavy musely být před Lipenským zdvihem rozebrány a dřevo na vozech dopraveno do Vyššího Brodu, kde bylo do vorů znovu svázáno.

Divoké vody pod hrází Lipenské přehrady se staly ideálním místem pro vodní sporty, vyrostla zde řada vynikajících vodních slalomářů (např. obyvatelka Lipna Ludmila Polesná byla šestinásobnou mistryní světa). V poslední době převážily jak zájmy ekonomické, tak zájmy ochránců přírody - vodáci byly odtud vyhnáni. V tomto úseku Vltavy, u několika domů tvořících osady Kienberg a Kühnberg, byla koncem 19. století postavena papírna, u které postupem času vyrostla dvoutisícová obec Loučovice, pojmenovaná podle hory Louč (Luč, Kien Berg, Hirsch Berg)(933 m).

V lipenské hydroelektrárně je z každého litru vody vyrobeno 1,472 kW elektrické energie. Z podzemní elektrárny odtéká voda 3,5 km dlouhým tunelem do vyrovnávací nádrže u Vyššího Brodu, pod tamní přehradní hrází jsou dvě Kaplanovy turbiny.

Přes velký výkon může být vodní elektrárna spouštěna jen nárazově, neboť průměrný přítok vody na horním toku Vltavy je vzhledem k možnostem elektrárny hodně nízký, a tak Lipenská vodní nádrž je hlavně využívána jako jedna z největších českých rekreačních oblastí.

Zdejší turistika je pro investory a podnikatele velice zajímavá záležitost. Movití západoevropští hosté, hlavně Holanďané, nehledí na studenou šumavskou vodu a na silné lipenské větry - prostě dávají přednost čistému ovzduší a čisté vodě.

Ovšem plátěné stany, dřevotřískové chatky či kasárensky vybavené podnikové chaty jako vrchol předlistopadového pohodlí jsou už jen pro otužilé dobrodruhy. Pro stovky a tisíce očekávaných hostů rostou jako houby po dešti luxusní hotely a "rodinné" domy, které by se beze studu mohly vyhřívat někde na Riviéře. Je tedy na první pohled zřejmé, že nový způsob lipenského léta už není určen pro odborovou rekreaci českých traktoristů a textilních dělnic.

Konkurencí léta se zde stává zima, která tady bývá stejně tuhá jako v nejvyšších polohách západní Šumavy. Tempo, jakým rostou hotely, je přímo úměrné přírůstku lyžařských vleků a běžkařských tratí.

Lipenská vodní nádrž je nejvhodnější českou vodní plochou pro závody plachetnic - koná se zde několik významných mezinárodních soutěží - a proto se s ní počítá pro Olympijské hry v roce 2016 (nebo 2020), pokud budou přiděleny Praze.

Nová železniční trať, která má sloužit především turistům, se podle představ projektantů má podobat tatranským elektrickým tratím a měla by také z oblasti vytlačit silný automobilový provoz. Vzhledem k neustálému zvyšování počtu turistů se zřejmě jedná o perspektivně dobrou investici. Nová trať bude také velkým přínosem pro obyvatelstvo raketově rozkvétajícího městyse Frymburk, do něhož doposud železnice nevedla.